Švédsko - Hokensas - Reportáže

Ráz jarního počasí v době, kdy mají vládnout třeskuté mrazy, se bohužel v lednu 2014 přesunul i nad Skandinávii. Již jsem se dávno ztratil v počtu výprav do tohoto rybám zaslíbeného koutu Evropy a pokud mě paměť neklame, tak dlouho trvající teplo během zimních měsíců nikdy nebylo. Listopad, prosinec jsem přežíval v naději, že jezera v pohodě zamrznou, ale když začátkem ledna z internetových stránek revíru chodily zprávy o muškařských orgiích, ztrácel jsem naději, že jezera budou letos pokrytá ledem. Naštěstí posledních 14 lednových dní klesala teplota pod nulu i během denních hodin, neváhal jsem a okamžitě požádal o zarezervování trajektu a chalupy u jezer v Hökensås.
Nejen počasí nás však letos drželo do poslední chvíle v napětí: v chaloupkách Semesterby jejich nový majitel ubytoval běžence z "exotických" zemí a to v celém kempu! Naštěstí jsem se jako vždy obrátil s požadavkem na služby spojené s cestou a ubytováním na ty správné lidičky, Milena se Zdeňkem obratem zařídili náhradní bydlení v solidní chalupě v těsné blízkosti jezer. Nezbylo tedy než odložit děti prarodičům, sbalit fidlátka a vyrazit. Jezdím na zimní rybačku s manželkou, ona mi slouží jako ten nejdokonalejší sonar - indikátor rybí osádky a její aktivity. Samozřejmě v neposlední řadě i jako dobrý společník. Prostě a jednoduše místo k moři si jezdíme od práce a dětí odpočinout na zamrzlá jezera a když máme štěstí i pár ryb pochytáme.

Jak se mi již v minulosti potvrdilo, únor je v Hökensås obtížnější na zimní rybolov než dva měsíce předešlé. Určitě se najde mnoho rybářů s opačnou zkušeností, ale nám to v tomto měsíci vždy šlo méně dobře...
Ihned po ubytování vyrážíme na průzkum jezer a cest k nim. První volíme jezera v jižní části revíru, konkrétně Storre Ojasjon a Nordvattnet. Na první pohled je vše jak má, jezera jsou kompletně zamrzlá a na ledu je cca 10 cm sněhu. Vrtám první díru a led vykazuje slušných 18 cm, pravím stále nevěřící Bělče "po takovém jezdili Rusové přes Ladožské jezero za blokády"... no sám tomu nevěřím. Jak se ale časem ukázalo, díky nesouvislé sněhové pokrývce nebyl led na všech místech jezer stejně silný. V místech, kde bylo nafoukáno, byl tak tenký, že jsme museli taková urychleně opustit. Pro další sondu jsme přejeli na jezero Store Grubben. Potkáváme zde rybařící rodinku a hle na sněhu leží dva duháci, z nich jeden kolem 60 cm. Než se mi podaří vyvrtat sondu na našem oblíbeném výběžku, chytají další rybu. Sláva, tak to bere! Mažem rychle do chalupy, co nejdříve usnout, brzy ráno koupit povolenku a hurá na rybačku.

Skutečnost je trochu jiná, večer nemohu usnout pln očekávání rybářských zážitků a ráno se probouzím kolem 10. No to je paráda, určitě nám někdo všechny ryby vychytal. Opak je pravdou, zakoupíme povolenky a ihned po přesunu na jezero S. Grubben přijdou první záběry. Pár bělic a nějaký duhák, pokud si dobře pamatuji Bělča opět dokázala, že to umí, byl jsem hluboko pod jejím výkonem. Odpoledne se rozhodujeme co dál. Již dlouho se nám nepovedlo chytit pod ledem krásně zbarveného sivena. Informace máme takové, že se vysazují pouze do jezera Lille Havsjon, nevím ani proč, ale nemám toto jezero moc v oblibě a Bělča toto se mnou sdílí. I tak se tam přesouváme a po hodinovém snažení jednu rybu trháme a chytáme hubeného jezeráka, siven však žádný. Toto jezero leží nejblíže již zmiňovanému kempu a potažmo i jeho obyvatelům. Bylo krásné odpoledne, sluníčko příjemně hřálo a tu jsem na kraji jezera zaznamenal pohyb. Během několika málo okamžiků jezero zaplavila skupina Syřanů z nedalekého uprchlického tábora zpívajících (asi národní) písně. Část se jich bála vstoupit na led, dost možná za celý svůj život vodu v pevném skupenství neviděli. Po chvilce nás toto "vystoupení" přestalo bavit a zahájili jsme ústup. Víc jsme je již k našemu štěstí na jezerech nepotkali. Věřím, že v budoucnu budou mít tito lidé možnost svým štědrým švédským hostitelúm jejich pohostinost vrátit...

