Švédsko - Vindelalven - Reportáže

Po loňském, zde stráveném nádherném týdnu, kdy se nám podařilo ulovit hned několik ryb přes metr, aniž bychom tuto lokalitu znali, jsme prostě nemohli odolat a tento revír letos navštívili znovu.

Je 17.8.2014, 14.00 hodin a my stojíme na známé železniční stanici, na břehu říčního vzdutí a díváme se na panorama železničního mostu nad řekou.
Opět je krásné počasí a teplo, prostě idylka jako loni. Vyzvedáváme klíč od majitelky domku a odjíždíme se po náročné, 30-tihodinové cestě vybalit a trochu si odpočinout, abychom mohli s blížícím se večerem vyrazit na zdejší zubaté krasavice.
Na vodu se dostáváme kolem půl šesté a zjišťujeme, že voda má 18,5°C, teplota je tedy stejná jako loni. Ihned vyrážíme nad horní zatáčku do veliké laguny plné vodních trav, kde jsme byli loni tak úspěšní. Cestou mapujeme terén a zjišťujeme, že echolot ryby moc neukazuje, a když, tak pouze na korytě nebo ve větších hloubkách od 7 metrů. Další nemilé zjištění nás čeká hned po příjezdu do naší zátoky. Je téměř bez rostlin a tím pádem také bez ryb. Za celé odpoledne se nám podaří zdolat jen 8 štik a pouze jedna je nad 60 cm. Fanda se rozčiluje, že mu za voblerem jezdí pěkní okouni, ale ty jsou jen zvědaví a na vobler neútočí. Když se to opakuje po několikáté, nevydržím a sahám po twistrovém proutku, a pouštím 7 cm banjo pod loď. Voda je tak čistá, že vidím do 3,5 m tedy až na dno (jak ukazuje echolot). Guma dopadne a stačí jí jen prudčeji nadzvednout a najednou zmizí. Přisekávám a je tam - okounek tak 25 cm. Házím ho zpátky do vody a ptám se Fanouše, kde jsou ty velký co mu jezdí za voblerem a spouštím gumu dolů. Okamžitě cítím v propadu záběr a je tam. To je ten správný krasavec, který mi zvedá adrenalin, má krásných 39 cm a odhadem přes půl kila. Pro dnešek končíme, dál už nechytáme, máme toho dost a jdeme spát, ať jsme ráno čilí a svěží a můžeme jim ukázat.

Další dny nám však ukazují, že je vše trochu jinak. Tam kde jsme loni byli úspěšní, teď jen paběrkujeme nebo jsme zcela bez záběru. I velikost štik je žalostná, připadá nám, že čím je nástraha větší, je naopak ulovená ryba menší. A to po loňském chytání se zdejším expertem jsme vybavení 12-15 cm jerky! Ryby jsou zcela prázdné a chycené pouze za kraj tlamy, prostě nežerou a spousta jich po záběrech padá. I samotný záběr je takový nijaký jak od trav, ne jako loni, kdy byly agresivní. I kolegové z druhé lodě hlásí, že je to bída a denně se nám podaří ulovit v 6 lidech jen kolem 15-20 ryb.
Spokojený je zatím jen Zdenda okounobijec, který hlásí sice méně okounů než loni, ale zase větší kolem 38-40 cm. Také dochází ke změně počasí, začíná pršet a ochlazuje se na 16°C. S deštěm se ochlazuje i voda, postupně až na 16.5°C, Doufáme, že by to mělo ryby rozhýbat. Ale voda v řece začíná díky činnosti přehrad kolísat. Hladina byla ráno až o metr a půl níž a kolikrát stačila do dopoledne nastoupat na standardní úroveň a mnohdy ještě výš. Na to jsme ostatně doplatili s Fandou: jednou jsme neukotvili loď („Nech to bejt, víc vodu už nebude...“) a než jsme se vrátili z oběda, byl člun fuč. Krve by se v nás nedořezal, samozřejmě jsme ve člunu nechali veškeré rybářské vybavení. Naštěstí foukal vítr tak dobře, že po krátkém pátrání ho Fanda uviděl na protějším břehu!

Úsek pod železničním mostem byl úplně mrtvý, dařilo se nám zde chytit jen pár malých štik a sem tam nějakého okouna, ti ale nepatřili mezi velikány. Přesto se sem z nostalgie stále vracíme a zkoušíme obhazovat obrovský podvodní kopec, kde nám na korytě echolot ukazuje spoustu ryb. Zdeněk tu totiž ráno chytl na mrtvou ouklej nádherného okouna 45 cm. Ale ať děláme, co děláme, větší rybu nechytneme, krom jednoho kuriózního úlovku. Jelikož štiky nejdou tak se věnuji okounům. Pár jich chytám, pořád samé malé, až mám při jednom driftu dle záběru těžší rybu. Nemýlím se, ryba má odhadem tak 32 cm, při dotažení k lodi se ale nestačím divit, okounovi čumí z tlamy silné černé lanko na štiky. Opatrně vytahuji svůj tvistr z tlamy a zkoumám co to je. Zjišťuji, že lanko vede až do jícnu a když za něj trochu zatáhnu začínám nebohému okounovi vytahovat žaludek ve kterém cítím jako když něco chrastí. Zvědavost mi nedá, ukončuji okounovo trápení a kuchám ho. K mému překvapení neměl v žaludku vobler, ale 12 cm veliký růžový riper, kterým měl žaludek celý sešitý.

