Švédsko - Tjuonajokk - Reportáže

30.7. - 9.8. 2010
V Tjuonajokk to bylo bezva.
Lipani 40 - 55 cm.
No uvidíme příští rok...
Mám z Tjuonajokku natočené DVD, pošlu ho.

Ahoj
Ivoš

2010 - rok velkých lipanů

Jak nám slibovali staří rybáři a jak správně předpověděli i vědci, kteří se zabývají výzkumem ryb v Laponsku, rok 2010 je opravdu rokem velkých lipanů.
Populace lipana procházejí v přírodě čtyř- až šesti-letými cykly. V sezóně na závěr každého cyklu se loví velcí lipani, pak se v následující sezóně skokově průměrná velikost lipanů zmenší a během dalších let lipani opět "rostou" až se na závěr tohoto populačního cyklu okruh uzavře. Nu a rok 2010 je evidentně tím rokem "velkých lipanů". Mnoho našich hostů ještě nevidělo tak velké lipany, jací se letos chytají. Nejen u nás v Tjuonajokk, ale i v okolních revírech na severu Skandinávie se letos loví relativně velcí lipani.
Zatím největšího lipana letošní sezóny v Tjuonajokk ulovil Ove Renkse ze Stockholmu - jeho trofejní ryba měřila plných 65 cm!
Během první poloviny července byli rovněž pstruzi velmi aktivní a máme nahlášeno několik desítek pstruhů délky 45-65 cm.
Tradičně byl začátek sezóny dobrý i co se lovu štik týče. V zátoce při ústí potoka Laeffajokk bylo uloveno několik štik délky okolo 1 metru.

Počasí bylo v první polovině července velmi proměnlivé - od slunečných dní až po deštivé a větrné. Takové typické severské počasí... Zatím máme spíše chladné léto s denními teplotami 15-17°C a v noci se ochlazuje na 7°C. Teplota vody se pohybuje od 10 do 13°C. Díky občasným dešťům je stále relativně vysoká hladina vody, což se projevuje pozitivně hlavně na úlovcích pstruhů.

Z říše velkých lipanů zdraví
Ann-Helen a Ingemar Kristell



Září 2009
Letní sezóna je u konce a přišel pravý čas na bilancování.

Úlovky lipanů byly stejně jako v předchozích letech dobré, průměrná velikost lipanů se pohybovala těsně nad hranicí 40 cm, což je nejvíce za posledních 5 let. Nejdelšího lipana sezóny (63 cm) ulovil švýcarský muškař Thomas Schulthess.
Rovněž úlovky pstruhé byly dobré, korunované několika pstruhy délky 70 cm.
Stejně jako v roce 2008 bylo i letos v řece Kaitum u Tjuonajokk uloveno několik lososů.
Nejdelší štiku sezóny (115 cm) ulovil Mikael Johansson ze Švédska.

Protože celé léto bylo velmi suché, pohybovala se hladina řeky mírně pod normálem.

Děkujeme tímto našim klientům i obchodním partnerům za vydařenou letní sezónu a těšíme se na další spolupráci v roce 2010.

Z podzimního Tjuonajokk zdraví
Ann-Helen and Ingemar Kristell



1. - 20. červenec 2009
První tři týdny letošní letní rybářské sezóny jsou za námi. Počasí bylo velmi proměnlivé - někdy slunečno a teplo, jindy déšť a občas i silný vítr. Denní teplota vzduchu kolísala od 7 do 25°C, teplota vody se pohybovala mezi 8-13°C.
První týden sezóny byla relativně nízká hladina vody v řece Kaitum, ale po několika deštích se hladina vody v řece vrátila k normálu.
Rybaření bylo skvělé. Registrujeme celou řadu lipanů ve velikostní kategorii 48-58 cm a dost bylo i štik 75-95 cm.
Nejúspěšnějším muškařem sezóny je zatím Thomas Schulthess ze Švýcar, který v Kaitum ulovil malého lososa a zatím největšího lipana roku - 62 cm.
Zdá se, že lipani mají v letošním roce všeobecně velmi slušnou délku a hmotnost.

