Revíry - destinace ► Evropa ► Švédsko ► Hokensas ► Reportáže ► HOKENSAS - rybolov nejen na dírkách
Švédsko - Hokensas - Reportáže
HOKENSAS - rybolov nejen na dírkách 4.1.2014
Koncem měsíce února jsem si s několika přáteli dopřál tři dny dovolené a vyrazili jsme na sever, do Švédska. V osm hodin večer opouštíme Teplice, překračujeme hranice do bývalé NDR a ve tři hodiny ráno máme za sebou Drážďany, Berlín, Stralsund a naloďujeme se na loď společnosti Scandlines směr Trelleborg. Ceny trajektů z Německa do Švédska jsou již tři roky stálé a tak zpáteční lístek pro automobil včetně pěti osob ze Sassnitz do Trelleborgu nás stojí asi 6.000 Kč. Čtyři hodiny plavby ubíhají ani nevíme jak (já je prospal a kolegové vedli „odborné“ diskuse v baru). Když přijíždíme do Trelleborgu zvolna svítá a začíná pršet. Déšť se mění v liják a my začínáme pochybovat „Budeme rybařit na dírkách nebo jezera stačí rozmrznout?“. Asi 200 km od mořského pobřeží se však počasí zcela mění - opouštíme teplý přímořský kraj, začíná sněžit a do oběda je na silnici již 20 cm čerstvého prašanu. To už ale přijíždíme do Brandstorpu, kde se nachází rybářské centrum revíru Hokensas.
Ubytováni jsme v luxusních chatách pro 4-6 osob a protože je zde v zimě liduprázdno, klid a pohoda, jsme pozváni na večeři, která se sestává z uzeného srnčího a marinovaného lososa. Týdenní pronájem zdejší luxusní chaty, ve které nechybí dvě ložnice, kuchyň, obývák, sprcha a WC a stojí okolo 12.000 Kč, tedy přibližně tolik, kolik stojí v létě pronájem obdobné chaty na Lipně či na Orlíku. Nikdo z nás nemá s rybolovem na dírkách zkušenosti a tak netrpělivě očekáváme následující ráno, kdy budeme místním profesionálním rybářským průvodcem s tímto u nás méně známým a bohužel nesmyslně zakázaným způsobem rybolovu seznámeni.
Ráno nás vítá jasná obloha, je více než minus 20 stupňů celsia. První asi hektarové jezero, které navštěvujeme, se k nám chová téměř macešsky. Náš průvodce během dvou minut vyvrtá vrtákem čtyři díry do třiceticentimetrového ledu (já vyvrtám za dvě minuty díru jednu). Chytáme s malými proutky určenými k lovu ryb na dírkách, které jsou včetně návazce ve zdejších obchodech k dostání za necelých 400 Kč (v Čechách si podobné vybavení musíte vyrobit, viz časopis Rybářství č. 3/96 nebo je možné je objednat v prodejně rybářských potřeb U Kajmana v Praze 2, Palackého náměstí). Jako nástraha posloužila krevetka (žížaly nebyly k mání). Nástrahu jsme spustili asi 20 cm nade dno, tedy do hloubky, kde je zpravidla v zimě nejteplejší voda, občas jsme s ní pohnuli, aby se očekávaný okoun nebo pstruh vydráždil. Proti našemu očekávání nechytáme na prostředku jezera, kde je největší hloubka, ale spíše při kraji. Náš průvodce to vysvětluje tím, že ryby, které jsou v zimě více aktivní, jako třeba pstruzi, zpravidla při hledání potravy objíždějí jezero dokola. Ať jsme se však snažili jakkoli - ani záběr. Navíc nás po dvou hodinách v mrazu začaly zábst nohy a tak jsme raději navštívili místní pstruží líheň.
