Švédsko - Vindelalven - Reportáže

Tak se sešel rok s rokem a já sedím nad tímto listem papíru a přemýšlím, jak nejlépe popsat zážitky z naší další, testovací výpravy za hranice všedních dnů na území severního Švédska, uskutečněné díky spolupráci s cestovní kanceláří PEPA a společností Salmo Lapland.
Poučeni z předešlého roku, jsme tentokrát odjezd naplánovali o 14 dní dříve, tedy na přelom srpna a září. Hlavně jsme si pobyt o týden prodloužili, protože když už se má člověk trmácet 2.200km, tak ať to stojí za to.
Tentokráte jsme měli za úkol otestovat vzdutí na řece Skelleftea a jezera, které spadá pod oblast Blattniksele, což je známý rybářský kemp na lososí řece Vindelälven.

Řeka Skelleftea
Je neděle 25.8. skoro pravé poledne a my přijíždíme dle přesně udaných GPS souřadnic od paní Martiny (majitelka chaty, ve které máme dohodlé ubytování) na místo určení. Má to však malý háček, je to prašná cesta v lese a kolem jsou pouze posedy „takže kde se stala chyba“, ptám se sám sebe, nicméně malé pozitivum to má, Fanda si všímá u cesty pohozeného sobího paroží a to je přeci pěkná trofej hned na začátek. Víme, že se má jednat o starou železniční zastávku, koleje vidíme, takže nemůžeme být daleko. Vracíme se na hlavní komunikaci, podjíždíme viadukt a otvírá se nám nádherný pohled na železniční most přes rozlitinu na této řece a zmiňovanou železniční zastávku se starou parní mašinou, nepřehlédnutelným orientačním bodem.
Majitelku uvidíme a hned poznáváme, víme totiž, jak vypadá. Po přivítání, pozvání na oběd a kávu, nás odváží k chatě, která bude po další týden sloužit jako naše základna.
K ubytování musím jedním slovem dodat - paráda. Dvoupatrová chata s verandou, prostorným obývákem, krbem, velkou kuchyní i s myčkou na nádobí, ale hlavně se dvěma záchody. Máme možnost využít i velké místnosti na uskladnění rybařiny ve sklepě. K vodě to máme pěšky nějakých 250 metrů. Abych jen nechválil, trochu chyběla sauna, jak jsme zvyklí z Aland a houby by se nám pak sušily daleko líp... Pobyt nám trochu pokazil ucpaný odpad, na který nás upozornily naše nosy v pátek. Jen díky šikovnosti Zdendy a Martina jsme problém odstranili svépomocí, za což nás majitelka odměnila výtečným dortem!