Den druhý padla volba na jezera Enesjon a Sydvattnet. Vloni se nám zde vcelku dařilo, očekávání bylo tedy veliké. Bohužel, jak to tak bývá, opak byl pravdou. Na prvním jezeře jen pár velmi dravých bělic, ale pstruh...ani záběr. Po poledni se přesouváme na blízký Sydvattnet, kde nacházíme nám v minulosti ukrytou krásnou zátoku. Led je zde velmi proměnlivý, ale po chvilce pátrání nacházíme "pevnou půdu" pod nohama. Přichází odpoledne a během chvilky chytáme pár slušných pstruhů.
Další den jdeme na jezera Prinsasjon, kde se již činili čtyři němečtí rybáři. Byla to docela pohodová partička, rozhodli jsme se zůstat. Musím přiznat, že jsme mezinárodní souboj krutě prohráli, ale v náš prospěch hovoří nepříliš čistý způsob lovu našich "soupeřů". I tak se nám vcelku dařilo, když většina záběrů přicházela až pozdě odpoledne, tedy aspoň v mém případě. Bělča se vesele bavila rybami po celý den, při čemž já až do 15 hodiny byl bez záběru! Začínám vymýšlet jak budu chodit na jezera až po druhé odpoledne...

Čtvrtý den se vracíme na Stora Grubben. Celý den je opět v Bělčině režii, po chvilce má tolik záběrů co já za poslední 2 dny. Hlavou se mi honí, že bych jí příště nechal doma, ale jak pak zjistím, zda ryby v revíru jsou a že berou??? V pudu sebezáchovy se o tomto raději před ní ani nezmíním. Možná to zní jako klišé, ale odpoledne se na mě opět začalo usmívat štěstí. Chytám jednu rybu a když se opět nějakou dobu nic neděje, popadnu vrták, nové samodomo vyrobené pimple a ohlašuji přesun na druhou stranu jezera. Bělču, svoji ženu, zanechávám na původním místě napospas, aspoň si budu moci v klidu polohlasně zabrblat něco o spravedlnosti, hloupých sedlácích co sklízejí velké brambory, o štěstí a tak, to asi každý rybář zná, když se mu nedaří úplně podle představ. Příjdu na místo, které jsem po celých snad již dvacet let co na Hökensås jezdíme nevynechal, vyvrtám několik děr, do jedné z nich spustím nástrahu a čekám. Neuplynulo ani 5 minut a přišel záběr, takový ten kdy už od začátku tušíte, že by to mohlo být.... a taky jo. Ryba si bere ze stařičkého navijáku metr za metrem, pokusím se jí zastavit což se i daří, po chvilce se zdá, že mám vyhráno, když si bere ještě o kus víc než prvně. Ryba však opět povolí a nyní ji už dostávám na "dohled", teď už jen pomalinku nasměrovat do díry v ledu, zatáhnout a šup duhák je venku. Ryba má bezmála 3 kg. Proutek, vyrobený ze staré špičky prutu a korkových špuntů od Bohemky, obstál na výbornou. Mám dvojí radost a už ani nežbrblám a jde se domů.

