Švédsko - Nedre Dalalven - Reportáže

Inspirován dřívějšími úspěchy i neúspěchy, ale hlavně nadšený krásou řeky Morrumsan, která mi silně připomíná Vltavu pod Vyšším Brodem, jsem se opět rozhodl s několika přáteli tuto řeku navštívit. První výpravu jsme naplánovali na konec dubna, kdy je ještě dobrá šance na lov mořských pstruhů a začínají se objevovat i první lososi. Sezóna začíná 1.4. a cena povolenky tomu také odpovídá. Za první den bylo letos ve statistice Morrumsan zapsáno přes 120 mořských pstruhů od těch něco přes míru až po 7 kg.

Po všech plánech a domluvách bylo rozhodnuto, že větší část skupiny pojede přes řeku Nedre Dalalven. V loňském roce jsme tam byli celkem úspěšní při lovu mořských pstruhů. Já a můj kamarád Míra jsme vyrazili na Morrum, kde jsme měli dva dny chytat a pak se přes vnitrozemí Švédska vydat za ostatními. CK PEPA nám již předem zajistila ubytování v kempu Alvkarleby na již zmíněné řece Nedre Dalalven. My jsme vyráželi o dva dny dříve na Morrumsan, kde jsme kromě příslibu povolenek neměli zajištěno nic.

Konečně nastala toužebně očekávaná středa 11 hodin a my vyjíždíme z Tábora. Bez problémů jsme absolvovali cestu přes Německo do přístavu v Rostocku. Tam jsme nebyli ušetřeni celní kontroly spojené s prohlídkou našich zavazadel. Tímto jsme zavzpomínali na dřívější výlety do bývalé NDR, které byly často spojeny s celními prohlídkami. Když se nám podařilo vměstnat zpět všechna zavazadla, již bez problémů jsme se nalodili. Čekalo nás 6 hodin odpočinku, které si hlavně Míra plně zasloužil, protože řídil.

V Trelleborgu jsme přistáli v 5 hodin a zbývalo nám ještě zhruba 180 km do městečka Morrum, kudy protéká stejnojmenná řeka. Po vyřízení povolenky jsme si museli zajistit ubytování, což se nám povedlo v poměrně krátkém čase. V Morrum je dost možností ubytování v soukromí s velice slušným vybavením. Skromný český rybář toho zase tolik nepotřebuje, ale je to milé, když se po celodenním chytání má kde osprchovat, vyspat v posteli, ohřát jídlo, případně usušit mokré věci. Vyřízení těchto záležitostí nám zabralo trochu času a tak okolo desáté, plni elánu stojíme konečně na břehu vytoužené řeky s nadějí na úlovek krásného pstruha. Počasí je zde trochu chladnější než u nás a příroda má také asi čtrnáct dní zpoždění. Voda je poměrně studená a průtok je 53 m3/s, což je hodně. V květnu zde bývá průtok okolo 25 - 30 m3/s. Je to tedy jasná volba, jdeme vláčet. Navíc ve studené vodě je potřeba dostat nástrahu co nejvíce ke dnu. Někteří rybáři muškařili, ale většina také vláčela. Pro začátek a první hody jsem si vybral místo nad můstkem přes řeku. Míra sešel asi 50 m po proudu. Z výběru třpytek a woblerů to vyhrála Rapala CDJ 11GFR, ke které jsem pojal největší důvěru. Po půlhodinovém chytání cítím prudký záběr. Instinktivně zasekávám a ryba je na prutě. V takové chvíli se vám zvýší tep a rozbuší srdce v očekávání, co je to za rybu a jak je velká. První úniky a kolo na hladině mě přesvědčuje, že jde o slušnou rybu. V čisté, ale černé vodě stále není jasné, jak je velká. Míra přestává chytat a přichází ke mně, aby sledoval zdolávání a nabídl mi pomoc. Asi po deseti minutách dostávám rybu poprvé ke kraji. Nyní jsme ji zahlédl a k mému překvapení je to losos. Má však stále dost síly a znovu vyráží na vodu. Následuje výskok stříbrného krasavce.Míra bezprostředně reaguje slovy: „Ty vole, to je kus“. Asi po dalších pěti minutách mám lososa u břehu a je vidět, že už ztrácí sílu. Ještě několik krátkých výpadů na vodu a ryba se nechává přitáhnout ke kraji. Podběrák, který máme s sebou, zůstal v autě a navíc by byl stejně malý. Také odmítám riskovat zachycení volného trojháčku na síťku a ztrátu ryby. Na první pokus vylovuji lososa za ocas a raději s ním jdu kousek dál od vody. Je to nádherný mlíčák, kterého si podle pravidel mohu ponechat. Metr ukazuje 97 cm a při pozdějším vážení jsme zjistil, že má 7,8 kg. Již nyní jsem spokojen a přál bych ho Mírovi také. Po hodině lovu má Míra první záběr a vytahuje z vody pstruha 62 cm dlouhého a vážícího 2,1 kg. Máme tedy každý jeden úlovek. Po krátkém a stylovém obědě, který se skládal z chleba a salámu, se opět vydáváme na lov. Během jídla jsme promýšleli strategii lovu. Míra dává na prut těžkou plandavku Toby 40 g a jdeme asi o 300 m níž po proudu řeky. Přicházíme do míst, kde se řeka zatáčí a velké kolo na hladině prozrazuje přítomnost slušné ryby. Nechávám ho, ať si vybere místo a sám jdu jen o pár metrů pod něho. Míra hází k druhému břehu, tam, kde se objevila ryba. Asi na pátý hod, kdy si už chtěl sednout na pařez na břehu, ho od tohoto úmyslu odradil záběr a nádherný výskok ryby. Vzápětí zasekává, ryba opět vyskakuje z vody a to už je nám jasné, že je to losos.