A teď již k rybaření a samotné řece. Jde, jak jsem již zmiňoval, vlastně o jakýsi vodní stupeň, který slouží k výrobě elektřiny, tudíž hladina se zde mění každý den o 50-70cm. Ráno je hladina na minimu a během dne se vzdutí plní na max .stav. Délka vzdutí je 20km s max. hloubkou námi naměřenou 17 m. Ještě je nutné zmínit břehy, které se velice liší. Pravý břeh (bráno směrem po proudu) je daleko mělčí, vytváří velké množství lagun okolo 1-2,5m s porosty vodních rostlin a pak teprve padá do koryta. Naproti tomu levý břeh má těchto lagun minimum a je podstatně hlubší, 5 m a více.
Dalším dobrým orientačním bodem jsou mosty, první železniční, již zmiňovaný, který je domovem mnoha krásných okounů o čemž jsme se později přesvědčili a silniční, kde je vzdutí nejužší a projevuje se proudění řeky mezi horní a spodní rozlitinou. Od tohoto místa se hloubka začne razantně zvedat a končí v horní rozlitině která je velmi mělká max. 2 m s hustými koberci rostlin a rybolov je tak možný pouze přímo v korytě řeky a nebo dírách mezi rostlinstvem. Jediná možnost vletních měsících je pak muškaření pomocí štikových strímrů.
Teplota vody byla 18oC a během týdne spadla na zhruba 16,5 oC. Počasí bylo první dny nádherné, doslova až moc modré nebe bez mráčků, slabý vítr a v poledne až 23 oC. Ryby byly dle toho také aktivní, nejlépe se chytalo ráno mezi 6.-10. hodinou a večer mezi 16.-21.hodinou. První dny byly velice aktivní okouni, specialista na ně Zdenda, testoval své samodomo vyrobené marmyšky, hlásil až 40 kusů okounů za den od velikosti 35-48cm !! a o větší rybu 2x přišel. Prostě nádhera, nic ovšem netrvá dlouho a od úterního ranního ochlazení, kdy ráno teploměr ukazoval 6 oC s hustou mlhou na vodní hladině, jako když utne a počet ulovených okounů rapidně klesl a s nimi i jejich velikost. U štik je to obdobné, zatímco první dny jsou záběry razantní a tvrdé s počtem až 23 kusů chycených štik na osobu a den se po ochlazení projevuje totéž, počty štik klesly a i způsob záběrů se změnil, spousta ryb je chycených jen za kraj tlamy.
Nejvíce ryb chytáme na pravém břehu v hloubce kolem 2m nad vodními rostlinami. Štiky jsou nádherně vybarvené velmi bojovné, ale dosti hubené a v 90 % zcela prázdné. Standardní velikost je od 60-70cm.
Krátce k nástrahám: voblery do 2m max 3m a lépe pokud jsou dělené typu jointed. Odzkoušené účinné barvy jsou spíše tmavší. Jednoznačně vyhrála barva štiky a okouna, dále pak modrá nebo modrobílá barva a jako poslední všude preferovaná karkulka (červeno bílá). Po loňském výbuch s jerkem v Ekorsele jsem zde byl v sedmém nebi, jelikož s voblery dost často váznete a pořád musíte čistit háčky od trávy, vyzkoušel jsem potápivé jerky a úspěch byl okamžitý, víc ryb a méně čištění trojháčků od trav. A důležité je, nebát se velikosti nástrah. K tomu si dovolím malou příhodu:
Ve středu máme domluvenou schůzku s místním specialistou na rybaření v této oblasti, chvíli debatujeme na chatě a utvrzuje nás defakto o všem co jsme zjistili sami. Sděluje nám, že štiky zde nikdo nechytá jen on a další asi 4 lidi. Populární je zde zimní rybaření na dírkách jinak prý ne. Vyskytuje se zde krom štiky a okouna také v hojné míře síh, mník a lipan a diví se, že jsme žádného síha nebo lipana nechytli na malou třpytku. Pak jsem zvolen jako zástupce a vedoucí zájezdu na odpolední chytání v jeho přítomnosti na jeho lodi spojené jako vždy s focením.
Vyrážíme tedy pod horní silniční most, kde spouštíme člun na vodu a čekáme na fotografa, ten jako na potvoru stále nikde, takže začínáme chytat. Vidím jeho nadšení, když zjistí, že také jerkuji a on mně na oplátku utvrzuje, že jsem troškař a musím chytat na meganástrahy, tedy jerky alespoň 15 cm a více. Klábosíme, dává mi pivo a sype hrst jejich sladko-slaných pendrekových bonbonů. Je to hnus, jsem ale statečný a vše sním díky pivu, kterým to zapíjím.
Přezbrojuji na nejvetší jerky jaké mám a kupodivu mám brzy úspěch v podobě cca 75cm štičky, vidím jeho úsměv na tváři s dovětkem big fisch a focení si ryby na telefon. Pomalu splouváme po pravém břehu směrem k železničnímu mostu. Specialista každou chvíli někam volá a něco mumlá na adresu fotografa, v jedné z dalších lagun mám záběr, ptá se mě, zda je to pěkná ryba a já přemýšlím co mu asi říc, když se předchozí štice smál, rybu dotahuji k lodi a ejhle, je to opravdu pěkná štika, odhadem 90 cm, po krátkém zdolání a bojem s vysokým bordem na jeho lodi mi oznamuje keep smailing a ukazuje někam na břeh do křoví. Žasnu, fotograf sedí na kameni a fotí jak o život, prostě štěstí jako loni, kdy nás obdobně fotograf pronásledoval několik km, až se konečně dočkal. Štiku měříme, má krásných 92 cm a já musím několikrát zapózovat, pak rybu pustit a po několika dalších opičárnách v podobě společného nahazování nás opět jako duch fotograf opouští. Tak hurá, mám to za sebou i kolega si oddechne, chválí fotografa, že je to blázen, který nachodí až 20km, jen aby udělal dobrou fotku a že prý mi je pošle na mail, tak uvidíme. Je pravdou, že loňské fotky byly nádherné. Chytám s ním až do 9 hodin, sděluje mi, že největší štiku odsud má 122 cm a jeho kamarád prý má ještě vetší na mušák a ukazuje fotky na telefonu, je to nádhera. Večer dostávám pár voblerů jako prezent. Také ode mne dostává jeden od Spra, který se mu moc líbil a pořád mi ho chválil, jak pěkně chodí, tak jsem mu ho dal, páč jsem na něj ještě nikdy nic nechyt a dvě Plzně k tomu.