Revír Hokensas je již třicet let majetkem akciové společnosti, která nejen že vydává povolenky, ale také provozuje vlastní pstruží líheň, udržuje cesty k jezerům, pronajímá chaty a rybářské sruby, provozuje školu jezerního muškaření, zajišťuje prodej veškerého rybářského vybavení, zkrátka jedná se o firmu, která je v dnešní době zcela soběstačná a každoročně vyplácí svým akcionářům slušné dividendy. Pstruží líheň se nachází na samotě asi 20 km od Brandstorpu. Je zde několik nádrží s matečnými rybami (duháci o hmotnosti až 6 kg), hala, kde se odehrává výtěr ryb a hala, kde probíhá odchov ryb do věku deseti měsíců. Každý rok vyprodukuje líheň 70 tun pstruhů duhových, potočních a sivenů amerických.
Asi polovina ze zdejší produkce je určena k prodeji do jiných revírů a k přímé spotřebě, zhruba polovina z celkového počtu je během roku vysazována do celkem asi 30 jezer, která obhospodařuje revír Hokensas. Vezmeme-li do úvahy, že se zde vysazují ryby o minimální hmotnosti 0,5 kg, je jasné, že rybáři, především muškaři a vyznavači přívlače, kteří tento revír navštíví, se mají nač těšit. Výhodou podobných pstružích líhní ve Švédsku je dostatek zdrojů kvalitní čisté vody a minimální „ztrátovost“ odchovaných ryb. Jediným problémem, jak jsme se dozvěděli, jsou v současné době přistěhovalci z území bývalého SSSR, kteří občas „navštíví“ některá jezera s agregátem (na takové chování si však ve Švédsku, které je otevřeno východnímu světu, budou muset zvykat). Večer jsme navštívili další jezero, bleskově jsme vyvrtali dírky a čekali na záběr - většina z nás marně.
Jediný záběr, který jsem měl, byl velmi prudký a při záseku mi povolila primitivní brzda na navijáčku, vytáhl jsem prázdný háček.
Druhý den ráno nás opět vítá jasná mrazivá obloha. Poučeni z předcházejícího dne oblékáme každý alespoň dvoje ponožky, všechna trika, svetry a bundy, které jsou po ruce a vyrážíme. Dnes nás čeká u jezera Micko, místní specialista na lov štik, který nám předvede historický skandinávský způsob lovu štik na dírkách. Micko je jako vždy perfektně připraven - na malých daních táhne veškerou výstroj do jezerní zátoky, motorovým vrtákem vyvrtává 10 děr o průměru asi 25 cm a začíná pravý rybářský koncert. Po vyvrtání dírek zarazí ke každé dírce kolík, na jehož konci je špulka se 40 m šňůry o průměru asi 2 mm, na konci šňůry je asi deseticentimetrový hák ve tvaru písmene „V“. Na jednom konci pomyslného „V“ je navázána šňůra, na druhém je háček s protihrotem. Na tento velký hák se napíchne plotice tak, aby po spuštění ke dnu „stála“ asi 20 cm nade dnem. Na šňůře se udělá očko, do kterého se provlékne označený pružný drát, připevněný ke kolíku v ledu. Jakmile štika zabere, péro se uvolní a kývavým pohybem dává rybáři na dálku znamení, že má práci. A tak stojíme u termosek s čajem, popíjíme léčivé nápoje, diskutujeme o rybách a občas si „odskočíme“ pro štiku. Na tomto jezeře, kde je v letním období povoleno pouze muškaření, je štik více než dost, jsou zde považovány za škodnou. Po třech hodinách tohoto svérázného rybolovu máme na ledu deset zmrzlých štik o velikosti 40 - 70 cm.
Abychom nezaháleli, vyvrtáváme si každý po dírce a pokoušíme štěstí se pstruhy. Jarda má první záběr, ale po krátké době mu pstruh přetrhne návazec. Další záběry má Tomáš, který chytá s podomácku vyrobeným proutkem (špička z laminátového prutu, muškařský naviják, 0,18 mm vlasec). S osmnáctkou vlascem trvá zdolávání trochu déle, ale nakonec je 48 cm duhák na ledu. Nádherně zbarvená ryba je pro nás všechny dobrým povzbuzením. Podle selského rozumu vyvrtáváme dírky poblíže přítoku do jezera a za chvíli mám prvního duháka 45 cm. Záběr přišel zprudka, jen jsem reflexivně zasekl a po krátkém souboji (vlasec 0,25 mm nedává rybě mnoho šancí) vyskočila ryba na led téměř sama. Pokud chcete ryby ulovené na dírkách vracet vodě, nesmí ryba vodu opustit, musíte ji vyháčkovat přímo v dírce. Jakmile se totiž povrch rybího těla dotkne ledu či sněhu, je silně poškozen a ryba i po okamžitém vrácení do vody uhyne.