V tažné vodě ryba bojuje a vůbec se jí nechce ke kraji. Míra je zkušený rybář a počíná si dobře, i když je to vlastně jeho první losos, kterého má na prutě. Jeho tělo přemáhá třes, ale postupně rybu zdolává. Po čtvrt hodině je losos přemožen a vylovuji ho stejným způsobem, jako toho svého. Měří přesně 100 cm a váží 8 kg. Šťastný lovec se postupně uklidňuje a září jako prskavka na vánočním stromečku.Konečně se mu splnil jeho sen. Chytil svého prvního lososa. Po nezbytné fotodokumentaci si jde pro kameru, aby co nejvěrněji zachytil ONO místo. Blíží se večer a tak se pomalu vracíme k autu. Po probdělé noci, dlouhé cestě a téměř celodenním házení jsme dost unaveni. To mi ale nezabrání, abych nepřebrodil na malý ostrůvek, který mi při naší zpáteční cestě doslova padl do oka. Sundavám woblera a nahrazuji ho plandavkou 25 g. S touto třpytkou není problém přehodit řeku. První hod a třpytka dopadá kousek od druhého břehu. V proudu ji jen pomalu přitahuji. Když mám nástrahu asi uprostřed řeky, cítím prudký záběr. Zasekávám a ryba skáče z vody. Brzda ječí a po krátkém boji mám u břehu mořského pstruha o délce 85 cm a váze 5,4 kg. Pro dnešek máme vyhráno a šťastni se vracíme do našeho přechodného domova. Oba jsme si vědomi neskutečného štěstí, kterým nás Morrumsan štědře obdarovala. Svatý Petr stál při nás. Další den jsme bez záběru. Byli jsme pouze svědky ulovení několika mořských pstruhů. Největší z nich měl 6,6 kg. Není každý den posvícení.

Přespíme a další den ráno nasedáme do auta, abychom absolvovali cestu vnitrozemím Švédska do Alvkarleby, kde nás čeká dalších 7 dní aktivního odpočinku s prutem v ruce. Cestou míjíme několik krásných jezer, říček a potoků v překrásné přírodě. Přímo nás to svádí zastavit, popadnout pruty a začít chytat. Jsme domluveni na určitou hodinu, kdy se sejdeme s přáteli z Tábora a z Brna v recepci v kempu a tak nám nezbývá než si nechat zajít chuť a pokračovat v jízdě. Okolo 13. hodiny jsme přijeli do Alvkarleby, kde nás už naši přátelé netrpělivě vyhlíželi. Bez obtíží jsme se ubytovali a během krátké chvíle máme vypsány i povolenky. Vybalili jsme to nejnutnější, rychle ohřáli konzervu a naplněni očekáváním vyrazili k řece. Zdejší úsek řeky A je vyhrazen pro lov mořských pstruhů a lososů. Ti, kde jsou tu poprvé, jdou po skupinkách s některým z nás, kdo jsme tu již byli. Mé první kroky však nevedly přímo k vodě, ale zastavil jsem se v kanceláři u evidence úlovků. Zjistil jsem, že letoší rok zatím silně propadá, co se týká úlovků mořského pstruha v porovnání s loňským rokem. Podle evidence jsou úlovky zhruba poloviční. Další kroky jsme směřoval pod přehradu, kde se mi loni dařilo. Ve srovnání s minulým rokem je zde mnohem více rybářů. Zřejmě tato řeka získává na popularitě.

