Švédsko - Kultsjon - Reportáže

Na přání mého kamaráda Jana P. (mistra muškaření) bych zde rád napsal něco málo o mé první výpravě do Švédska. Moc jsem se na tuto výpravu na sever Evropy těšil, protože jsem o této zemi, rybařině zaslíbené, mnoho slyšel a četl. 23. června jsme tedy vyrazili směr Rostock, kde jsme se nalodili na pomalejší trajekt (cca 6 hodin do Trelleborgu - 2. možnost o to ovšem dražší trvala cca 2-3 hodiny). Jelikož jsme však Německem projížděli v noci, tak jsme skoro celou dobu na trajektu prospali v útulné kajutě. Trelleborg nás ovšem nepřivítal nijak přívětivě. Je zde totiž v provozu chemička, která byla cítit vším možným, jen ne čerstvým severským vzduchem. Avšak po této malé nechutnosti se již Švédsko ukázalo v plné kráse - nádherné lesy, krásné baráčky roztroušené různě podél cesty, jezírka, řeky, sobi atd.

Jelikož od Trelleborgu byl náš cíl vzdálen asi 1300 km, nebyl ráz krajiny všude stejný, a tak smíšený les postupně přecházel v jehličnatý, obrovská jezera Vänern a Vättern byla vystřídána menšími, ale o to krásnějšími jezery a sobů jsme viděli čím dál více. Cíl naší cesty byla vesnička ležící na řece Vojman. Po příjezdu jsme si chvíli dáchli ve spacácích pod širákem (samozřejmě řádně chráněni proti komárům - nejlépe fungoval Off a nebo místní švédský olejíček v zelené lahvičce). Asi v poledne jsme si vyjednali povolenky a místní rybářský průvodce Simon nám ukázal na mapě nejlepší místa na hlavní řece Vojman a jelikož nám zbývaly 3 hodiny do převzetí chaty, vyrazili jsme okouknout řeku. Byla nádherná! Svou velikostí bych ji přirovnal k Ohři. Jelikož jsme většinu věcí měli zapakovanou hluboko v autě, nezbývalo nám nic jiného, než zkusit třpytku.

Vím, že se již těšíte na ryby, ale já bych Vás chtěl nejdříve seznámit s osazenstvem naší výpravy.

Já, Filip, 2,5 roku muškař, 22 let, vazač
Můj otec, Franta, 2,75 roku muškař, 49 let, šéf výpravy a jeden z řidičů
Můj brácha David, 3 roky muškař, 29 let, asistent šéfa a druhý řidič
Spolupracovník bráchy Tomáš, - , 31 let všude vidí velké ryby
Kamarád všech Martin, 3 roky muškař, 33 let, kuchař (velmi dobrý)
Honza, třpytkař (muškařit začal tam), něco mezi 50-60 lety, mudrc a vypravěč
Penýrek, - , - , samotář

Naši první výpravu k vodě jsem absolvoval já, Penýrek, táta, Tomáš a Honza. Úspěch se u mi dostavil hned na třetí nához třpytky Rapala (obecňák velikost 5cm). Byl to potočák 32 cm dlouhý. Během focení prvního úlovku zabodoval Tomáš. Jeho obecňák na rotační třpytku Mepps měřil 42 cm a to byl opravdu krásný. Já jsem poté ještě chytil na stejnou třpytku opět potočáka 37 cm. Pak jsme se již museli jít zabydlet do chaty, ale pro začátek to vypadalo opravdu slibně a všichni se již těšili až vyndáme muškařinu. Všechny chycené pstruhy jsme vrátili vodě, a i když nikdo z nás nemá ze třpytek (kromě Honzy) zrovna dobrý pocit, myslím, že naše úlovky v poklidu žijí dál ve Vojmanských tuních.

Naše chata, tak to bylo další příjemné překvapení. Měla 2 patra, výborně prostorově uspořádaná, sauna samozřejmě nesměla chybět. A navíc nám přímo za chatou příjemně zurčel potok. Lidé se zde příliš nevyskytují, a tak to byla super pohodička. Na druhý den jsme byli domluveni se Simonem, že s námi projde všechna nejlepší místa. Jeli jsme bez Honzy a táty - ti odpočívali po náročné cestě. Začali jsme na jezeru Bergsjon. Jelikož jsem byl jediný, kdo ovládal alespoň z části anglický jazyk, tak jsem asi desetikilometrovou cestu k jezeru absolvoval se Simonem v jeho 10 let starém Volvu (mimochodem, v tom tam na severu jezdí skoro každý). Dozvěděl jsem se, že ten správný čas pro chytání na řece Vojman teprve přijde, voda byla totiž ještě přizvedlá a čistá od tajícího sněhu, a tak mi bylo řečeno, že tam toho moc nenachytáme. Jezero Bergsjon bylo krásné. K dispozici jsme dostali pramičku. Pro tři chytající rybáře byla tak akorát. Poté nám Simon ukázal výtok z jezera, kde bychom se prý nějakého většího úspěchu mohli dočkat. Jelikož jsme měli navštívit další místa, tak jsme zde prozatím nechytali. Další místo bylo asi dalších 5 kilometrů po proudu řeky a jelikož se autem až na místo jet nedalo, tak jsem asi 3 km šli ještě pěšky. Simon nám řekl, abychom si vzali věci, že již budeme chytat. Všem se rozjasnily tváře a počali se připravovat. Počasí nám přálo a hoši se v broďácích notně zapotili (já šel jen se třyptkáčem, protože jsem chtěl se Simonem projít ještě další místa). Avšak odměna za tu trochu potu byla více než tučná. Horní velké jezero spojené s dolním menším jezírkem třemi řekami velikosti Jizery nad Semilami.

