Švédsko - Tannas - Reportáže

Asi mi dá většina rybářů za pravdu, že jezdit s manželkami na ryby je velmi nerozumné jednání. V našem případě to naštěstí neplatilo, protože máme jednak tolerantní manželky a jednak je občas dobré změnit "stálou" sestavu. S kamarádem Zdeňkem jsme se tedy dohodli, že na letošní letní rybářskou výpravu "vyrazíme" s manželkami, a že to bude hlavně výlet poznávací. Těšili jsme se, že opět prozkoumáme jiné kraje, protože již řadu let navštěvujeme spíše tradiční místa a toto byla cesta do neznáma. No, nedá se říci do neznáma, protože revír Tannas již navštívilo více českých rybářů, kterých jsme se zeptali, jak se máme připravit. Bohužel léto - přesněji začátek srpna roku 2002- bylo tak horké, že výsledky hodně pokulhávaly za vyprávěním našich poradců.

Tannas je zajímavý a těžký revír, protože jej tvoří množství jezer a řek. Záleží tedy jen na vaší intuici, které místo si vyberete. K tradičním muškařským prutům jsme přibalili i vláčecí vybavení, protože nám bylo řečeno, že na jezerech je slušná populace štik. Nás hlavně zajímal úsek řeky Tannan, kde jsme měli dopředu rezervované povolenky. Od tohoto úseku, který je rozdělen do čtyř poolů, jsme si hodně slibovali.

V pátek 2. srpna jsme tedy vyrazili z Nového Města nad Metují a po 600 kilometrech jsme se nalodili v Rostoku na trajekt. Druhý den ráno nás čekala cesta dlouhá 1000 km, kterou jsme celkem zvládli za 12 hodin. Ubytování v kempu Fjallvattnet u jezera Vaster-Vattnan bylo moc pěkné, a i když jsme přijeli po době, kdy je obsluha v recepci, nic se nedělo. Klíče i s číslem chatky jsme měli připevněné na dveřích recepce. Tak to by u nás asi nemohlo fungovat!! Dalším překvapením byl pasoucí se sob hned u první chatky. Pak jsme potkávali soby skoro každý den, ale vždy to byl krásný zážitek. Zážitkem bylo i množství hub. Pro houbaře opravdové "žně", protože houby můžete sbírat doslova z auta. Rostou tam hlavně krásní křemenáči a kozáci. Manželky měly tedy o práci postaráno. A když si k tomu přidaly i sběr borůvek, jídelníček byl přímo královský!

Ale zpět k rybám. Hned druhý den jsme vyrazili do loděnice, kde je množství nezamčených (!!) kánoí a veslic. První výprava vedla napříč jezerem, které je dlouhé skoro 9 kilometrů a ve větru to je docela slušný výkon. Zakotvili jsme v místě, kde z jezera vytéká řeka Mysklan a kde jsme předpokládali výskyt lipanů a pstruhů. Lipani i pstruzi tam byli, ale bylo jich málo a co bylo nejhorší, večer při setmění se nezvedali. To nás samozřejmě zklamalo. Také velikost ryb byla průměrná. Příroda spolu s překrásným počasím bez komárů nám ale vše vynahradila. Ještě pozdě večer (kolem 23 hodiny) jsme si šli zaplavat do jezera a to bylo moc příjemné.

Další den jsme měli zaplacený pool č. 4 a tak jsme vyrazili hned brzy ráno, protože nás čekala cesta do 19 km vzdáleného městečka Tannas, kterým protéká řeka Tannan. Pool je dlouhý asi 2,5 km a je to zvláštní kombinace rychlé vody a rozlitin. Po vykouřené cigaretě a krátké poradě, kdo kam půjde, jsme začali systematicky "pročesávat" řeku. Bohužel po třech hodinách, kdy jsem vyzkoušel všechno možné i nemožné, jsem byl bez ryby. Stejně na tom byl i Zdeněk. Zoufale jsme na sebe koukali a přemýšleli, zda horní úsek poolu č. 4 bude o něco lepší. Asi po kilometrové cestě proti proudu řeky Tannan jsme došli k hranici našeho úseku. Dál už byl privátní úsek, na který jsme neměli povolenky. Já ze zoufalství zkoušel i suchou mušku, přestože žádné ryby nesbíraly. Zdeněk nasadil kombinaci zlatohlavých nymf a udělal dobře, protože se mu podařilo doslova vymodlit tři ryby. Po dalších dvou hodinách jsme toho nechali s konstatováním, že za tohoto počasí je rybaření především dřina.

Další dny byly podobné a musím konstatovat, že chytání na revíru Tannas je "velká turistika". K většině jezer je nutné dojít pěšky a to nezřídka znamená 1 až 2 hodiny pochodu. To byl i případ výpravy k řece Mysklan, kam jsme jeli půl hodiny autem a pak 1,5 hodiny pěšky. Rozumí se, že jsme měli veškerou výbavu v batohu na zádech. Odměnou nám byla překrásná nedotčená řeka, kde jsme nepotkali jediného rybáře. Zde se štěstí obrátilo, protože zase já nachytal 5 lipanů a Zdeněk skončil s nulou. Místa jsou to všechno překrásná a když berou ryby, musí to být skutečný zážitek.

Poslední záchranou byla naše vláčecí výbava na štiky. Před cestou jsme byli upozorněni, že na jezeře Vaster-Vattnan je tzv. "štičí" zátoka, kde máme velkou šanci na úlovek tohoto dravce. Zkoušeli jsme to několikrát (ráno, v poledne i večer), ale výsledkem byl jeden Zdeňkův okoun.

Přesto musím hodnotit výlet jako velmi podařený, protože příroda a hlavně POHODA nám všechno vynahradila. Při odjezdu jsme si říkali, že se na kouzelné jezero Vattnan jistě někdy vrátíme.