Švédsko - Storsjö - Reportáže

Z Nového Města nad Metují jsme vyrazili s kamarádem Zdeňkem a manželkami v úterý ráno 18. července 2006 a cesta vedla klasicky přes Německo na trajekt Rostok–Trelleborg. Druhý den, posilněni šestihodinovým spánkem v kajutě, jsme se vydali na 13. hodinovou cestu do Storsjö. Protože jsem se stal před měsícem majitelem satelitní navigace, cestu jsem „svěřil„ do rukou Tomtoma. Neudělal jsem ale dobře, protože nám cestu naplánoval přes Stockholm, což bylo asi z jeho hlediska lepší (více než 700 km dálnice), tím jsme si zajeli minimálně o 200 km více! To jsme ale ještě netušili, co nás čeká za překvapení asi 100 km před cílem! Silnice z Asarny se změnila na šotolinovou a posledních 30 km jsme dokonce projížděli cestou, která byla ve výstavbě. Rychlost klesla z 60 km za hodinu na 30, a tak mi můj stále optimistický úsměv zmizel z tváře. Každou chvilku jsem čekal, kdy nějaký kámen poškodí auto. [obr/2283/obr][obr/2284/obr]Naštěstí vše dobře dopadlo, a tak jsme kolem desáté večer zastavili v kempu, kde jsme ještě zastihli majitele pana Bo, který nám předal klíče od chatky. Ta byla opravdu velmi malá (17 m), ale nám posloužila jen 3 noci, než jsme se nastěhovali do velké chaty, která měla 70 m.
První tři dny jsme se věnovali průzkumu místního revíru. Počasí bylo krásné (23 až 24 °C) ,slunečné. Protože jsme měli týdenní povolenku až od soboty, koupili jsme si za 150 SEK povolenku na „speciální„ jezera. Ta jsou tři a všechna bohužel právě na severní straně, dostupná pouze po cestě, kterou jsme přijeli! Šílená nebyla jen cesta, ale i skutečnost, že jsme za celé dva dny nezavadili o rybu. I když jsme projížděli jezero křížem krážem, na našich muškách neuvízla ani šupina. Vyzkoušeli jsme všechno, od potápivé šňůry přes intermediální, až po suchou. Ani záběr! Na řeku Rovran jsme vůbec nejeli, protože ta byla ještě dalších cca 10 km od speciálních jezer, a to jsme již nechtěli riskovat.
Přišla ale sobota a my se stěhovali do velké chaty. To byl pořádný rozdíl! Tři ložnice, sauna, vlastní molo s veslicí a výhled z obýváku na jezero, prostě paráda.
[obr/2265/obr]Odpoledne jsme sbalili neoprény a čtyřkové pruty a vyrazili jižní cestou kolem jezera Storsjö na vyhlášenou lipanovou peřej Solbacka. Je to 25 km po šotolině a auto už ani špinavější nemohlo být! Jen jsme stále nechápali, jak mohl Ivoš ušlapat ty kilometry na kole s pruty a batohem na zádech (viz kapitola s názvem „Kouzlo osamělosti„). Přibližně v 18 hodin jsme se převlékli a začali muškovat. Zvolili jsme suchou šňůru a klasické zlatohlavé nymfy v kombinaci s blešivci. Lipanů, ale i pstruhů, bylo celkem dost, ale velikost byla jen do 35 cm. Večer jsme přejeli na jiné místo (asi 3 km po proudu) a převázali na sucho. Ryby se začaly zvedat, ale největší lipan měl asi 37 cm. Chytali bychom ještě déle, ale kolem 23. hodiny jsme doslova utekli z řeky, protože na bodající hmyz nezabíral žádný u nás zakoupený přípravek. Na čele, krku a rukách jsme měli jednu červenou tečku vedle druhé.
Další dny jsme zkoušeli štěstí i na jezeře Storsjö, které jsme měli přímo před chatou. Podařilo se nám ale chytit jen malého lipana a jednu marénu.
Veškeré úsilí jsme tedy soustředili na řeku Ljungan, která se vlévala právě do tohoto jezera. Naštěstí jsme neměli žádný problém najít místo, kde se vlévá do jezera. Řeka spíše připomíná svojí šířkou (cca 30 m) a klidným tokem nějaký plavební kanál. Po břehu se k ní vlastně ani nedá dostat, protože po celé délce ji ohraničuje pouze úzký pruh pevné země. Je to vlastně „řeka v jezeře„. Úsek, na kterém je možné lovit je dlouhý přibližně 3 km a je zakončen peřejí a mostem. Výše už se jedná o peřejnatou a dravou horskou řeku. Jedinou možností, jak na této řece chytat, je za pomoci lodě. K dispozici jsme měli veslici a jedna cesta nám zabrala přibližně hodinu.
První naše výprava na Ljungan měla sloužit k tomu, abychom zjistili, kdy vlastně ryby sbírají a na kterém úseku řeky budou nejlepší podmínky pro lov. Veslovali jsme pomalu proti proudu, ale ten byl tak mírný, že jsme to ani nepocítili. Hloubka hned od vtoku do jezera je hodně veliká – pohybuje se od 4 do 5 metrů! Od vtoku řeky do jezera jsem táhl za lodí potápivou šňůru. Na konci jsem měl navázaného černého Wooly Bugra, ale až k mostu jsem byl bez záběru.
