Švédsko - Gafsele - Lapponia - Reportáže

V polovině března se v severním Švédsku každoročně konají schůze majitelů a správců rybářských revírů. Probíhají diskuse o vedení revírů, mění se rybářské předpisy, některé řeky a jezera se zpřístupňují veřejnosti, jiné se naopak pro veřejnost uzavírají. V podobném duchu probíhala i konference v jiholaponském Asele. Hlavním tématem dne bylo omezení počtu povolenek vydávaných na některé kvalitní laponské revíry a jejich ochrana do budoucna. Zájmu švédských i zahraničních účastníků konference (Irsko, Itálie, Česká republika) se těšila především sympatická, asi 40-letá seveřanka, které se pravděpodobně podaří získat rybářská práva na klíčový úsek lososí řeky Vindelalven sousedící s jejím rybářským kempem. Na základě několikaletého sčítání a značkování lososů, kteří překonávají rybí přechod na dolním toku řeky, je zřejmé, že na trdliště putuje každoročně minimálně 7.000 lososů o průměrné hmotnosti 4,9 kg. Tato čísla mohou znamenat, že se z Vindelalven v brzké době stane jedna z nejlepších lososích řek Evropy.

Druhý den konference, 14.3.2003 bylo v celém severním Švédsku slunečno, denní teploty se pohybovaly okolo 5 stupňů Celsia a příroda se pod metrovou vrstvou sněhu pomalu připravovala na jaro. Strávit takhle krásný den v přednáškovém sále, to by byl hřích. Naštěstí se konferencí a schůzí rybářských klubů účastní i přátelé, kteří mívají dobré nápady. Patřím mezi rybáře, kteří si váží přírody a klidu, který nám poskytuje, ale nabídce výletu do zimní přírody na sněžném skútru jsem odolat nemohl. Zvláště, když jsme v rybářském kempu Gafsele na skútry naložili i vybavení pro rybolov na dírkách. Každý jsme převzali jeden moderní skútr Yamaha a po pětiminutové instruktáži jsme byli uznáni způsobilými řízení. Nastartovat skútr a jezdit s ním po rovné pláni, v našem případě po zamrzlé řece Angermanelven, opravdu není nic těžkého. Alespoň ne do té chvíle, kdy překročíte rychlost 80 km za hodinu a pokusíte se rychle zatočit...
Jen několik set metrů od Gafsele jsme na břehu řeky nalezli čerstvě pokácenou a ohlodanou břízu - bobr si na podzim do svého doupěte pořídil malou zásobu potravy a tak využil hezkého počasí, aby do zimní spižírny natahal další hromadu březového proutí a větví.

Řeka Angermanalven je lemována množstvím zátok, slepých ramen a mělčin. V jedné ze zátok jsme nechali skútry odpočívat a ke slovu přišlo naše rybářské nádobíčko - krátké, 30-centimetrové pruty opatřené jednoduchým navijákem s vlascem o průměru 0,3 mm, zakončeným udicí o průměru 0,2 mm s marmyškou na konci. Nejprve však bylo nutné vyvrtat do ledu díry. Vrtákem s motorovým pohonem to šlo snadno, ale ručně bych ty díry vrtal nerad. Led byl silný bezmála 90 cm! Marmyšky jsme spustili ke dnu a pak s nimi pomalu pohybovali asi 20 cm nad ním. Slunečné počasí zřejmě vyburcovalo ryby k nebývalé aktivitě - razantní záběry se dostavily prakticky ihned. Úspěšné byly především zlatavé marmyšky o průměru 5 mm, jejich účinnost někteří z nás ještě zvýšili bílým červen nabodnutým na špičce háčku.
Drtivou většinu úlovků tvořili malí okouni, ale podařilo se nám oklamat i několik plotic. Ve snaze ulovit i nějakého většího okouna, jsme prochytávali mělčiny i hloubky nad 3 metry, ale marně. Za půl hodiny jsem chytil 8 okounů, ale žádný nebyl delší než 25 cm. Moji dva kolegové dopadli podobně. Co naplat, za většími okouny budeme muset přijet někdy příště a nechat si na rybaření více času.
Náš průvodce nám během rybolovu vysvětlil, že jízda na skútru mimo zamrzlé vodní plochy je mnohem složitější. Aby svému tvrzení dodal váhu, vraceli jsme se do Gafsele po lesních cestách. Udržet rychle jedoucí skútr přesně ve stopě našeho průvodce nebylo úplně jednoduché a v případě vybočení z cesty se rychle dostavil trest - povrchová sněhová krusta nevydržela hmotnost skútru a ten zapadl až po řidítka do kyprého sněhu. Nezbylo než sesednout, metrákový stroj vyhrabat a odtáhnout hlubokým sněhem zpět na uježděnou cestu.
Sportu zdar!