Švédsko - Nedre Dalalven - Reportáže

„Koupili jsme usedlost Tyttbo i peřeje. Do budoucna chceme udělat z peřejí revír „chyť a pusť“. Nechceš si k nám přijet zarybařit a do budoucna zařadit Tyttbo opět do nabídky Vaší cestovní kanceláře?“ Asi takhle zněla krátká zpráva, která se jednoho letního dne roku 2014 objevila v mé e-mailové schránce.

Konec rybářského ráje
Představou výpravy do Tyttbo, resp. na dolní tok řeky Dalälven jsem nijak zvlášť nadšen nebyl. Celkem dobře jsem si pamatoval na nádherné jezero Färnebofjärden s množstvím ostrovů i mohutné peřeje Tyttbo, kde jsme v devadesátých letech lovili štiky i pstruhy. Oba revíry jsem pak několik let úspěšně propagoval mezi českými i slovenskými rybáři. Jenže po pár letech vzrostla popularita Färnebofjärden mezi našimi, ale také polskými a německými rybáři natolik, že se nad jezerem od května do září prakticky nepřetržitě ozývalo vrčení motorových lodí a klidná krása Färnebofjärden vzala do značné míry za své. Správce revíru a místní chatové osady Östa byl tehdy navíc člověk, kterému šlo především o zisk a pramálo se staral, zda jeho hosté dodržují rybářské předpisy. A jestli v revíru za pár let budou ještě nějaké ryby, to mu bylo jedno úplně. Chatovou osadu levně koupil a jen čekal na vhodnou chvíli, kdy vše prodá. To se mu koneckonců povedlo. Tou dobou už jsem na Färnebofjärden zanevřel a celou oblast Nedre Dalälven jsem vyřadil z nabídky naší cestovní kanceláře i z plánů dalších rybářských výprav.

Časy se mění
Když byla později rybářská chatová osada Östa zrušena a chaty rozprodány mezi dvacet nových majitelů, zavládl nad jezerem opět relativní klid. Léta ubíhala, někdejší návštěvníci Färnebofjärden začali navštěvovat jiné lokality a já na tenhle revír téměř zapomněl. Když pak v létě roku 2014 dorazila zpráva o změně režimu rybaření v peřejích Tyttbo na „chyť a pusť“, docela se to hodilo. Kolega Borek a jeho přátelé měli zrovna namířeno do severního Švédska a Tyttbo se nabízelo jako zajímavá zastávka cestou. Zastávka to byla úspěšná. Borek si pochvaloval lov štik i candátů v horní části peřeje a tak bylo rozhodnuto: příští rok poslední týden v květnu uspořádáme do Tyttbo testovací rybářskou výpravu.

Velká voda na uvítanou
22. května jsme v poledne vylétli z Prahy, o dvě hodiny později jsme si v půjčovně na stockholmském letišti vyzvedli auto a v šest večer už nás majitelé revíru vítali v nově restaurované rybářské chatě. U mola pod peřejí nás čekaly tři hliníkové lodě Lidner s motory o výkonu 4-10 HP, ale také nepříjemné překvapení - podle travou zarostlých břehů byla voda v peřeji cca 60 cm nad běžnou úrovní a údaje z přehrady, která leží asi 20 km dále proti proudu hlásily, že řekou teče cca 700 kubíků za vteřinu, tedy více než dvojnásobek normálu. Pohled na masu vody, která se valila peřejí v nás vyvolával rozpaky – na rafting hezký, ale jak v tom chytat?
Z chmurných úvah nás vytrhla čtveřice českobudějovických rybářů, kteří dorazili do Tyttbo o několik hodin před námi a právě se vraceli ze seznámení s vodou – v říčních ramenech pod peřejí ulovili odpoledne jednu devadesátku a několik malých štik. Není třeba věšet hlavu - vody je sice hodně, ale štiky žerou.

Zahájení v peřeji
Následující den ráno nás vzbudil mírný, ale vytrvalý déšť. „Když takhle prší na Lipně, je to na celý víkend, nebo na týden – podle toho, na jak dlouho jedeš na ryby“, prohodil jsem k Luďkovi, který na zápraží dopíjel druhou ranní kávu. „Jo, chcáč na celou dovolenou, obvykle zvlášťe vytrvalý, když jedeš pod stan,“ optimisticky odtušil Luděk a típnul cigaretu. Naštěstí i do špatného počasí existuje dobré oblečení a tak jsme s vláčecími pruty vyrazili k peřeji. Zatímco „budějická čtveřice“ zamířila na dvou lodích do říčních ramen pod Tyttbo, my jsme celý den trpělivě prochytávali vracáky a ouplávky ze břehů peřeje. Říční dno je zde velmi členité, hluboké jámy se střídají se skalnatými prahy a obrovskými balvany i potopenými stromy a kládami. To vše je v silném proudu za vysokého stavu vody jasná past na nástrahy. Nechat gumu nebo třpytku dopadnout na dno je padesátiprocentní riziko utržení. Jenže, jak se říká „kdo netrhá, nechytá“. A tak každou chvíli trháme a občas i chytáme. Žádní obři to však nejsou – pár okounů okolo 25 cm, několik štik 40-50 cm a naši bilanci trochu vylepšuje Ondra štikami 60 a 70 cm. Když se v podvečer vracíme zpět, míjíme u přístřešku dvojici švédských rybářů, která právě rozdělává oheň a připravuje rošt. Na větvičce vedle ohniště visí krásný pstruh obecný jezerní formy délky asi 55 cm. „Víte, že peřej je revír chyť a pusť?“, ptám se a ukazuji na pstruha. „Aha, nám hned bylo nějaký divný, že u parkoviště, kam jezdím deset let, už není filetovací stůl a rozpis, kdy se vysazují duháci. Namísto toho tam byly nějaký vyhlášky národního parku, ale ty já nečet“ omlouvá se jeden z rybářů.
Později večer se z říčních ramen pod peřejí vracejí na lodích i naší kolegové. Jejich bilance vyznívá výrazně optimističtěji: 4 štiky 90-98 cm, jedna 85 cm a několik malých okolo 50-60 cm.