První den však pro většinu z nás není nijak úspěšný. Několik malých pstruhů, pár vypnutých ryb a hodně utrhaných třpytek a mušek. Ani takoví zapřisáhlí muškaři, jako je Pepa a jeho dva přátelé z Brna, neměli štěstí. S muškařským vybavením je to samozřejmě větší požitek chytit pstruha, ale je to větší řehole. V dalších dnech se občas na někoho usmálo štěstí v podobě krásného stříbrného pstruha, ale jen velice zřídka. Dá se říci, že výrazněji se dařilo Zdeňkovi z Brna, který na konci našeho pobytu měl uloveno 7 mořských pstruhů od 45 do 60 cm. Během celého týdne jsme vyzkoušeli co se dalo a mnohdy to nebylo nic platné. Rádi bychom, aby se to rybářské štěstí na nás usmálo trochu víc, když už ne přímo zachechtalo.

I náš pobyt velice rychle utekl a přiblížil se poslední den, kdy jsme měli možnost ráno si ještě chvíli zarybařit. Potom už jsme museli naložit věci, uklidit chatu a jet domů. Naši sousedé z Opavy končili o den dříve a jednomu z nich se povedlo pěkně se s řekou rozloučit. Na poslední chvíli chytil dva pstruhy 3 a 4 kg. Každý z nás tedy ještě ráno vyrazil k vodě s nadějí na pěkné zakončení pobytu. Já jsem se opět vypravil pod přehradu, ale na druhý břeh. Po několika hodech s nalezenou plandavkou 40 g, cítím typický záběr. Okamžitě zasekávám a už je ryba na prutě. Po několika výskocích a krátkém boji podebírám pstruha 60 cm, 2 kg. Přichází Milan a nestačí se divit, protože jsem odešel chvíli před ním. Začíná drobně pršet. Počasí na ryby jako dělané. Oba se shodujeme na tom, že každý ještě několikrát nahodíme a půjdeme zpět. Opět dopadá těžká plandavka do vody a hody jsou směrovány přímo proti hrázovému tělesu. Třetí, čtvrtý hod a v tom opět typické klepnutí do nástrahy a zastavení třpytky. Zasekávám a už nemám pochyby, že mám opět na prutě pstruha, ale tentokrát většího. Vzápětí si ho mohu krátce prohlédnout při výskoku z vody.Po chvíli je ryba u břehu, ale ještě se nevzdává. Poslední úniky do hluboké černé vody a mořský pstruh 70 cm dlouhý a vážící 3,4 kg je můj. Pro tentokrát je to již opravdu poslední úlovek. Řeka mě na rozloučenou obdarovala dvěma krásnými exempláři mořských pstruhů. Snad proto, abych se sem ještě někdy vrátil. Samozřejmě, že bych velice rád. Při ranním rybolovu měl úspěch i Míra. Povedlo se mu ulovit také pstruha okolo 70 cm.

A tak už nám nezbývá než poslední pohled na řeku Nedre Dalalven a už vyrazit na zpáteční cestu domů dlouhou 1500 km. „Sbohem, řeko“, snad někdy příště.

Kajman 3/1999

Cesta za švédským lososem II.
Za 14 dní po návratu domů z Alvkarleby mne čekala další báječná dovolená v podobě týdenního pobytu v Morrum. Tam jsem jel s kamarádem Frantou, který se na tuto výpravu velice těšil. Vyprávěl jsem mu toho tolik o této řece a zážitcích spojených s rybařením na této vodě, že se nemohl dočkat, až vše sám prožije.