V poledních hodinách to bylo se záběry horší, ale zato se oteplilo a sluníčko na čerstvě napadaném sněhu krásně opalovalo. Jak nám Micko sdělil, v zimě jsou ryby aktivní jen krátkou dobu během dne, zpravidla dopoledne a před soumrakem. Nemýlil se, jak se slunce sklánělo k obzoru, přišly další záběry. Nejúspěšnější byl Ivo s duhákem 53 cm.
Shodli jsme se, že možná pohodlnější je rybolov se speciální místní udičkou na dírky, ale daleko sportovnější a zajímavější bylo zdolávání ryb na proutcích, které jsme si zhotovili sami z laminátových nebo uhlíkových špiček prutů a muškařských nebo drobných smekacích navijáků.
Po třech dnech strávených na zamrzlých jezerech jižního Švédska nám bylo jasné, že tento způsob rybolovu by si jistě našel své příznivce i v Čechách. Vždyť zimní lov okounů, plotic a cejnů by zpříjemnil mnoha našim rybářům dlouhé čekání na jaro. Každý slušný rybář mi dá za pravdu, že nemusím chytat velké ryby, ale hlavní je být venku u vody. Nezbývá mi, nežli se s panem Šafrem (článek Proč?, Rybářství č. 2/97 strana 51) zeptat na smysl ustanovení, které „dírky“ znemožňuje. Kdo připravuje podobná nesmyslná ustanovení? Bude mi nesmírným potěšením podiskutovat si s člověkem, který na přípravě tohoto ustanovení v novém zákoně pracuje. Možná bude ale rozumnější nepouštět se do dlouhých diskusí a nevěnovat omezení lovu ryb na dírkách žádnou pozornost.
Pokud se český rybář chce vypravit legálně lovit ryby na dírkách, bude muset zatím zamířit k našim východním sousedům a nebo ještě lépe do Švédska. Zdejší rybářské základny nabízejí kvalitní a cenově přijatelné služby (týdenní pobyt včetně povolenky okolo 6.000 Kč) rybářům po celý rok. Zatímco na jihu země se loví na dírkách především okouni, štiky, případně pstruzi duhoví, chloubou severských a horských revírů jsou především nádherní siveni alpští. Máte-li zájem vypravit se „na dírky“, pořádá cestovní kancelář PEPA na konci roku silvestrovský zájezd do revíru Hokensas. O ryby a hlavně příjemné a veselé chvíle u vody jistě nouze nebude.
1996
Ubytováni jsme v luxusních chatách pro 4-6 osob a protože je zde v zimě liduprázdno, klid a pohoda, jsme pozváni na večeři, která se sestává z uzeného srnčího a marinovaného lososa. Týdenní pronájem zdejší luxusní chaty, ve které nechybí dvě ložnice, kuchyň, obývák, sprcha a WC a stojí okolo 12.000 Kč, tedy přibližně tolik, kolik stojí v létě pronájem obdobné chaty na Lipně či na Orlíku. Nikdo z nás nemá s rybolovem na dírkách zkušenosti a tak netrpělivě očekáváme následující ráno, kdy budeme místním profesionálním rybářským průvodcem s tímto u nás méně známým a bohužel nesmyslně zakázaným způsobem rybolovu seznámeni.