Závěr: Celkem jsme v 6 lidech ulovili 249 štik a 174 okounů.
137 štik bylo nad 60cm.
Z toho 28 kusů nad 70cm, 7 štik bylo nad 80cm, 4 štiky nad 90cm a 4 štiky nad 100cm (2 x 106cm, 110cm a 113cm).
Co se týká okounů tak ze 174 kusů bylo 130 kusů nad 30cm a z tohoto množství pak 30 kusů nad 40cm. Největší okouni byly 1 x 48cm, 1 x 47cm, 4 x 45cm, 1 x 43cm, 2 x 41cm a 21 x 40cm.

Hodnocení: Nádherná lokalita, s velice čistou vodou (viditelnost je do 3m), kde se vyřádí především vyznavači jerků, paradoxně nám zde vůbec nefungoval trolig, který jsme zkoušeli při přejezdech na další slibná místa. Celkem jsme za celý týden ulovili pouze 3 štiky a 2 okouny touto metodou. Z nejlépe fungujících nástrah byly jerky v barvách hnědá, zelená, okoun, štika, bílá, ryba, dále pak plovoucí voblery velikosti 11-15cm od Rapaly, Salma a SPRO nejlépe dělené opět v barvách štika, okoun, modrobílá a modrá barva a jako poslední pak fungovala klasická karkulka za silného větru a podmračeného počasí. K dispozici jsme měli nafukovací čluny, které jsou pro 2 rybáře dost malé co se týče místa pro veškeré vybavení. Problém je i udělat v případě větší ryby dobrou fotku. Úspěchem alespoň bylo, že místo elektromotorů jsme dostali klasické spalovací motory.
Pokud Vás přestane bavit rybaření nebo si budete chtít odpočinout, stačí zastavit u břehu a vyběhnout si natrhat pro osvěžení hrsti borůvek a brusinek, kterých je všude plno a to nemluvím o houbách, hlavně tedy křemenáčích a kozácích kteří jsou nepřehlédnutelní a dají se doslova sbírat rovnou z lodě kolem břehu.