Cestu dlouhou 1050 km jsme absolvovali již známou trasou Tábor, Rostock, Trelleborg, Morrum. V neděli 24.5.1998 dopoledne jsme přijeli do Morrum. Po vyřízení povolenek, ubytování, krátkém odpočinku a rychlém obědě jsme vyrazili na procházku zhruba 7 km dlouhým úsekem řeky Morrumsan. Chtěl jsem, aby Franta viděl řeku, na kterou se tak těšil, mohl si udělat fotky a abychom viděli, jak se kde chytá. Statistika, do které jsme neopomněli nahlédnout, nám říká, že v posledních dnech se chytá okolo osmi lososů denně. Je trochu pod mrakem, přitom teplo, občas kratičká přeháňka. Průtok je 25 m3 a teplota vody okolo 12 stupňů. Dá se říci, že jsou ideální podmínky pro rybolov. Oba si upřímně přejeme, aby to vydrželo. Zítra je pondělí a začínáme chytat. Povolenku máme na 5 dní. Letos došlo k některým úpravám v pravidlech chytání na této řece. Zdražili povolenky a omezili počet ryb, které si rybář smí ponechat. Ve 13 hodin se rybáři musejí vystřídat na jižní a severní části řeky, aby na určité partie řeky nebyl veliký nápor lovců. Večer už netrpělivě připravujeme pruty a další potřebnosti na zítřek, abychom se již ráno s ničím nezdržovali. Usínáme plni očekávání a nadějí. Ráno se probouzíme do dne který je jako stvořen na ryby. Začínáme na horním toku, jak je vyznačeno na povolence. Za celé dopoledne jsme však bez záběru. Po obědě nastupujeme na jižní úsek řeky, do kterého vkládám velké naděje. Jdeme po řece dolů a prohazujeme místa, kde se dá čekat záběr. Frantovi líčím cestou zážitky z některých lokalit. Konečně přicházíme na mé oblíbené místo na poolu 7, kde jsem měl v minulých letech několikrát rybu na prutě. Velké kameny zde tvoří jakousi přírodní hráz, která je na několika místech protržena. Mezi balvany se valí proud a lososi právě tudy protahují a v klidnější vodě nad kameny odpočívají. Je to ideální místo na ryby. Proto je zde skoro stále nějaký rybář a příchozí musí chvíli čekat, než dotyčný místo opustí. Zde je totiž zvykem, že rybář začíná lovit na začátku poolu a postupně schází dolů po vodě, aby umožnil lov i ostatním. Pokud chce toto místo prochytat opakovaně, musí opět na začátek. Je to jakýsi kolotoč, ale má to svůj význam. Jsme příjemně překvapeni. Zcela výjimečně tu není nikdo vidět. Velké kolo na hladině a hřbet lososa nám potvrzuje, že tu jsou. Tentokrát oba vláčíme. Asi po dvaceti minutách chytání mám první záběr. Losos se nám po záseku ukazuje v plné kráse nad vodou a vzápětí vyráží velikou rychlostí proti proudu. Asi po padesáti metrech se otáčí a jede stejně rychle přímo na peřej. Další skok. Znovu oba vidíme zřetelně krásného asi desetikilového lososa. Jsou to však krátké okamžiky a ryba projíždí peřejí dolů. Obcházím vodou olši, která mi brání, abych mohl za rybou jít. Ještě chvíli mi bylo dopřáno vychutnávat boj, ale vzápětí se losos vypíná a mizí někde v proudu. Ani nepociťuji zklamání. Losos měl svou šanci a dokázal ji využít. První den byl pro mě úspěšně neúspěšný. Franta měl na pár vteřin kontakt s rybou, která se mu rovněž vypnula. Oba záběry jsme měli na Rapalu CD 9 GFR. Večer jsme vymýšleli taktiku na druhý den. V úterý dopoledne opět začínáme na jižním úseku řeky. Ráno se probouzíme do rybářsky ideálního dne. Samozřejmě, že naše kroky hned ráno vedou na pool 7. Kromě jednoho zavadění o nástrahu a několika kol na hladině se však zde nic neděje. Sjíždíme na nejspodnější pool 16. Ani zde nejsme úspěšní. Jsme pouze svědky brilantního výkonu dvou muškařů, kteří ulovili každý lososa okolo 8 a 10 kg. Je to krásná podívaná. Někteří rybáři jsou mistry v ovládání dvouručního muškařského prutu. Podívaná skončila a my jedeme na oběd. Cestou se ještě zastavujeme v rybářském obchodě. Pan Lars, zdejší prodavač rybářských potřeb, je sympaťák a hovoří perfektně německy. Obracím se na něho s prosbou o radu ohledně šňůry pro můj dvouruční muškařský prut. Velice ochotně mi nejen radí, ale i šňůru připravuje. Jedná se o speciální šňůru, kterou tvoří neujímaná šňůra ve spojení se střelnou hlavou. Ta vznikne přestřižením DT šňůry. Vtip je v tom, že tento těžký konec délkou i váhou musí odpovídat určitému prutu. Domlouváme se s Larsem, že se po obědě zastavíme i s prutem a šňůrami. Po jedné hodině jsme opět u Larse v prodejně a ten bez zaváhání chystá šňůru pro můj prut. Ostatně má jich několik připravených za sebou na stojanu pro jiné zákazníky. Celá příprava trvá zhruba půl hodiny. Mezi řečí hltáme praktické rady, jak a kam na lososy. Za chvíli Lars říká:“Pojď, zkusíme jak to lítá“. A vede nás za prodejnu na vysečenou louku. Malá ukázka hovoří sama za sebe. Šňůra lítá z prutu jedna báseň. Prostě paráda. Ještě ukazuji Larsovi své mouchy. On potvrzuje správnost výběru a navazuji Ullsocka na trojháčku č. 4. Loučíme se a spěcháme na loviště severního úseku řeky.

