Švédsko - Nedre Dalalven - Reportáže

Nenávratně jsou pryč doby, kdy se lososi proháněli ve Vltavě a Otavě a nechybělo mnoho a tato krásná ryba by zmizela i z větších severoevropských řek. Co vlastně způsobilo drastický úbytek lososů v evropských řekách?

Ve dvacátých letech našeho století se objevují první snahy posílit populace lososů v některých řekách, popřípadě tyto ryby znovu vysadit do řek, ze kterých vymizely. Snaha se však setkala jen zřídka s úspěchem. Faktorů, které ovlivňují úspěšnost reprodukce lososa do míst původního výskytu, je mnoho a finanční náklady obrovské.

Jednou z řek, kde se projekt záchrany populace lososů zdařil, je Nedre Dalalven ve středním Švédsku, asi 150 km severně od Stockholmu. Dalalven je velká řeka, asi jako Vltava v Praze. Sbírá své vody ve Skandinávském pohoří při hranici s Norskem, příčně protíná Švédsko, aby se vlila do Baltského moře, resp. Botnického zálivu.

První zprávy o lovu lososů u městečka Alvkarleby pocházejí již z 12. století. Tehdy právo lovit lososy střídavě přecházelo ze starousedlíků podporovaných místním klášterem na královskou rodinu. Teprve v polovině 19. století se stal lov lososů u trdlišť v Alvkarleby legálním. Většina těchto ryb se vytírala právě zde, u mohutné peřeje, asi 12 km od ústí řeky do Baltu. Menší část ryb překonávala peřej a dostávala se asi o 400 km dále, do horských říček při norské hranici. Většině lososů však nebylo přáno doplout až k trdlištím. V cestě jim stály desítky sítí a lapacích zařízení a předčasně končily jejich cestu.

Koncem 19. století se objevují první pokusy lososy vytírat uměle. Spíše se však jednalo o odlov matečných ryb a jejich vytření v ohraničeném a chráněném úseku řeky. S umělým výtěrem lososů v pravém slova smyslu se započalo v roce 1915 v souvislosti s výstavbou hydroelektrárny v Alvkarleby. Elektrárna přerušila táhnoucím lososům cestu a rovněž došlo ke zničení části trdlišť. Švédská vláda ale dala elektrárenské společnosti Vattenfall podmínku:“Postavíte elektrárnu, ale do budoucna zajistíte finančně i technicky stabilizaci produkce lososů minimálně na současné úrovni.“ A tak se i stalo. Elektrárenská společnost Vattenfall financovala výstavbu i provoz první lososí líhně, která zde stojí dodnes. Rovněž bylo vybráno a upraveno místo, kde se část lososů odchovávala a následně transportovala nad elektrárnu, aby mohly ryby dokončit cestu k horským trdlištím. Dnes se losos vytírá a plůdek lososa odchovává v moderní budově z roku 1988 - ve výstavbě jsou další zařízení a rozšiřuje se areál Výzkumného ústavu chovu lososovitých ryb, jehož činnost je s prací lososí líhně těsně spjata. Od roku 1966 se stavy zdejších lososů pravidelně zvyšují, místní líheň zajišťuje produkci asi 10 % švédských lososů. Téměř 90 % všech švédských lososů dnes pochází z podobných líhní!

Co vlastně čeká lososa, který jako dvouletá strdlice opouští řeku Dalalven? Přibližně po pěti letech života v Baltském moři ryba pohlavně dospívá a vrací se do ústí řeky. V té době má hmotnost kolem 10 kg, největší ulovená 5letá ryba vážila 25 kg. Každý rok v červnu až červenci připlouvá do ústí řeky asi 35 tun lososů. Z tohoto množství odloví při ústí řeky rybáři do sítí asi 10 tun, dalších 3-5 tun uloví sportovní rybáři od června do září na úseku dlouhém přibližně 1,5 km (průměrná hmotnost úlovku 7,7 kg, rekord 2.7.1996 je 28 kg - nástraha plandavka). Kolem 10 tun lososů se každoročně uloví do lososích lapadel, následně se vyšetří, změří a zváží. Z tohoto množství si lososí líheň ponechává asi 6 tun zdravých ryb, které uchovává ve speciálních rezervoárech až do října, kdy dochází k jejich výtěru. Po vytření se vracejí zpět do řeky. Většina lososů z Baltu je v současné době nositelem množství parazitů přenosných na další druhy lososovitých ryb. Z tohoto důvodu se v následujících letech lososi nevypouštějí do řeky nad přehradou a horská trdliště zejí prázdnotou. Z každoročně získaného množství jiker (cca 2 milióny) se v areálu líhně odchová asi 250 000 dvouletých lososů (strdlic) o velikosti cca 35 cm. V této velikosti se strdlice vypouštějí zpět do řeky, ze které v krátké době odplouvají. První rok života na svobodě přežije pouze 5 % uměle odchovaných strdlic. Strdlice z řeky Nedre Dalalven tráví větší část svého života v Baltském moři, popřípadě v Botnickém zálivu. Kromě uměle odchovaných strdlic opouští řeku každoročně asi 25000 strdlic, které pocházejí z přirozeného výtěru ryb v peřejích pod elektrárnou. Uměle odchované strdlice jsou sice větší a silnější, ale často podléhají chorobám. V současné době jsou pro lososy v době jejich pobytu v moři největším nebezpečím rybářské flotily, které se specializují na jejich lov (především polské lodi). Díky moderním navigačním přístrojům a hluboko taženým sítím se v Baltu ročně odloví asi polovina produkce lososů z řeky Dalalven (cca 100 tun). Omezení mořského lovu lososů je však spíše politickou záležitostí a Polsko, které není členem EU, si s omezením lovu neví rady (nebo nechce vědět).

V areálu lososí líhně v Alvkarleby je v současné době rovněž Výzkumný ústav, muzeum sportovního rybářství a veřejnosti přístupné prostory lososího lapadla (rybího přechodu). Každý den od 15.6. do 31.8. si můžete v 10 hodin prohlédnout některé z ryb, které pluly k trdlištím, ale byly odloveny pro potřebu líhně. Rovněž část líhně je veřejnosti přístupná (vstupně asi 60 Kč). Vzhledem k faktu, že držitelem práv k rybolovu na řece Nedre Dalalven (včetně lososího úseku) je stát, jsou zde velice příznivé ceny povolenek. Týden pobytu v nejvyšší sezóně (ubytování v rybářské chatce včetně povolenky) stojí jen 5000 Kč.

Nenechme se však zlákat vidinou snadného úlovku. Statistika i naše vlastní zkušenosti hovoří jasně: na 50 rybářů, kteří na „lososím úseku“ každý den zkoušejí své štěstí, připadají v období 15.6. - 15.8. každý den průměrně jen 3-4 ulovené ryby! Někdy se také ovšem nechytí ani šupina. Snad se jednou dosáhne zákazu lovu lososů do sítí na volném moři, pak se i šance sportovních rybářů znásobí. Ale i když nebudete lososy lovit, lososí líheň u městečka Alvkarleby stojí za návštěvu. Zde se opravdu odehrává „příběh lososa“.

Rybářství 11/96