A je tu čtvrtek, předposlední den lovu, doprčic jak ten čas tady rychle letí! Jedem na jezero Ojasjon kde jsme v minulosti snad nikdy neulovili rybu větší než 55 cm, ale zato tu bývalo téměř vždy hodně záběrů. Máme zde z prvního dne odzkoušeno, že led je bezpečně silný. Omyl! V části u ostrova, kde je naše osvědčené místo, led po vyvrtání podivně praská a pohupuje se. "Probůh vždyť nemá ani 5 čísel"! Prcháme z ledu a přesouváme se na již otestovaný Prinsasjon. Na jezeře ani noha. Němečtí kolegové se již zřejmě dělí o své rybářské zážitky pěkně doma v teploučku.... a tak začínáme lovit. Klasika, já bez záběru a Bělča 2x trhá a 2 chytá. Po chvilce se na jezeře objeví dva Švédi. Na rozdíl od nás chytají způsobem "hledám rybu". Vyvrtá díru a když do 3 minut nemá záběr vrtá další a tak stále dokola. Po 2 hodinách nás obvrtali ze všech světových stran a stihli i vedlejší jezero. Když už toho zřejmě měli dost, zamířili k nám. A na co že chytáme, ukázal jsem krabičku s hnojáky poctivě nakopanými u sousedovic stáje. Jeden z nich mi ukázal placku, jako že kontrola. Vše shledal v pořádku, pustil pár rad, popřál štěstí a "odvrtal" se s kámošem směrem ke břehu. Pohodoví chlápci. Mám i tady v Čechách na takové pohodové porybné kliku, věřím, že to tak vydrží.

Poslední den, no to snad není ani možné, uteklo to jako voda. Koukám s obavami z okna, je už třetí den nad nulou. Jezera sice drží zamrzlá, ale ten nejlepší pocit při vstupu na neznámá místa nemáme. Navíc to vypadá na pěknou činu. Vyrážíme opět na jezero Enesjon, musíme tam přeci něco chytit, vždyť minulý rok se nám tak dařilo. A opět jako přes kopírak nic, nic a nic. Jsme rádi za občasný drbanec "dravé" bělice. Ke všemu se zvedl vichr a začíná pršet. Za pár okamžiků již leje jako z konve a díky silnému větru na nás kapky dopadají téměř vodorovně. Těžký test pro naše stařičké goretexové svrchníky, ty však odolávají, ale co gatě, to už je docela průšvih. Do kalhot mi po bundě stékají litry vody, po chvilce se mi plní i boty. Bělča už asi hodinu neřekla ani slovo, to je zlý, co s tím? Rychle se přesouváme schovat aspoň před větrem do zátoky nejjižnějšího cípu jezera Sydvattnet. Jsem líný už vrtat, využíváme naše asi 3 dny staré dírky. A ejhle i v tomto nečase mají ryby apetit. Chytám dokonce 2 jezeráky, z toho má jeden pěkný kus přes půl metru. Po další hodince je stav našeho spodního prádla už neúnosný a tak velíme na ústup. Za půl hodiny házíme veškerou výbavu durch promočenou do kufru auta. Ale co to? Uježděný sníh na lesních cestách se změnil na deseticentimetrovou břečku. Po 20 minutové jízdě "škarpa škarpa" jsme na silnici, zde je to už o něco lepší.

Na druhý den ráno se loučíme s naší chaloupkou na pasece, kde lišky dávají dobrou noc, platíme něco málo za protopenou elektriku a odjíždíme kolem jezer, kde již stojí víc jak 10 cm vody na ledě. Za 6 dní rybolovu se nám spolu s mou drahou polovičkou podařilo zdolat 48 ryb a 11 ryb se nám z háčků setřáslo. Podstatnou část úlovků, tvořili tradičně duháci, na druhém místě bělice, některé i úctyhodných rozměrů, třetí byli obecňáci a na posledním místě v počtu 1ks zbyl okoun. Co se týče nástrah, máme svoje osvědčené. Chytáme na marmišky doma vyrobené a na ty věšíme hnojáky nebo kousky krevet. Funguje nám to spolehlivě už léta, ale je určitě mnoho dalších úspěšných, které opomíjíme, nebo ani neznáme.
Na závěr bych rád poděkoval posádce trajektu za alespoň částečné udržení pořádku na palubě, kde spolu s námi cestovali švédsko-arabští studenti jedoucí na prázdniny do Prahy. Byla to velmi hlučná a vzrušující cesta po Baltickém moři, prosycená odérem mnoha více či méně znamých destilátů.