Blattnicksele
V neděli ráno se loučíme s majitelkou chaty, nakládáme nádobíčko a přesouváme se dále na severovýchod, do kempu Blattnicksele. Cesta ubíhá rychle i se nám podaří zahlédnout cestou dva losíky celkem blízko u silnice a hned na to stádo sobů. Kemp tentokráte nacházíme bez potíží, jelikož je umístěný na velkém poloostrově přímo na řece Vindelälven. Řeka je zde nádherná, má mnoho peřejí a ačkoli má dobře 1m vody podstav, budí v nás svou velikostí respekt.
V kempu dostáváme 2 největší chaty které tu mají. I tak jsme trochu rozladění, po komfortu předešlého ubytování. Vše je stroze zařízené, prostě jen to nejnutnější, vlastně se jen vyspat, osprchovat a jinak trávit čas na rybách. Hlavní nedostatek je v nádobí, které chybělo. Z obou chat jsme museli vše snést na jednu hromadu do jedné, která pak sloužila jako jídelna.
Odpoledne máme smluvenou schůzku s místním správcem, kterého ihned titulujeme „viking“ díky jeho dlouhým bílým fousům a neustále hořícímu cigáru. Předává nám motory k lodím a sděluje, že máme k dispozici opět dva nafukováky a dvě plastové lodě, které jsou už u jezera, na kterém budeme chytat a je vzdálené od kempu cca. 15 km. Hned si oddechujeme, že řeka nebude prioritou, jak nám říká, nicméně rybaření na ní se nevyhneme. Tentokráte oceňujeme velikost našeho transita a hlavně tažné zařízení, protože musíme každý den po rybolovu na jezeru, nafukováky přivézt zpět. Vysvětluje nám to tím, že prostě nafukovák je daleko dražší než plastová loď, která tam může zůstat. Divíme se, tady tak vysoko na severu a mělo by se něco ztratit, no nic, plníme instrukce a vyrážíme obhlédnout jezero.

