Švédsko - Lesjön - Reportáže

Cestou do Lesjön jsme udělali krátkou zastávku ve Stockholmu, jehož vynechání bychom považovali za promarnění šance vidět jedno z nejhezčích měst Evropy. Navíc tříhodinová procházka jedině prospěla našim, z auta dlouhodobě pokrčeným, nohám a zádům. Při zastavení před jedním z rybářských obchodů jsme trochu s nedůvěrou hleděli na velikosti woblerů, které bych sám spíše než na štiky v jezeře, použil na pořádné tresky v moři. Balzové a plastové rybky o velikosti 25 cm + působily spíš jako suvenýry než reálné nástrahy. V několika pozdějších dnech jsme však pochopili „co tím chtěl básník říci“.
První den po seznámení s mapou a radami od majitele chat jsme vyrazili, nejprve pěšky, k nejbližší peřeji. Právě ty rady se později ukázali jako více než užitečné. Po mnoha marných náhozech do krásných vracáků za balvany a hlubokých temných tůní, jsme začali uvažovat o tom: „co když nebudou brát?“. Kromě malého okounka ani ťuk. Po cirka hodině marného nahazovaní a vystřídání snad třiceti různých, z domova osvědčených, nástrah jsem sáhl do krabičky pro tlustého křiklavě barevného woblera o velikosti 22 cm. Dostal jsem jej jen tak pro srandu, k vánocům od maminky. „Když už nic nechytíme, třeba něco vyplašíme a díky tomu i uvidíme“. S těmito slovy jsem nahodil k balvanu na konci tůně a začal pomalu přitahovat. Tu plastovou svítící obludu jsem pod vodou zřetelně viděl na nějakých třicet metrů. Po několika otočeních kličkou jsem pochopil, že jsem nebyl jediný, kdo jí viděl. Ze stínu za balvanem se odlepil dlouhý stín a zářivý wobler zmizel v tlamě naší první štiky. Nebyla nějak obrovská, ale i těch 68 cm potěšilo. Tomáš s Jitkou (které jsme nakonec dokoupili původně neplánovanou rybářskou licenci na místě) ihned přezbrojili na větší nástrahy a začala mela. Během následujících tří hodin jsme chytili snad 30 štik od 60 do 80 cm. Všechny neuvěřitelně bojovné, silné a nesmlouvavě agresivní. Okouny jsme přestali počítat někde u čísla 50, je však pravdou, že žádný z nich nebyl rybou kapitální. Jitce se jeden větší setřásl u břehu, ale jinak nic. Největším překvapením byl 58 cm dlouhý vypasený jesen, chycený na gumovou imitaci okouna velikosti 12 cm. První den byl na jedničku.
Během následujících dnů se naše rybářské zážitky prohlubovaly. Ani jeden z nás se doma nespecializuje na štiky. Naše vysněné ryby jsou okouni nad 35 cm. Ti nám nejvíce brali na šedobílé a šedožluté rippery 10 – 14 cm. Jejich dráždění podél pásů vodních rostlin bylo neodolatelnou zábavou. Když se nám na lehké načiní (používali jsme převážně vlasce o síle 0,15) pověsila štika nad sedmdesát centimetrů, bylo o ródeo postaráno. Při jednom z takových „pumpování“ okounů, se Jitce zastavila nástraha v hloubce a ona jen trochu otráveně řekla: „další vázka“. Po krátkém potrhávání se však ode dna odlepil obrovský stín. Štika, možná překvapením, zpočátku nekladla žádný přemrštěný odpor, jen klidně popojížděla kolem lodi a my věděli, že s 15 gramovým proutkem, patnáctkou vlascem a mikro-twisterem, byť krásně zaseknutým na kraji horní čelisti, si toho moc dovolovat nemůžeme. Po cca 25 minutovém přetahování se štika nechala dovést k boku lodi. Rychle jsem přistrčil metr k hladině nad klidně oddechující tělo obrovské ryby a užasle zahlásil: „rovných 120“. Podběrák nemělo ani smysl vytahovat (to co stačilo tak tak na osmdesátky, bylo najednou směšné) a tak, když štika náhle mávla obrovskou ocasní ploutví a vlasec přetrhla, jakoby říkala „hotovo, už můžu plavat“, jsme si v podstatě oddechli. Ten den jsme šli spát opravdu plní zážitků.
Snad největší počet úlovků jsme zaznamenali poslední den, v těsné blízkosti kotviště mezi peřejemi. Chytili jsme 15 jesenů od 49 do 62 cm. 48 okounů od 32 do 43 cm (menší jsem nepočítal) a 17 štik od 47 do 77 cm. K těm velkým, které bylo občas mezi stonky podvodních květin rozpoznat, jsme ani nenahazovali. Naše vybavení, bylo zaměřené primárně na okouny. K muškaření jsem se za celý týden ani neodhodlal. Za nejúspěšnější nástrahy lze považovat již zmíněné rippery a potom středně potápivé woblery v imitaci pstruha a okouna velikosti 12 – 18 cm. V okamžiku použití nástrahy nad 20 cm naše vybavení na okouny odolávat velkým štikám zkrátka nestačilo.
Ubytování bylo až nadprůměrně neočekávané, televizi bychom určitě oželeli, zato sauna uvnitř chaty byla vždy pravým balzámem na paže unavené od hodin nahazování a především zdolávání skvělých štik, nádherných okounů a nadstandardně „masožravých“ jesenů. Z pohledu rybáře, který si chce užít nádherných soubojů s rybami v opravdu skvělé kondici, mohu dát deset hvězdiček z deseti. Celá oblast nabízela úžasné možnosti jak pro rybaření, tak pro turistiku a nejen tu pěší. Především v peřejích jsem často litoval, že nemám rodeový kajak.