Z letního Tjuonajokk zdraví
Ann-Helen and Ingemar Kristell


Duben 2009
Ptáme se Ingemara - majitele a manažera rybářského revíru a kempu Tjuonajokk.

Jaká byla letošní zima v Laponsku?
Neřekl bych, že byla - zima pořád v Laponsku je! Množství sněhu bylo jako za starých časů a ještě dnes ho leží okolo nejméně 60 cm.
Ale i k nám dorazily sluneční paprsky a přes den je obvykle příjemných 0-10°C a jaro je opravdu za dveřmi.

Jaká byla zimní sezóna lovu na dírkách?
My na dírkách v Tjuonajokk moc nechytáme. Na řece praktickujeme "chyť a pusť", což se se zimním rybařením moc neslučuje, protože ryba vytažená z vody na silný mráz je v podstatě okamžitě poškozená a její puštění je vyloučeno.
Ale na horských jezerech v okolí jsme si před týdnem hezky zachytali siveny.

Jsou v Tjuonajokk na rok 2009 nějaké novinky?
Nic, čeho by si naši hosté všimli. Snažíme se spíše nabízet stálou kvalitu služeb, klid a pohodu.
Na sezónu 2010 plánujeme výstavbu zaměřenou na zlepšení infrastruktury, ale zatím je vše ve stádiu plánování a příprav.

Co si myslíte o populaci ryb v revíru? Přibývá ryb nebo spíše ubývá?
Od roku 1995 probíhá v Tjuonajokk a okolních vodách každé léto projekt Švédského rybářského institutu, který přináší spíše pozitivní zprávy.
Na 800 metrech peřejí žije údajně okolo 4000 lipanů. Zdejší populace je zdravá a dokud bude množství návštěvníků revíru omezeno, jako je tomu doposud, bude Tjuonajokk patřit k nejlepším lipanovým revírům na světě.

A co jiné druhy ryb, pozorujete nějaké trendy?
Tjuonajokk je především lipanový revír, nicméně v posledních letech se celkem zajímavě zvyšuje průměrná velikost lovených pstruhů. Těžko říci, jestli je to tím, že umíme lépe rybařit a máme lepší vybavení nebo tím, že se v posledních letech rybaří především metodou "chyť a pusť" a pstruzi tak mají více času dorůst do zajímavé velikosti...
Asi bych neměl zapomenout na štiky, které patří i mezi muškaři ke stále oblíbenějším úlovkům. Naši-švédští rybáři je sice nechytají, ale hlavně hosté z Itálie, Francie a z Čech ví jak na ně.

Na přelomu dubna a května máme v Tjuonajokk několik pobytů zaměřených na zimní aktivity (skútry, běžky, saunu, vodku...). Pak bude kemp uzavřen a začátkem července už budeme opět připraveni zahájit letní rybářskou sezónu.


26.7.-3.8. 2008
Dvojice našich muškařů cestujících z Prahy do Tjuonajokk nezačala svou výpravu právě šťastně. Na pražském letišti jim zapomněli(!) naložit zavazadla do letadla a ačkoli to rybáři hlásili na ČSA už ve Stockholmu, když zavazadla nevyjela na pás, nedokázali mistři z ruzyňského letiště doručit zavazadla do Stockholmu ani následujícím spojem. Naštěstí jsou na podobné příhody se zavazadly Švédi zvyklí a zpozdilé batohy dorazily nakonec do Tjuonajokk jen s několikahodinovým zpožděním.
První dny v Tjuonajokk byly doslova rybářskými orgiemi. Během dne občas přišly chvíle, kdy bylo i deset hodů se záběrem! Každý den mohl muškař ulovit několik desítek lipanů délky 40-45 cm a ryby do 47 cm patřily k dennímu standardu. Největší lipan, kterého ulovili naši muškaři, měřil 49 cm. V tišinách mezi peřejemi Taivek a Kukkak zdolali i několik pstruhů obecných délky okolo 50 cm a jeden opravdu veliký pstruh (?nebo snad losos?) se po elegantním výskoku odporoučel po proudu Taiveku aniž dal rybáři šanci...
Ve středu se ochladilo a rybařina byla výrazně těžší, přesto se dalo dobře zachytat, i když bylo nutné častěji měnit mouchy.
Jak pravil jeden z rybářů:"Když jsem se přesvědčil, že se v Tjuonajokk dá opravdu platit kartou, neznala moje radost mezí - lahůdky ze sobů, losů nebo i tetřeva hlušce nás zlomily a s radostí jsme chodili na snidaně i večeře. Tjuonajokk jsme si opravdu užili se vším všudy."