Ráno nás vítá jasná obloha, je více než minus 20 stupňů celsia. První asi hektarové jezero, které navštěvujeme, se k nám chová téměř macešsky. Náš průvodce během dvou minut vyvrtá vrtákem čtyři díry do třiceticentimetrového ledu (já vyvrtám za dvě minuty díru jednu). Chytáme s malými proutky určenými k lovu ryb na dírkách, které jsou včetně návazce ve zdejších obchodech k dostání za necelých 400 Kč (v Čechách si podobné vybavení musíte vyrobit, viz časopis Rybářství č. 3/96 nebo je možné je objednat v prodejně rybářských potřeb U Kajmana v Praze 2, Palackého náměstí). Jako nástraha posloužila krevetka (žížaly nebyly k mání). Nástrahu jsme spustili asi 20 cm nade dno, tedy do hloubky, kde je zpravidla v zimě nejteplejší voda, občas jsme s ní pohnuli, aby se očekávaný okoun nebo pstruh vydráždil. Proti našemu očekávání nechytáme na prostředku jezera, kde je největší hloubka, ale spíše při kraji. Náš průvodce to vysvětluje tím, že ryby, které jsou v zimě více aktivní, jako třeba pstruzi, zpravidla při hledání potravy objíždějí jezero dokola. Ať jsme se však snažili jakkoli - ani záběr. Navíc nás po dvou hodinách v mrazu začaly zábst nohy a tak jsme raději navštívili místní pstruží líheň.
Revír Hokensas je již třicet let majetkem akciové společnosti, která nejen že vydává povolenky, ale také provozuje vlastní pstruží líheň, udržuje cesty k jezerům, pronajímá chaty a rybářské sruby, provozuje školu jezerního muškaření, zajišťuje prodej veškerého rybářského vybavení, zkrátka jedná se o firmu, která je v dnešní době zcela soběstačná a každoročně vyplácí svým akcionářům slušné dividendy. Pstruží líheň se nachází na samotě asi 20 km od Brandstorpu. Je zde několik nádrží s matečnými rybami (duháci o hmotnosti až 6 kg), hala, kde se odehrává výtěr ryb a hala, kde probíhá odchov ryb do věku deseti měsíců. Každý rok vyprodukuje líheň 70 tun pstruhů duhových, potočních a sivenů amerických.
Asi polovina ze zdejší produkce je určena k prodeji do jiných revírů a k přímé spotřebě, zhruba polovina z celkového počtu je během roku vysazována do celkem asi 30 jezer, která obhospodařuje revír Hokensas. Vezmeme-li do úvahy, že se zde vysazují ryby o minimální hmotnosti 0,5 kg, je jasné, že rybáři, především muškaři a vyznavači přívlače, kteří tento revír navštíví, se mají nač těšit. Výhodou podobných pstružích líhní ve Švédsku je dostatek zdrojů kvalitní čisté vody a minimální „ztrátovost“ odchovaných ryb. Jediným problémem, jak jsme se dozvěděli, jsou v současné době přistěhovalci z území bývalého SSSR, kteří občas „navštíví“ některá jezera s agregátem (na takové chování si však ve Švédsku, které je otevřeno východnímu světu, budou muset zvykat). Večer jsme navštívili další jezero, bleskově jsme vyvrtali dírky a čekali na záběr - většina z nás marně.
Jediný záběr, který jsem měl, byl velmi prudký a při záseku mi povolila primitivní brzda na navijáčku, vytáhl jsem prázdný háček.
Druhý den ráno nás opět vítá jasná mrazivá obloha. Poučeni z předcházejícího dne oblékáme každý alespoň dvoje ponožky, všechna trika, svetry a bundy, které jsou po ruce a vyrážíme. Dnes nás čeká u jezera Micko, místní specialista na lov štik, který nám předvede historický skandinávský způsob lovu štik na dírkách. Micko je jako vždy perfektně připraven - na malých daních táhne veškerou výstroj do jezerní zátoky, motorovým vrtákem vyvrtává 10 děr o průměru asi 25 cm a začíná pravý rybářský koncert. Po vyvrtání dírek zarazí ke každé dírce kolík, na jehož konci je špulka se 40 m šňůry o průměru asi 2 mm, na konci šňůry je asi deseticentimetrový hák ve tvaru písmene „V“. Na jednom konci pomyslného „V“ je navázána šňůra, na druhém je háček s protihrotem. Na tento velký hák se napíchne plotice tak, aby po spuštění ke dnu „stála“ asi 20 cm nade dnem. Na šňůře se udělá očko, do kterého se provlékne označený pružný drát, připevněný ke kolíku v ledu. Jakmile štika zabere, péro se uvolní a kývavým pohybem dává rybáři na dálku znamení, že má práci. A tak stojíme u termosek s čajem, popíjíme léčivé nápoje, diskutujeme o rybách a občas si „odskočíme“ pro štiku. Na tomto jezeře, kde je v letním období povoleno pouze muškaření, je štik více než dost, jsou zde považovány za škodnou. Po třech hodinách tohoto svérázného rybolovu máme na ledu deset zmrzlých štik o velikosti 40 - 70 cm.