Pro odpolední lov jsme zvolili pool 29. Pomalu prochytáváme tento úsek řeky. Občas se v některých místech udělá kolo od lososa. Je již pozdní odpoledne a stále nic. Chvílemi nás trochu pokropí déšť, ale je teplo. Rozhodl jsem se přejít přes lávku asi 200 m po pomalu a zkusit štěstí z druhého břehu. Již několikrát se tam nad peřejí objevil losos. Uprostřed řeky je malý ostrůvek a tak nahazuji mušku šikmo přes proud, který se žene okolo ostrůvku a nechávám ji splavat až ke břehu. Mé hody nejsou jako Larsovy, ale vcelku jsem se svým výkonem spokojen. Nedá se zde házet přes hlavu, protože za mnou je stráň a golfové hřiště ABU GARCIA, a tak nezbývá než použít valivé hody. Asi po půl hodině marného házení, právě ve chvíli, kdy jsem se podíval na Frantu na protějším břehu, se to stalo. Slyším mohutné šplouchnutí a najednou cítím, jak mi prut těžkne v ruce. Instinktivně ho zvedám a cítím známé chvění všeho co je ve mně. Na vodě vidím asi dvoumetrové kolo. A teprve teď mi to řádně dochází. Vždyť já mám lososa na prutě! Tím, že jsem prut prudce zvedl, jsem vlastně lososa zasekl. Nechtíc jsem udělal to, co se říká o Angličanech, kteří loví lososy. Angličan, když prý má záběr od lososa, tak se nejprve pokřižuje a řekne:“Bůh ochraňuj královnu“. A pak zasekne. Zásek však spočívá v napnutí šňůry zdvižením prutu. Losos, který uchopí mouchu, ji nepustí. Já však v tuto chvíli mám lososa na prutě a trnu strachy, že mi sjede peřej k lávce. Tím by byl pro mne ztracený, protože tam za nám jít nemohu. Je tu hloubka a příkrá stráň s velkými buky. V momentě, kdy se losos snaží jet na peřej, se mi vybavují slova jednoho mého přítele, který žije ve Švédsku a také loví lososy. „Když ti losos jede tam, kam ty nechceš, přestaň ho tahat a on se ti vrátí na své místo“. Zkouším tuto taktiku. Vlastně nemám co zkazit. Ono to skutečně funguje. Již se spolu přetahujeme přes deset minut. Volám na Frantu, aby mi přišel na pomoc. Podběrák ani gaf nemáme. Nezbyde nic jiného, než aby se Franta pokusil vylovit lososa za ocas. Zatím to nikdy nedělal a tak není divu, že váhá. Má strach, že mi rybu utrhne. Poprvé dostávám lososa ke kraji, ale je mi jasné, že ještě není vyhráno. Franta tvrdí, že je tak velký, že ho budeme jen těžko vyndavat. Má totiž okolo metru. Říkám Frantovi:“Nedá se nic dělat, vlez do vody a namoč si ruce, ať na něj nesaháš teplou rukou“. Rezolutně odmítám nápad, že mi Franta podrží prut, abych si ho vylovil sám. Pravda, několik lososů jsem již takto z vody vylovil, ale sám sobě na 420 cm dlouhý muškařský prut jsem to ještě nedělal. Asi po 20 minutách dostávám podruhé lososa ke břehu. Je na něm vidět, že toho přetahování má také dost. A to už jde vše jak na drátku. Franta napoprvé chytá lososa za ocas a vynáší jej z vody na břeh. Je dobojováno. Štěstím zářím jak sluníčko. Krásně stříbrná lososí samice měří 107 cm, váží 12,3 