1.-17. července 2008
Máme za sebou první polovinu července a tím pádem i více než dva týdny letní rybářské sezóny v Tjuonajokk.
Samotný začátek července se odehrával za relativně chladného počasí a řeka byla trochu zvedlá v důsledu dešťů a zbytků sněhové vody. Ale už po 5.7. se stav vody vrátil k normálu a kromě deštivých dní jsme měli i nádherné letní dny s jasnou oblohou. Teplota vody se pohybuje mezi 8-13°C.
Rybaření je nadprůměrné. Uloveno bylo několik desítek lipanů délky 48-58 cm a také hodně pstruhů nad 45 cm. Nejdelší pstruh ulovený v první polovině července měřil 64 cm (nádherný jezerák - viz foto). Několik klientů navštívilo i jezero Leffa, ale ani největší ulovené štiky nebyly delší než 100 cm.
Jeden z našich hostů ulovil v peřeji Kuhkak malého lososa. Podle údajů z dolního toku řeky táhne letos do Kaitum abnormálně velké množství lososů a tak je téměř jisté, že celá řada z nich si najde cestu až k nám - do Tjuonajokk.

Z letního Laponska zdraví
Anneli a Ingemar

6.-13. července 2008
Na rybářské výpravy prostřednictvím CK PEPA do Švédska jsme se vydali již několikrát. Pokaždé jsme se při výběru destinace zastavili u revíru Tjuonajokk, ale vždy jsme návštěvu tohoto rybářského kempu odložili na později. Letos jsme se konečně rozhodli navštívit nejsevernější část Švédska – Laponsko a zamířili jsme na Tjuonajokk. Nelitovali jsme.
Termín 6.7. – 13.7. 2008 znamenal téměř počátek sezony, tak jsme byli zvědavi jak budou ryby brát a byli jsme připraveni zaplatit nováčkovskou daň. Naše minivýprava čítala pouze dvě osoby – mne a mého kamaráda Mirka, se kterým jezdíme na společné výpravy. Poslední část cesty – transport vrtulníkem z Kiruny na Tjuonajokk nám dala z ptačí perspektivy představu v jaké krajině se budeme následujících šest dnů pohybovat.
První překvapení se konalo po příletu. Majitelé kempu – Ingemar a Ann-Hellen Kristell nás osobně přivítali, včetně pěti chlapců ve věku cca 20 let, kteří zde formou brigády pečují o veškerý život, včetně rybářského průvodcovství či člunové taxislužby. Následovala prohlídka kempu a seznámení s pravidly chování. Teprve později jsme si uvědomili, co nás zaujalo a celou dobu pobytu v kempu a okolí provázelo. Byla to disciplína. Nikoli vojenská, ale dobrovolná disciplína, založená na úctě, obdivu a respektu k přírodě. Takové disciplíně jsme se rádi podřídili a sdíleli ji s ostatními rybáři v kempu.
Výjimku z respektu k přírodě jsme však nemohli udělit místním komárům, kterých po 14 denních deštích bylo opravdu hodně, nicméně kombinace různých repelentů, plácání rukama, vhodného oblečení, občasného ochlazení (pod 10 st. C), větru a častého pobytu uprostřed řeky vytvořila život snesitelnější než jsme původně předpokládali.
První den, kolem 14 hodiny, jsme na člunu vyrazili na nejbližší peřeje Taivek po proudu řeky Kaitumalven. Přibližně 15 min. jízdy na člunu nás přivedlo k pravému břehu řeky a následovaly první muškařské pokusy. Zatímco já jsem zkoumal dno řeky, jak bych se nejlépe dostal k dobré pozici v proudu, Mirek už držel na prutu prvního lipana – první švihnutí šňůrou a lipan hned něco přes 50 cm v poměrně klidnější části proudu. Jakmile jsme našli vhodnou nymfu, pochopili jsme, že jsme narazili na lipaní ráj. Do večera jsme měli každý k 15 lipanům v rozmezí 40 – 45 cm a spokojeně jsme kolem 23 hodiny ulehali za slunečního svitu ke spánku.