Abychom nezaháleli, vyvrtáváme si každý po dírce a pokoušíme štěstí se pstruhy. Jarda má první záběr, ale po krátké době mu pstruh přetrhne návazec. Další záběry má Tomáš, který chytá s podomácku vyrobeným proutkem (špička z laminátového prutu, muškařský naviják, 0,18 mm vlasec). S osmnáctkou vlascem trvá zdolávání trochu déle, ale nakonec je 48 cm duhák na ledu. Nádherně zbarvená ryba je pro nás všechny dobrým povzbuzením. Podle selského rozumu vyvrtáváme dírky poblíže přítoku do jezera a za chvíli mám prvního duháka 45 cm. Záběr přišel zprudka, jen jsem reflexivně zasekl a po krátkém souboji (vlasec 0,25 mm nedává rybě mnoho šancí) vyskočila ryba na led téměř sama. Pokud chcete ryby ulovené na dírkách vracet vodě, nesmí ryba vodu opustit, musíte ji vyháčkovat přímo v dírce. Jakmile se totiž povrch rybího těla dotkne ledu či sněhu, je silně poškozen a ryba i po okamžitém vrácení do vody uhyne.
V poledních hodinách to bylo se záběry horší, ale zato se oteplilo a sluníčko na čerstvě napadaném sněhu krásně opalovalo. Jak nám Micko sdělil, v zimě jsou ryby aktivní jen krátkou dobu během dne, zpravidla dopoledne a před soumrakem. Nemýlil se, jak se slunce sklánělo k obzoru, přišly další záběry. Nejúspěšnější byl Ivo s duhákem 53 cm.
Shodli jsme se, že možná pohodlnější je rybolov se speciální místní udičkou na dírky, ale daleko sportovnější a zajímavější bylo zdolávání ryb na proutcích, které jsme si zhotovili sami z laminátových nebo uhlíkových špiček prutů a muškařských nebo drobných smekacích navijáků.
Po třech dnech strávených na zamrzlých jezerech jižního Švédska nám bylo jasné, že tento způsob rybolovu by si jistě našel své příznivce i v Čechách. Vždyť zimní lov okounů, plotic a cejnů by zpříjemnil mnoha našim rybářům dlouhé čekání na jaro. Každý slušný rybář mi dá za pravdu, že nemusím chytat velké ryby, ale hlavní je být venku u vody. Nezbývá mi, nežli se s panem Šafrem (článek Proč?, Rybářství č. 2/97 strana 51) zeptat na smysl ustanovení, které „dírky“ znemožňuje. Kdo připravuje podobná nesmyslná ustanovení? Bude mi nesmírným potěšením podiskutovat si s člověkem, který na přípravě tohoto ustanovení v novém zákoně pracuje. Možná bude ale rozumnější nepouštět se do dlouhých diskusí a nevěnovat omezení lovu ryb na dírkách žádnou pozornost.
Pokud se český rybář chce vypravit legálně lovit ryby na dírkách, bude muset zatím zamířit k našim východním sousedům a nebo ještě lépe do Švédska. Zdejší rybářské základny nabízejí kvalitní a cenově přijatelné služby (týdenní pobyt včetně povolenky okolo 6.000 Kč) rybářům po celý rok. Zatímco na jihu země se loví na dírkách především okouni, štiky, případně pstruzi duhoví, chloubou severských a horských revírů jsou především nádherní siveni alpští. Máte-li zájem vypravit se „na dírky“, pořádá cestovní kancelář PEPA na konci roku silvestrovský zájezd do revíru Hokensas. O ryby a hlavně příjemné a veselé chvíle u vody jistě nouze nebude.
1996
Reportáž sepsal Zdeněk Edelmann, 4.1.2014