Štiky z přítoku
Ráno se nad řekou povalovaly zbytky mlhy, ale slunce je rychle rozehnalo. Pod peřejí, jen pár desítek metrů od kotviště lodí, je místy až sedm metrů hluboká jáma, kde se řeka dělí na tři ramena. Zkoušeli jsme vertikální přívlač z driftující lodě, ale za stávajícího průtoku jsme nebyli schopni udržet dobrý kontakt s nástrahou ani s jigovými hlavičkami o hmotnosti 40 g. Podařilo se nám sice vydráždit pár malých štik a okounů, ale na každou ulovenou rybu připadlo několik utržených nástrah a tak raději měníme loviště a míříme dále po proudu do míst, kde řeka ztrácí sílu a rozlévá se do jezera Färnebofjärden. U jednoho z přítoků, který se vine zaplavenými loukami, ulovil Martin štiku 75 cm. Zkoušíme jet dále proti proudu přítoku a daří se. Díky zvýšenému stavu vody jsme ujeli asi 2 km a kdyby nás nezastavila bobří hráz, šlo by jet i dál. Zpět k jezeru se vracíme na vesla – jeden z nás vesluje a druhý prohazuje několik metrů širokou a metr hlubokou říčku, která se místy rozlévá do okolních luk, kde vytváří labyrint lagun. Předpokládali jsme, že štiky budou vytažené do travnatých mělčin, ale záběry přicházejí z koryta – 70 cm, 50 cm, 92 cm.
Odpoledne potkáváme na jezeře Ondru s Luďkem. Na jezeře byli bez záběru, ale v travnatých mělčinách říčního ramene si zachytali na hladinové nástrahy malé štiky a Ondrovi se povedly i dvě pěkné – 75 a 90 cm. Většinu ulovili na imitaci žáby a plandavku-travnatku s jednoháčkem vláčenou těsně pod hladinou.

Větší ryby čekaly v peřejích
V dalších dnech je počasí jako na houpačce. Jeden den bezvětří a v poledne teplota 25°C, přes noc ochlazení na 5°C a další den přeháňky. Pak zase hezky, ale silný vítr a následně znovu déšť. Střídání počasí a především prudké změny tlaku se rybám asi moc nelíbí a hlavně – pořád mění stanoviště. Kde jsme zachytali, jsme další den bez záběru a naopak – na místech, která nám jeden den připadají mrtvá, je den po té pěkně živo.
Několikrát se nám podařilo zachytat štiky délek 50-85 cm na hladinové nástrahy v mělké vodě, ale všechny větší ryby přes 90 cm jsme ulovili přímo v peřeji, často i ve velmi silném proudu.
Rovněž velikost okounů jako by se zvětšovala se silou proudu – zatímco na jezeře a v pomalu tekoucích říčních ramenech jsme ulovili jen okouny do 30 cm délky, v peřeji Tyttbo, většinou na rozhraní vracáků a proudu, se nám podařilo ulovit i několik kousků délky okolo 40 cm.
Ačkoli jsou peřeje Tyttbo i jezero Färnebofjärden mezi švédskými rybáři známé především jako loviště candátů, my jsme se koncem května s ohledem na časný termín, jejich lovu nevěnovali. S výjimkou Filipa – ten jako jediný měl dostatek víry i trpělivosti a vydržel v peřejích vláčet do pozdních nočních hodin. Jeho snažení bylo za soumraku okolo desáté večerní odměněno candáty 55 cm a 73 cm.

V naší sedmičlenné skupině jsme v průběhu posledního květnového týdne ulovili každý den alespoň jednu štiku délky nad 90 cm a podařilo se i několik okounů okolo 40 cm, ale celkové počty lovených ryb byly velmi nízké – denně jsme každý ulovili na přívlač jen 1-10 ryb. S ohledem na ztížené podmínky způsobené vysokou hladinou vody, to však nebyl nijak špatný výsledek.
Věřím, že peřej Tyttbo, kde od roku 2015 platí zvláštní povolenka, kterých je vydáváno jen velmi omezené množství a povolen je pouze lov ryb metodou „chyť a pusť“, bude již během příštích let opět jedním z nejlepších štikových a okounových revírů jižní poloviny Švédska.