Nad každou z nich se dalo přejít po dřevěném mostku. U třetího mostku byla klasická švédská odpočívací boudička, kde jsme si udělali hlavní tábor. Všude kolem byla nenarušená příroda, počasí krásné, bez nadsázky - rybářský ráj. Kluci se hned vrhli do vody s mušáky a brzy poté byl již osvobozen první pstruh od háčku mušky a vrácen zpět vodě. Já se Simonem jsme se vydali podél jezera a Simon mi ukazoval, kde se nachází koryto staré řeky a kde se ryby nejvíce zdržují.Nedlouho poté jsme spatřili sběr z hladiny asi tak 20 metrů od břehu. Po dohodě se Simonem o výběru třpytky, jsme se shodli na rotační stříbrné třpytce s červeným marabou střapečkem. Brzy jsem vytáhl svého prvního sivena (tam mu říkali "arctic char - roding"). Měl asi 35 cm a jelikož jsme si chtěli pár ryb ponechat na večeři, vzal jsem si jej. Zde bych chtěl podotknout, že na tomto revíru si rybář smí ponechat 2 ryby na den, což bylo zavedeno hlavně kvůli švédským rybářům, kteří si prý ponechávají vše, co chytí, zamrazí a odvezou. Brzy po prvním sivenovi jsem měl opět záběr. Odpor byl o dost větší a jelikož můj třpytkařský prut je velice jemný, tak i boj trval dost dlouho. Asi 3 metry od nás jsem jej konečně zahlédl. Krásně vybarvený siven, jak jen siveni dokáží být. Měl 42 cm a já si jej opět nechal.
Zde bych si dovolil opět malou odbočku. V místních vodách může rybář narazit hlavně na: potočáka, lipana, sivena, pstruha obecného - jezerní forma a velmi zřídka na okouna. A právě na něj jsem narazil po dalších pokusech na třpytku. Po záběru se choval zcela odlišně. Nebyl to takový tah jako u sivena, ale držel se ve větší hloubce a snažil se občasným trhnutím hlavy zbavit nepříjemného háčku. Tak velikého jsem ho však nečekal. I Simon překvapením vykřikl: "Big Abóre!" (místní říkají okounům po švédsku „Aborre“). Byl změřen ve vodě - nepřesně, ale měl okolo 45 cm a musím říct, že mi udělal velikou radost. Jak jsem již naznačil, byl vrácen zpět vodě. Po tomto zážitku jsme se vrátili na tři řeky, abychom se podívali, jak si vedli ostatní. Byli nadšení. Obecňáci, ač nijak velcí, brali ochotně na suchou mušku a to je pro nás muškaře vždycky největší zážitek. Nejvíc bylo úspěchů na CDC chrostíka se žlutým dabingem na konci a šedým po zbytku těla, křídla CDC. Hodně ryb chytil Tomáš u vtoku do spodního menšího jezera. Říkal, že viděl i jednoho většího potočáka, ale nemohl mu přijít na chuť. Nakonec jsme si odváželi jednoho sivena a jednoho potočáka domů. Druhého sivena jsem přenechal Simonovi za jeho průvodcovské služby.

Všichni jsme se cítili skvěle. Ryby nebyly nijak extra velké, ale po počátečním zklamání, že hlavní řeka Vojman muškaře v tomto období s otevřenou náručí nevítá, to bylo super. A tak není divu, že po tlachání o muškách a pstruzích nám zpáteční cesta uběhla o mnoho rychleji nežli ta první. Po návratu do naší rybářské základny jsme vše vyprávěli "staříkům" a při skvěle připravené večeři jsme rozebírali naši strategii na zítřek. Martin a Penýrek se dohodli, že vyrazí na jezero Bergjon, my ostatní jsme šli ukázat tátovi a Honzovi "tři řeky". Já jsem poté začal s vázáním mušek. Tomáš chtěl toho žlutého CDC chrostíka, ale ještě na větším háčku než č.9. Já jsem si připravil několik nymf a jedna z nich mi měla v budoucnosti připravit několik krásných rybářských zážitků, ale o tom až později.