Druhý den jsme vyrazili hned ráno po snídani (doporučujeme v místní restauraci) proti proudu řeky jezerem Kaitumjaure k jednomu ze vtoků do jezera. Cesta lodí nám vzala více než hodinu a měli jsme co dělat, abychom hledané místo nalezli. Tentokrát jsem byl rychlejší já a na malého streamera jsem vytáhl 40 cm krásně zbarveného pstruha. Lipani rovněž brali, ale byli menší a rozhodně jich nebylo tolik jako předchozího dne. Nicméně krásný výlet lodí po celé délce jezera pod horami, na kterých leželo ještě dost sněhu, v nás rovněž zanechal úžasné dojmy.
Další čtyři dny se nesly ve střídavých návštěvách peřejí po proudu řeky a to jak s vlastní lodí nebo s využitím „lodní taxislužby“, se kterou bylo možné proplout obtížnými úseky řeky až po peřeje Kukkak. Mirkovi se podařilo chytit ještě jednoho velkého pstruha – kolem 50 cm, ovšem lipani, kteří střídavě brali jak v proudech, tak v tišinách i na suchou a dávali o sobě pořádně vědět, nás vždy přivedli rychle zpět k 16 silonu na konci a lipaní mušce. Na některých místech bylo rojení hmyzu natolik silné a lákadlo pro vyhladovělé lipany tak velké, že řeka doslova žila krásně se vlnícími červenými hřbetními a ocasními ploutvemi nádherných ryb. Mohli jsme si opravdu vybrat místo i způsob lovu a stále jsme byli úspěšní, jakoby se již zmíněná disciplína přenesla i na ryby do řeky – tak poctivě lipani brali. Můžeme potvrdit, že slova o tom, že se jedná pravděpodobně o nejlepší loviště lipanů v Evropě, ne-li na světě, nejsou přehnaná.
Kromě ryb však stojí opravdu za zmínku celková harmonie kempu, mimořádná úroveň a kvalita místní restaurace. Rozhodně doporučujeme neminout a alespoň několikrát ochutnat připravované večeře, jakkoli čerstvou rybu na mřížce, připravovanou uprostřed přírody lze také doporučit.
Odjížděli jsme s velkou pokorou před silou a krásou laponské přírody, která poznamená každého jejího návštěvníka. Mimořádný příklad toho, jak se příroda dokáže člověku odvděčit, pokud nemá ambici ji pokořit a naopak pokud přijme její pravidla za své.
Luděk Zdražil

Proč jezdím na Tjuonajokk?:
"Kurva Zdenku já jsem na tom s tím casem uplne stejne jak ty. Nestíhám nic a k poste se dostanu az o den pozdeji. Vsechno platí, peníze ti poslu hned v pondelí.
Práve proto ze je to s tím casem tak hrozné, pojedu na Tjunajokk.
Vís co si na nem nejvíc cením? Ze tam není signál a nejde tam telefon!!!!
S pozdravem JN"

Září 2007
V září přichází do Evropy podzim, ale u nás na severu Švédska je zima již za dveřmi. Břízy se zbarvily do žlutooranžova, rašeliniště a vřesoviště hrají všemi barvami a nakrátko napadl i první poprašek sněhu. Helikoptéry odvezly naše poslední letní zákazníky a také personál rybářského kempu Tjuonajokk se brzy odebere do civilizovanějších končin...