Z klidné plavby nás občas vyrušil jen „hlídkující„ bobr, kterých jsme během pobytu viděli několik. Překvapila mne jeho velikost, ale ještě více rána, která doprovázela jeho zmizení pod hladinu. Vyjeli jsme ve čtyři odpoledne a kolem půl šesté jsme byli u mostu. Za celou cestu jsme neviděli jediné kolečko od sbírající ryby, ale předpokládali jsme, že lipani budou sbírat asi hodně pozdě. Slunce zapadalo až kolem jedenácté večer,ale ani potom nebyla opravdová tma. Kolem sedmé jsem ještě zkoušel chvilku streamerovat s potápivou šňůrou pod peřejí, ale chytil jsem jen dva minilipánky. V osm jsme vyrazili po proudu směrem k jezeru. Pomalou jízdou jsme bedlivě sledovali vodní hladinu, zda neuvidíme nějaké sebrání. Asi po kilometru jsme najednou zahlédli těsně u břehu hřbetní ploutev sbírajícího lipana. „Ten musí mít alespoň 50 cm,„ povídá Zdeněk. Rychle jsme zastavili, zakotvili a Zdeněk již posílá svého chrostíka do míst, kde ryba sbírala. Jaké však bylo naše překvapení, když se lipan za chvíli objevil asi 50 m po proudu pod lodí. Chtěli jsme tedy popojet, ale za další dvě až tři minuty sebral pro změnu 30 m proti proudu! Nešlo nám to do hlavy, protože jsme předpokládali, že bude lipan sbírat na stejném místě. Lipani na Ljunganu to dělají asi jinak – nečekají na potravu (proud je totiž nulový) a aktivně ji vyhledávají. Zdeněk dál „mrskal„ vodu a já převázal z potápivé šňůry na suchou. Trvalo mi to tradičně alespoň 10 minut, než i já začal nahazovat. První hod vlastně ani nebyl hod, jen jsem vysoukal asi 5 m šňůry a chrostíka „plácnul„ kousek od lodi. Snad za dvě vteřiny jsem měl záběr a už zdolával prvního lipana. Měl přesně 37 cm. Za dalších 10 minut jsem měl dalšího, tentokrát 43 cm dlouhého. Následovalo focení a konečně se dočkal i Zdeněk. I on zdolal lipana 43 cm. Všechny záběry byly od 20.30 do 22.00 hod.
Vesele jsme pádlovali k chatě a mysleli si, že konečně známe dobu a místo, kde lipani sbírají.
Další dny jsme si půjčili motorovou loď, která nebyla drahá (150 SEK na 24 hodin) a opět vyrazili na Ljungan. Výsledkem bylo jen několik náhodných sebrání a lipani kolem 37 cm. Předposlední den jsme vzali do lodě i manželky a vyrazili na odpolední výlet po Ljunganu. Při jedné ze zastávek jsme spatřili u břehu dva krásné lipany – určitě kolem 50 cm! Škoda, protože nám mnoho času už nezbývalo!
Poslední den ráno jsme se jeli rozloučit na Solbacku. V extrémně nízké vodě jsme chytili několik lipanů a pstruhů, vše do 35 cm. Odpoledne jsme sušili neoprény a začali pomalu balit před sobotní cestou domů. Po 16 hodině najednou Zdeněk oznámil, že se ještě pojede naposledy podívat na Ljungan. Neváhál jsem ani chvíli a vyrazil s ním. Rozhodli jsme se zkusit to místo, kde jsme včera viděli ty pěkné lipany. Na místě jsme byli za necelou hodinku a skutečně tam jeden nebo dva lipani sbírali. Nedalo se to přesně určit, protože jednou ryba sebrala 50 m nad námi a podruhé zase 50 m pod námi. To byla panečku rychlost! Oba jsme nahodili co nejblíže ke břehu, ale protože jsme loď nekotvili, stále se nějak divně stáčela, a tak i nahazování bylo hodně obtížné. Najednou jsem kousek od lodě uviděl pořádné sebrání, ale to už Zdeněk razantně přisekává a začíná souboj s lipanem. Po několika minutách boje se Zdeňkovi podařilo podebrat lipana a je to jasné – má padesátku! Ještě pečlivě přeměřuji rybu a je to tak. Rovných 50 cm. Následovala gratulace a nezbytné fotografování. Zdeněk mi sdělil, že dnes už končí, což jsem se ani moc nedivil. Ještě chvíli jsme sledovali hladinu, ale žádné kolečko jsme už neviděli. Když už jsme se chystali k návratu domů, zahlédl jsem přes rameno pěkné sebrání. Zdeněk popojel s lodí a já se snažil nahodit. Bylo to obtížné, ale muška si sedla přesně tam, kde jsem ji chtěl mít. Než jsem si však stačil „došponovat„ šňůru, přišel mohutný záběr. Ještě jsem zkoušel vše zachránit, ale při záseku jsem málem vypadl z lodě. Lipan se osvobodil a já slyšel Zdeňka nadávat, že jsem přišel asi o svého životního lipana. Smutně jsem seděl v lodi, pokuřoval a v hlavě mi stále dokola běžela ta „tragikomedie„. Škoda, že již končil náš pobyt a já neměl šanci si srovnat nevyřízené účty. Tak snad zas někdy příště!

Praktické rady:
- Do Storsjö jeďte podle pokynů CK Pepa. Ušetříte si nervy i hodně kilometrů!
- Storsjö je doslova oáza klidu. Na Ljunganu jsme za týden nepotkali jediného rybáře. Je ale nutné si uvědomit, že to je jeden z nejtěžších revírů ve Švédsku. Vyskytují se tam pouze ryby přírodní, ale je šance i na úlovek kapitálního lipana..
- Vybavení: používali jsme čtryřkové pruty, plovoucí šňůru a návazec byl ukončen vlascem Stroft o průměru 0,14 mm. Na sucho jsme chytali výhradně na model, který „vymyslel„ pan Fratnik – F-Fly. Velikost 16. Na Ljunganu byli lipani evidentně neochytaní a tak nebylo nutné používat tenčí návazce.