Švédsko - Tannas - Reportáže

Staré české přísloví říká, že není každý den posvícení. O jeho platnosti se přesvědčila i skupina rybářů, která se vypravila v druhé polovině srpna s cestovní kanceláří PEPA až do 2000 kilometrů vzdáleného revíru, označovaného za místo „rybolovu snů“. Ten revír se jmenuje Tannas a leží v kraji Harjedalen ve středním Švédsku, pár desítek kilometrů od norských hranic. Zahrnuje tři řeky a na šedesát velkých i malých jezer s více než lákavou rybí obsádkou. Chytají se tu kapitální siveni, pstruzi potoční, jezerní i duhoví, lipani, síhové, okouni i štiky. A není to pouhá legenda! Jeden z účastníků letošních zájezdů s Pepou chytil na jezeře hned vedle kempu, kam Zdeněk Edelmann - majitel cestovní kanceláře, vozí své svěřence, potočáka o váze 5,2 kg! Jenže i legendy mají svá jenže...

Obvykle chladné a deštivé Švédsko mělo letos koncem srpna za sebou nezvykle teplé a suché léto. Revír Tannas navíc leží v dešťovém stínu pohraničních norských hor. Sečteno a podtrženo - čekaly nás polovyschlé řeky, kde bylo možné chytit jen podměrečné pstroužky a lipánky, a jezera natolik prohřátá, že lákala spíš ke koupání než k rybaření. Nedostatkem kyslíku sužované ryby ležely celý den někde u dna v úkrytu a ke sluncem zalité hladině se nezvedly a nezvedly. A když už to náhodou přece jen udělaly, většinou si pouze omrkly nástrahu a vrátily se zpátky do bezpečné hloubky. Takhle mi v jediném dni vyjeli za nástrahou čtyři potočáci od 30 do 45 cm, ale nezabral ani jeden.

I na zdejším proslulém revíru začíná být vidět, co dokáže soustředěný rybářský tlak. Tannas byl totiž zařazen mezi TOP 10 švédských rybářských revírů, které byly před třemi lety otevřeny pro cizince v rámci programu švédské ekologické turistiky. Na jednom z jezer, na které se vydávají zvláštní povolenky a které se obhospodařuje duháky metodou „doplň a chyť“, jsem dostal povolenku s pořadovým číslem (od začátku sezóny) 832! A každý rybář si tu může ponechat 3 ryby. Proto mě nemohlo nijak zvlášť překvapit, že jsem se tu na přívlač dočkal jediného záběru. Byl to ovšem záběr takový, že nespatřená ryba odešla navzdory mírně povolené brzdě a vlasci 0,22 krátce po záseku i s rapalou.

Ve zdejších vodách jsou nesporně velké ryby. Začátkem sezóny jim v jezerech dostupných po silnici vytvářejí silnou potravní konkurenci vysazovaní potočáci, takže ani velkým „domorodcům“ při útoku na kořist moc času na rozmyšlenou nezbývá. Když se menší ryby vychytají - a velké popíchají - šance na úspěšnou přívlač na snadno dostupných vodách prudce klesá. A jezerní muškařina bez lodi je těžká věc, přičemž za pronájem veslic se tu na většině jezer platí 100 švédských korun denně. Švédští rybáři proto chytají v pokročilém létě většinou na „bublinu“, za kterou ovšem nastražují jak mokré mouchy a nymfy, tak červy!

Chce-li si tedy český rybář, který se k žížalám snižuje jen nerad, zachytat, musí si obout pohodlné boty a vydat se k jezerům vzdáleným i deset a více kilometrů.

Než jsme na tohle všechno přišli, utekl skoro celý týden, který jsme měli k dispozici. A přesto jsme - mluvím teď nejen sám za sebe, ale i za své spolubydlící v perfektně zařízeném srubu na břehu jezera Fjallvattnet - nelitovali. Zachytali jsme si na překrásných vodách uprostřed nádherné severské lesotundry, kde jsme museli dávat pozor, abychom nešlápli na kozáka nebo křemenáče. Pozorovali jsme soby, losy i bobry a orlovci říční nás dokonce přivedli až k místu, kde jsme chytali na rotačky č. 3 (!) lipany od 50 do 64 cm. Našli se mezi námi i šťastlivci, kteří ulovili velké potočáky - 51 až 60 cm. Na cvičném jezírku jsme chytali půlkilové duháky, kteří dokázali utrhnout mušku tak, že ryli hlavou ve dně, dokud nezavěsili přívěsnou mouchu na nějakou tu větev. Jeden z kolegů, který sem přijel i se ženou a dcerkou už podruhé a stanoval co nejdál od tábora, dostal 13 štik ya jediný den. Chytili se také velcí síhové (kolem 60 cm) a pár okounů. Jen slibovaní kapitální siveni alpští se nekonali. Ti prý jdou za chladného počasí, nejlépe v zimě na dírkách.

Nevím, nevím, jestli si v únoru nezabalím běžky a pruty a nevyrazím znovu do Harjedalenu. Ostatně, jsou tam i vleky, sjezdovky a finské sauny! A příjemní i když málomluvní lidé.

Kajman 11/96