Švédsko - Nedre Dalalven - Reportáže

V loňském roce jsem navštívil řeku Nedre Dalalven. Autobusový zájezd pořádaný CK PEPA, byl zaměřen na lov lososů. Vzhledem k tomu, že žádná cestovní kancelář nám nemůže zajistit hezké počasí ani rybářské úspěchy, byl výsledek našeho týdenního snažení neslavný. Se dvěma přáteli, Rudou a Mirkem, jsme prostudovali zdejší statistiky a zjistili, že tato oblast je velice zajímavá především z hlediska lovu mořských pstruhů. Proto jsme se rozhodli vrátit se sem za rok zas.

Volba padla na konec měsíce dubna. Opět CK PEPA nám zajistila ubytování v rybářském kempu v Alvkarleby a povolenky na úsek A řeky Nedre Dalalven. Po nezbytných přípravách nastal den našeho odjezdu.

Z Tábora přes Prahu, Cínovec, Drážďany a Berlín do Rostocku. Sedmihodinová cesta trajektem do Trelleborgu a odtud po pěkných silnicích přes Stockholm do Alvkarleby. Jedna cesta měří přes 1500 km. Na místo jsme dorazili 26.4. v odpoledních hodinách. V recepci kempu jsme po předložení poukazu obdrželi povolenky a klíče od chaty. Rychle jsme vybalili a nedočkavě vyrazili k vodě. V knize evidence úlovků bylo za ten den zapsáno již přes 40 pstruhů a to ještě den neskončil. Cestou kolem vody Rudovi a Mirkovi vysvětluji pravidla a vše ostatní, co jsem se dozvěděl při svém minulém pobytu.

Kemp leží na břehu řeky, která zde svou šíří připomíná Vltavu v Praze. Po obou březích vedou rybářské stezky a na několika místech jsou postaveny přístřešky a ohniště, kde se rybáři mohou za nepříznivého počasí schovat, ohřát se u ohně nebo jen tak posedět a pohovořit o rybách. Je zde dříví, sekyra a pila. Jak dlouho by to asi vydrželo u nás?

Na řece je několik ostrovů, na které vedou lávky zavěšené na lanech, takže se dostanete bez problémů nejen na ostrovy, ale i na druhý břeh. Na této řece je vybudována kaskáda přehrad a právě pod nejspodnější z nich se nachází již zmíněný úsek A, který je určen pro lov lososů a mořských pstruhů. Na další úseky B a C je nutné mít samostatnou povolenku a zde se chytají především štiky, candáti a okouni. Samozřejmě, že ryby nějaké cedulky na břehu nerespektují a tak je docela dobře možné ulovit na“áčku“ nejen pstruhy, ale i candáty nebo pěkné okouny.

Po několika kilometrech již řeka ústí do moře. Průtok se mění podle potřeb elektrárny. Hladina zde kolísá až o 1 metr. Přehrada spadá pod velkou elektrárenskou společnost Vattenfall, která zároveň při stavbě přehrady pamatovala i na ryby. Proto je zde zřízen skutečně účinný rybí přechod, výzkumný ústav pro lososy a líheň, která svou produkcí posiluje stavy lososů na této řece.

Všechny tyto stavby a zarybňování financuje elektrárenská společnost. Švédové mají poněkud jiný přístup k přírodě. Tvrdí, že každý má právo na přírodu a snaží se ji zachovat příštím generacím. Blízko závěsné lávky se rozcházíme a já spěchám na své loňské místo, kde jsem chytil lososa. Po několika hodech mám první záběr. Pstruh měří 43 cm a protože je stanovena míra 45 cm, vrací se zpět do vody. Po krátké chvíli se za mnou na břehu objevuje Ruda se slovy:“Hele, koukej!“ A drží krásného 62 cm dlouhého pstruha. Pro tento den však již máme „vybráno“. Večer je v knize úlovků zapsáno okolo 60 pstruhů. A my všichni věříme, že již zítra se tam objeví i naše jména. Večer hodnotíme první dojmy a vymýšlíme taktiku na zítřek.