Ačkoli nám počasí tohoto léta příliš nepřálo, přesto patřila poslední rybářská sezóna mezi ty úspěšnější.

Je naší milou povinností poděkovat všem našim zákazníkům a partnerům za přízeň a spolupráci v roce 2007.
Ať už Vás osud a Vaše plány zanesou kamkoli, přejeme Vám úspěšnou zimní rybářskou sezónu a kdo ví, snad se opět u vody někdy setkáme.
Všichni sportovní rybáři, ať už naši stálí nebo noví zákazníci, budou opět vítání v Tjuonajokk v létě roku 2008!

Ingemar, Ann-Helen a team průvodců rybářského kempu Tjuonajokk

Srpen-září 2007
Již potřetí jsem v posledním srpnovém týdnu navštívil revír Tjuonajokk. Opět to bylo skvělé avšak zase trochu jiné.
Poprvé jsem navštívil revír zacátkem července 2004 a řeka byla plná vody kvůli tání sněhu v horách. Ryby se držely pri březích a daly se chytit na cokoli. Bylo teplo, až 25 stupňů a všude mraky komárů a muchniček, jež dělaly z rybáře nedobrovolného dárce krve.
Vloni jsem navštívil řeku Kaitum s kamarády koncem srpna a reportáž si může každý prečíst na této internetové stránce.
Letos to však bylo zase neco jiného. Už při mém příletu do kempu se Ann-Helen smála , že jsem v kraťasech. Druhý den jsem pochopil. Došlo tak jak všude v Evropě k prudké změně počasí a jestli do středy bylo zima a pršelo, ve středu večer začalo regulérně snežit a poprašek snehu vydržel až do našeho sobotního odletu. Sice nebyli komáři, ale podepsalo se to na rybách. Zatímco předchozí návštěvy se odehrávaly pomalu jako bych chytal nekde na sádkách, letos jsme se na rybu nadřeli. Zvlášte zdejší obrovská populace lipanů vytrvale ignorovala jakékoli naše nástrahy. Víc jak 20 za den se jich nedalo chytit ani v peřeji Šircam a to už bylo na pováženou. Zaměřili jsme se na jiné ryby a více času strávili na méně prochtávaných místech revíru, na rozlitinách a hlavně na jezeře Leffa. Zdejší okouni jsou při chuti stále, navíc jsme se dvakrát trefili do štik. Nic světoborného, nejvýš 85 cm, ale v nouzi poteší. Nakonec naše vytrvalost a dřina byla sv. Petrem odměněny a chytili jsme i pár pekných pstruhů. Nejpěknějšího chytil Zdenek a měl 71 cm. Byla to asi jediná slušná ryba. Nicméne si tak ted uvědomuju, kolik jsem asi naštval českých rybárů, když hovorím o slušné rybe až o takovém pstruhovi. Opravdu je to zde spíš slušný úlovek než rarita. Osobně jsem videl několik zde ulovených větších pstruhu. Lipani se pocítají na tisíce a chytit menšího jak 35 cm je problém. O okounech a štikách ani nemluvím. Drtivá vetšina zdejších rybáru je ani nechytá a hlavně muškarí lipany. I když se začíná ke konci sezony projevovat určitá prochytanost revíru, nemá to na populaci ryb žádný vliv. Rybári si zrídka kdy ponechají jednu rybu k prímé kozumaci a ryb nijak neubývá a ani nikdo nedosazuje. Příroda si poradí sama.
Nedovedu si predstavit jak by tento revír dopadl, kdyby si rybárské právo na něj od státu pronajala nekterá organizace ČRS. Já to odhaduju, že v srpnu už by nemělo smysl sem jezdit. Vždyt u nás povolených 7 kg ryb na hlavu a den by při české povaze udělalo z revírem své....
S pozdravem
Jiří Nauš

načíst další reportáže