kg. Cestou k autu potkáváme muškaře, kteří mi gratulují. I oni jsou si vědomi toho, že pro ulovení takové ryby je třeba mít notnou dávku štěstí. Tentokrát jsem ho měl. Zastavujeme u Larse v obchodě, který právě zavírá. Vedu ho k autu a pyšně mu ukazuji svůj úlovek a mouchu, která ještě pevně drží v lososí čelisti. Lars mi gratuluje a uznale pokyvuje hlavou. Vidím, jak to s ním hraje a hned dává mušák do svého Volva kombi. Z mobilu telefonuje manželce, že dnes přijde později. Manželka má prý sice narozeniny, ale vzhledem k tomu, že ho zná, určitě vše pochopí. Do večera zbývá ještě pár hodin. Co kdyby náhodou? Říkám Frantovi, že kdybych už neměl do konce týdne záběr, jsem spokojený. Přál bych však Frantovi taky takovou rybu. Má slova se mi málem vyplnila. Ve středu se změnilo počasí a na úlovcích to hned bylo znát. Přestalo přeprchat, začalo svítit sluníčko a oteplovat se. Počasí tak na opalování a do konce našeho pobytu se již nezměnilo. Ve středu měl ještě Franta velkou šanci. Opět na poolu 7. Vše mi líčil u auta, kde jsme se večer sešli. Franta zůstal na sedmičce a já šel níž po proudu. Opět házel na „naše“ dobře známé místo. Najednou se nástraha zastavila a šňůra začala měnit směr. Zasekl a výskok ryby ho nenechal na pochybách, že má na prutě pěkného lososa. Rybář, který chytal vedle Franty, mu hned spěchal na pomoc. Potkávali jsme se tu od prvního dne, Byl původem Maďar, ale již léta žil ve Švédsku a domluvili jsme se německy. Vše by bylo v pořádku, kdyby po druhém břehu řeky nešla skupinka rybářů začátečníků. Měli s sebou sice průvodce, ale ten nestačil cokoli říci. Jeden z nich jak uviděl kolo na hladině, vzal prut a poslal těžkou plandavku do těch míst. Kolo bylo pochopitelně od Frantova lososa. Samozřejmě, že se trefil a chytil Frantovu šňůru. Jak ucítil odpor, tak zasekl. Tím vytrhl Frantovu Rapalu lososovi z huby. Co na to říct. Během chvíle se na něho snášely hromy blesky v několika jazycích. Průvodce mu vše vysvětlil a teprve potom pochopil, co udělal. Hrozně se omlouval, ale co to bylo platné. Franta si sedl na břeh a aby se uklidnil, zapálil si cigaretu. Asi po čtvrt hodině, kdy vše probrali s maďarským kolegou, šel znovu chytat Zapomněl však, že začal utahovat brzdu u navijáku, když mu prve losos jel na peřej. Lososa sice zastavil před peřejí, ale brzdu si již potom neseřídil. Po několika hodech měl opět záběr. Zasekl a ryba mu srovnala ruce i s prutem. Díky utažené brzdě najednou vše povolilo. Losos ještě vyskočil i s Rapalou v hubě a byl pryč. Praskla 0,25 mm Fire Line. Losos má opravdu velkou sílu a dvojnásob to platí o čerstvě natažených rybách z moře, které jsou plné energie. Do konce týdne jsme už neměli záběr. Bylo sice krásně, začínaly kvést šeříky, ale rybám toto počasí moc nesvědčilo.

Závěrem lze říci, že chytit lososa na muškařský prut patří k vrcholným zážitkům.

Kajman 4/99