Většina rybářů vláčí třpytku nebo trubičkovou mouchu s olůvkem. Méně se chytá na woblery. Je to dáno tím, že se zde opravdu hodně trhá, především díky velkému množství již utrhaných vlasců v řece. Švédové si s tím moc hlavu nelámou. Když některý z nich uvázne, několikrát zacloumá prutem a pokud se nástraha neuvolní, namotá vlasec na ruku a jde do vody, až se vlasec utrhne a tak se to opakuje stále dokola. Proto někteří chodí k vodě s kufříkem třpytek. U jednoho rybáře jsem napočítal za necelé tři hodiny chytání 15 utržených třpytek. To je výkon. Kromě míst, kde se vláčí, jsou zde úseky určené pouze pro muškaření. Použité náčiní odpovídá chytání spíše lososů. Dvouruční muškařské pruty, lososí navijáky a vlasce 0,3 - 0,4 mm. U přívlače je to obdobné. Vláčecí pruty tvoří třpytky štíhlého tvaru, jako např. Toby nebo mušky na návazci s olovem na trojramenném obratlíku 20 - 50 kg.

Další den chytáme samé malé pstruhy a Míra je zatím úplně bez záběru. Třetí den máme až pátou rybu měrečnou. Můj zdejší první pstruh měří 49 cm a váží 1,1 kg. Míra ten den boduje. Chytil dva pstruhy kolem 50 cm. Při lovu se nám občas podaří podseknout cejny, kteří zde dorůstají neuvěřitelných rozměrů. Váhově se pohybují od 1 do 3 kg i více. Většinou po záseku člověk neví co má na prutě a tak je plný očekávání, kdy pstruh vyskočí. Teprve za chvilku Vám dojde, že se jedná pouze o podseknutou rybu a je po radosti.

Z úterý na středu se mi v noci zdá o velice úspěšném lovu pstruhů, takže jsem si pěkně zachytal alespoň ve snu. Ráno se tomu člověk musí smát, ale mám tušení, že dnes bude můj den. Od rána chytáme bez většího úspěchu. K večeru přicházím pod přehradu, kde se marně snaží Ruda a sděluje mi, že už zde utrhal několik třpytek. Celkem škodolibě mi přenechává své místo.

Jsem již bez inspirace a tak prohledávám tašku, abych zjistil, co jsem ještě nezkoušel. A opravdu jsem v jedné krabičce objevil dva woblery od přítele Karla z Tábora. Je to jeho vlastní výroba ve tvaru Nils Mastra v divokých barvách.

Navazuji woblera s pomerančovým hřbetem. Asi na pátý hod, po dopadu nástrahy do vody a několika otočeních kličkou navijáku, cítím prudký záběr. Následuje energický zásek a ryba se objevuje u hladiny. Je to pstruh a zdá se být docela slušný. Pomalu ho zdolávám a Ruda se chystá mi ho podebrat. Ryba bojuje o život do poslední chvíle, ale nakonec prohrává a ocitá se v podběráku. Je to nádherná jikrnačka 64 cm. Již nyní jsem spokojen.

Krásná ryba leží na kamenech a v dálce zapadá slunce. Ruda mě provokuje, abych to zkusil znovu o kousek výš, kde se dělá vír za kamenem. Se slovy :“Když myslíš“. Brodím proti proudu. Opět nahazuji oranžového tygra přes vodu.Po krátké chvíli ucítím zatažení, které bych připisoval spíš štice. Po záseku však musím své hodnocení poopravit. Ryba vyráží prudce na vodu a vypadá to opět na pstruha. Ruda nevěřícně kroutí hlavou. Ryba stále bojuje a nechce se jen tak lehce vzdát. Poprvé ji dostávám do blízkosti podběráku, ale to ještě není ta pravá chvíle. Stále ještě má moc energie a opět vyráží na vodu. Při jednom jejím obratu vidím, jak se uvolnil jeden trojhák a pstruhovi ve svobodě brání pouze jeden háček koncového trojháčku. Tají se mi dech. Pomalu ho přivádím podruhé k podběráku. Ruda ho zkušenou rukou podebírá. Je to zase jikrnačka a měří 75 cm.