Jezero je obrovské a dosti členité, odhaduji ho na 250 hektarů s velikým množstvím kamenů, které vystupují jak nad hladinu tak jsou i pod ní a to dosti blízko a je potřeba jezdit dost obezřetně. Průměrná hloubka je kolem 6 m, ale najdou se i hlubší místa až 12 m. Teplota vody se pohybuje od 16,5 oC po 15 oC v mělkých zátokách.
Plastové lodě máme připravené ve východním cípu jezera, jde o veliké laminátové kanoe, které jsou pěkně nestabilní. Teď teprve oceňuji proklínaný nafukovák. Kluci toho okamžitě využívají a zabavují si je pro sebe a nám s Fanoušem zbývá plastová potvora. Nasazujeme motory a vše ladíme k vyjetí. Je tu bohužel málo místa pro spuštění na vodu a musí se postupně po jedné lodi. Veškeré přípravy zaberou vždy skoro hodinu.
Konečně vyrážíme na vodu, zapínáme echolot a monitorujeme dno, které je velmi členité a vybíhá z 6 m až na 0,5 m. Za každým takovým výstupkem nám pak kreslí ryby. Je silný vítr tak pomalu přejíždíme k protějšímu břehu, kde budeme v závětří. Břeh je členitější s mnoha zátokami s výskytem stulíků a vachty, což by mělo být ideální stanoviště pro štiky, ovšem hloubka je dost malá max. do 2metrů s absolutně rovným dnem, kam je bez problémů vidět. Po zkušenostech z řeky Skelleftea nasazuji potápivý jerk v barvě cejna a posílám ho co nejdále k malému porostu stulíků, poprvé, podruhé, potřetí, a co to v naprosto čisté vodě vidím, za jerkem dojíždí nádherný naježený okoun, odahdem tak 45cm. Bohužel nástrahu nedobírá a rychle odjíždí pryč. Vzpamatovávám se ze zážitku a okamžitě nahazuji znovu a tentokráte jerk vedu o hodně rychleji, situace se opakuje pouze s tím, že okoun jerk těsně pod lodí dobírá. Hurá, první úlovek je na světě a stojí opravdu za to, má 42 cm a odhaduji ho na 1kg a ty barvy, to jsem opravdu ještě neviděl, nádherná zlatožlutá barva a to tu vlastně žádné rostliny nejsou. Postupujeme dále, dneska mám svůj den, chytám k tomu ještě 3 štiky opět všechno na jerk stejné barvy. Štiky jsou daleko silnější než na řece ovšem opět prázdné a bojovné. Nástrahu mají vždy bezpečně zhltnutou, ale při tom záběry jsou spíše vlažné jako uváznutí nebo škrtnutí o dno. V dalších dnech monitorujeme jezero a zjišťujeme zajímavé poznatky. Na hlavním jezeře zjišťujeme, že je zde velmi mělko okolo 1-2m a se spoustou trav a kamení, které znemožňují chytání a tudíž se tedy věnujeme pouze zmíněné zátoce, která je nejhlubší a se svojí délkou cca. 3 km nám bohatě stačí.
Další poznatek : několikrát se nám povedlo chytit stejnou rybu druhý den na tomtéž místě, kde jsme byli úspěšní den před tím.
K tomu mám opět malou příhodu : Fanda u jednoho z ostrůvků chytá pěknou ale hubenou štiku, má dosti zdevastovanou horní čelist, ale už zahojenou. Na délku 94 cm má pouhé 2 kg, rybu pouští ta odplouvá a chytáme dál, po 5 minutách hlásí, že je ta samá ryba pod lodí, koukám kam ukazuje a skutečně ryba stojí pod lodí, z legrace říkám no jo, no asi chce, abych si ji taky chyt a vyrovnal skóre a pouštím před štiku malého tvistříka na okouny. Štika okamžitě reaguje a tvistra hltá a maže pryč, nevěřím vlastním očím a Fanda se rozčiluje, že ta se nepočítá a že jsem grázl, chytat tu samou rybu. Směju se a říkám, že asi za to můžu, holt sem jí asi okouzlil a nemohla se od nás odtrhnout.
Něco podobného se mi stane hned odpoledne, v naší stulíkové zátoce, kde vláčíme nějakou dobu. Chytáme pěkné okouny, pak se stane ale něco, co jsem ještě nezažil a asi již nezažiju. Házím jerk mezi stulíky přesně do oka už po několikáté, o dva metry dál vidím pohyb jiného stulíku a říkám si jestli nemám halucinaci, pro jistotu malinko zrychlím a najedno vidím v přímém přenosu, jak ze stulíku vyjíždí veliká štika. Nikam nespěchá, jen vidím jak doširoka rozevře tlamu, hledám jerka a nevidím ho jen štice visí v koutě něco oranžového. Opatrně sekám a kdybych rybu neviděl tak bych snad ani záběr nepoznal, vše ve mně ztuhne a čekám, co se bude dít, vobler visí opravdu jen za krajíček a proto štiku velice opatrně zdolávám. Ona toho samozřejmě využívá a vyskakuje nad hladinu,“a je v prrr… hlesnu“. Co to, ryba neustále visí a táhne za sebou nějakou šňůru. Teprve teď mi to dochází, že to co ji visí z tlamy není můj jerk, ale úplně cizí vobler a můj, má bezpečně zhltlý až v jícnu. Po vylovení se mně vše potvrzuje. Je to svítivě oranžový X-Rap od Rapaly (asi od testovací výpravy polské skupiny, která zde byla před týdnem). Štiku měříme, fotíme a zbavujeme nedobrovolného piercingu.
Tento poznatek využívám hned další dny při trolování a nasazuji velkého, svítivého voblera v barvě FT a úspěch se dostavuje v podobě 2 nádherných štik přes 80 cm. Fanda na tutéž hrůzu utroluje okouna 42 cm.

Závěr: Celkem jsme chytli 56 štik a 114 okounů.
54 štik bylo nad 60cm. Z toho 15 kusů nad 70cm, 6 kusů nad 80cm, 6 kusů nad 90cm a 1kus nad 100cm (103cm).
Co se týká okounů musím konstatovat, že se jedná a fantastickou lokalitu na veliké okouny. Vyskytuje se zde pouze dvojí sorta těchto ryb a to ve velikosti 38-40cm a 40+, kdy maximem je 42cm. Ulovený počet okounů proto lze rozdělit na polovinu tedy 57 kusů do 40cm a 57kusů od 41 do 42cm. Jde o krásně zbarvené a stavěné ryby, které se nebojí zaútočit jak na jerk nebo dokonce 15cm vobler a přitom nám při zdolávání vyvrhovali dvoucentimetrové koljušky tříostné.
Štiky jsou proti řece silnější a také velmi bojovné.