Mé tušení se tedy vyplnilo a Svatý Petr stál při mně. Když ryby zapisuji, čtu, že Mirek také ulovil pstruha 58 cm. Máme před sebou ještě dva a půl dne chytání, protože v sobotu již musíme sbalit věci, uklidit v chatě a kolem poledne vyrazit na zpáteční cestu.

Další den mi barvitě líčí svůj zážitek Ruda. Plandavkou prochytával hlubokou partii vody, když najednou ucítil, jak se třpytka zastavila. Zasekl a ono nic. Nabyl tedy dojmu, že visí. Když se chystal třpytku utrhnout, najednou se to rozjelo a vypnulo. Bylo na něm vidět, že tomu nemůže ani sám uvěřit, ale stalo se, protože Míra byl svědkem.

Během posledních dvou dnů chytil Ruda svého druhého pstruha 58 cm a Mirek vylepšil své skóre na 5 kusů. Všechny úlovky jsme si dali do mrazicího boxu v recepci.

Je pátek večer a zbývá už jen sobotní dopoledne. Chystáme se brzy vstát a vydat se na předem vyhlédnutá místa. Já opět spěchám pod přehradu. Přátelé naopak vyrážejí na druhý břeh proti naší chatě. Po příchodu na vytoužené místo vidím, že zde chytá místní rybář. Jdu tedy nad něj k hraničnímu kameni od něhož proti proudu se již nesmí chytat. Po několika hodinách visím a trhám těžkou plandavku.
Je to daň, kterou platím jako každý na této řece. Proto navazuji trubičkovou mouchu, kterou jsem našel. Po několika hodech cítím drcnutí a nástraha unášená proudem se zastavuje. Přisekávám a vypadá to, že opět visím. To snad není pravda. Ještě dvakrát zatáhnu přes prut, ale je to stejné. Namotám vlasec na ruku a začínám napínat, abych opět trhal. Po napnutí se mi najednou vlasec dost rychle rozjíždí.Okamžitě jej pouštím z ruky a to už je prut ohnutý a brzda vrčí. Ryba je poměrně daleko a jede po proudu.

Usilovně přemýšlím, co to může být. V tu chvíli vidím, jak Švéd asi 30 metrů pode mnou napřahuje k náhozu s těžkou plandavkou. Volám na něho, že mám na prutě rybu, ale marně. Nahodí a za chvilku již mě táhne. Mám pocit, jako by mi to udělal schválně. Nyní už vidím svůj vlasec a jeho třpytku v něm zapletenou. Čekám, že začne povolovat, ale on místo toho prudkým trhnutím uráží můj vlasec.

Neznámá a ne malá ryba je pryč a já mám vztek. Nadávám mu česky, protože v ten moment se mi jiná slova na jazyk nederou. Kouká jako jelen a nejsem si jist, jestli mu dochází, co udělal.

Raději tedy toto místo opouští a jde asi o 100 metrů níž. Na rozloučenou mám ještě dva záběry na Karlovy woblery. První je pstruh potoční 46 cm, kterých tu mnoho není, a druhý je mořský pstruh 58 cm. Míra se vrací od vody se dvěma pstruhy 55 a 60 cm.

To jsou naše poslední úlovky a nám nezbývá než se rozloučit a vyrazit na zpáteční cestu. Všichni odjíždíme s průběhem rybářské dovolené spokojeni. Počasí bylo chladné, ale mohlo to být i horší.

CK PEPA perfektně zajistila naši výpravu, poskytla nám všechny dostupné informace, zachytali jsme si a úlovky si vezeme domů. Co více si rybář může přát ke štěstí? Vrátili jsme se k našim rodinám sice unavení, ale šťastní a plní dojmů.

P.S. Ne každý má však takové štěstí. Řeka Nedre Dalalven si však mezi lovci lososů a mořských pstruhů získává stále lepší postavení.

Kajman 7/97