Hodnocení:
Zajímavé jezero schované v lesích, tudíž absolutní klid na chytání, voda velmi čistá, což znesnadňuje chytání pokud je jasno a bezvětří. Nicméně zde dobře fungují jak jerky tak i troling zejména na velké okouny. Z barev zde fungují stejné barvy jako na řece Skelleftea + jasné svítivé barvy typu FT. Na okouny nám fungovaly voblery od Rapaly typu Shad Rap ve velikosti 9cm a na štiky velké 15cm voblery od SPRA (troling) do 5m.
Zarazil nás nepořádek kolem přístaviště: skupina polských rybářů, kteří testovali jezero před námi, zanechala kolem přístaviště poházené vnitřnosti a zbytky z ulovených-ponechaných ryb, což je u tak čisté vody velmi dobře vidět. Ptám se proč? Vše se dá pohodlně „uklidit“ do okolního lesa pro lišky.




Řeka Vindelälven
Jedná se o nádhernou lososí řeku, na které se před 10 lety konalo i mistrovství světa v muškaření. Na jejím břehu nebo spíše na její rozlitině jsme měli základnu v podobě kempu Blattnicksele.
Řeka je široká zhruba 40 m, ale tvoří četné rozlitiny, kde je daleko širší. Průměrná hloubka je 3 m, ovšem jsou tu i díry okolo 7 m. V peřejích se dá obezřetně brodit. Dno je velmi členité, kamenité, ale s množstvím vodních trav v rozlitinách. Voda opět tmavá a studená kolem 8oC. Řece jsme věnovali pouze zlomek času- jen jeden den (čtvrtek). Chytali jsme jak ze břehu, tak za pomocí pramic, což bylo daleko účinnější.
Viking nás odvezl na top flek mezi peřeje, kde údajně chytají lososy a pstruhy. Místo bylo velmi pěkné, nicméně za celý den se nám podařilo chytit 4 pstruhy do 30 cm, 1 štičku 40 cm a mnoho lipanů, jak na mušák tak na malou plandavku. Paradoxně největší lipan byl chycen právě na barevnou plandavku koupenou v kempu a měl 38 cm. Jinak lipánci jsou zde zastoupení v kategorii 20-30 cm a nachytáte jich až 30 za den na veliké mokré béžové chrostíky vel. č.6 a 8.

V pátek již nerybaříme, máme toho dost a raději vyrážíme využít poslední den na sběr borůvek a hub, které chceme vzít jako čerstvé sebou domů. Večer jsme připravení na cestu a vydáváme se směr Umea- Stockholm – Jönköping – Trelleborg. Tady musím ještě pochválit společnost provozující lodní dopravu a to Stena Line Scandinavia AB, která zcela bez problémů provedla naše odbavení, ačkoli jsme přijeli na dřívější trajekt, než jsme měli původně zarezervovaný a to včetně rezervovaných kajut. Naše cesta tak mohla pokračovat přesně dle plánu jen s 6 hodinovým předstihem a za to jí patří dík.


Přehled úlovků dle členů jmenovitě:

Mirda
štika: 113 kusů, největší ryby 92, 93, 95, 103cm
okoun: 39 kusů, největší 42cm 10x
lipani do 35cm

Fanda
štika: 78 kusů, největší ryby 91, 94, 95, 106, 110cm
okoun: 23 kusů, největší 42cm 2x
lipani do 30cm

Karel
štika: 32 kusů, největší ryby 80, 85, 106cm
okoun: 21 kusů, největší 47 a 45cm
lipani do 30cm + pstruh 30cm

Martin
štika: 30 kusů, největší ryby 85, 113cm
okoun: 13 kusů, největší 42cm 3x
lipani do 38cm

Zdenda Č.
štika: 37 kusů, největší ryby 2x 78, 87cm
okoun: 147 kusů, největší 48, 45, 43cm
lipani do 35cm + 2x pstruh 25cm

Zdeněk Z.
štika: 25 kusů, největší ryby 90, 92, 94cm
okoun: 45 kusů, největší 42cm 15x
lipani do 35cm + pstruh 30cm