V polovině týdne měníme strategii a vydáváme se proti proudu k hornímu silničnímu mostu a ještě výš na vrchní část vzdutí. Myslíme si, protože není tolik rostlin jako loni, jež lov znemožňovaly, že by se zde dalo tentokráte chytat na jerky daleko lépe. Je to výprava na celý den, protože jen cesta k mostu nám trvá hodinu jízdy, jedeme nakonec všichni, tedy 3 lodě a zkoušíme štěstí v horních částech nad silničním mostem. Výsledek je stejný, nejvíce se nám daří hned nad mostem, kde jsou porosty sítin a řeka zde vytváří několik koryt s hloubkou kolem 3-5 metrů a mezi nimi jsou rovné desky porostlé rostlinami s hloubkou kolem 1m. Na hranách těchto koryt chytáme několik štik kolem 75 cm. Evidentně jsou zmasilejší než v dolní části. Ale čím jedeme výš, jsou úlovky slabší a ačkoli se zde chytat dá, ryby nejsou vyjeté na plotnách s mělčí vodou.
Jako první to vzdáváme a vracíme se zpět s tím, že budeme driftovat podél mělčího pravého břehu a budeme obhazovat slibné laguny. Naše rozhodnutí se jeví jako správné a nejvíce štik chytáme od silničního mostu zhruba do poloviny vzdutí, kdy za celé odpoledne naše osádka zdolá celkem 31 štik oproti ostatním, kteří zůstávají nad mostem a mají celkem jen 5 kusů. Nicméně to je maximum a od té doby opět jen paběrkujeme, ačkoli cestu k hornímu mostu podnikáme ještě 2x.

V závěru druhého týdne již ani nejerkujeme a chytáme na malé voblery, na které jsou kolegové daleko úspěšnější než my a zkoušíme trolovat. Velkou část dne ryby prostě nejdou a troling je jediná metoda, jak se dočkat záběru. Jako jediní jsme vybavení echolotem, tak máme pro tuto metodu výhodu, přesně objíždíme hrany a zlomy v korytě, kde se ryby vyskytují. Nicméně i tak během jednoho dne přicházím o 2 voblery spolu s legendárním modrým mrcasem.
Králem tohoto typu lovu je Fanouš, kterému se daří jeden den utrolovat na malého Shad Rapa od Rapaly nádherného okouna 49 cm a aby tomu dal korunu tak hned na druhý den dostává záběr na 15 cm dělené monstrum od Spra v barvě okouna a pro změnu je to okoun 50 cm. Jdu do mdlob a odteď po něm požaduji apanáž v eurech za průvodcovství a řízení lodě. A to jsem ještě nezmínil, že něco podobného se stalo ráno před snídaní, když jsem šel se Zdenkem na okouny. Cestou domů využívaje echolotu k trolingu, při nájezdu do míst, kde se povedl Fandův okoun, Zdenda hlásí záběr a je z toho krásný souboj a nádherná 90 cm dlouhá, vypasená štika. Zbytek výpravy proto koncem druhého týdne tráví více času sběrem hub, které začaly po dešti intenzivně růst a to hlavně hřiby. Daří se jim najít i několik shozů od sobů a dokonce jeden od mladého losa.

Pro zpestření jsme ve čtvrtek od majitelů pozváni na přátelskou večeři, kde se podávalo typické švédské jídlo a vrcholem je „surströmming“ – fermentovaný sleď neboli „smradlavá ryba“. Jde o naležené, napůl shnilé ryby bez hlavy, ale s vnitřnostmi v konzervě, která se musí z bezpečnostních důvodů otevřít venku a to značně opatrně, nejlépe ponořená v kýblu s vodou. No co budu vyprávět, kdo to nezažil, neuvěří. Smrdí to opravdu „echt gold“. Jak pravil Lars: „Správný Švéd jí tuto pochoutku jen tak a rovnou celou.“ Nejsem sice Švéd, ale učinil jsem, jak řekl, a to rovnou 2x pro velké ovace od všech přítomných a nutné foto a video. Na oplátku dáváme Larsovi vlastnoručně vypěstovanou čili papričku na přátelství. Lars po chvilce pocení a změny několika barev, hrdinně praví, že taky dost dobrý a ať mu necháme vzorek na další párty. Večer jsme zakončili popíjením piva a ohnivé vody jak naší, tak jejich a učili se navzájem švédsky (hej lan goo) a český přípitek, takže nemusím dál popisovat jak to dopadlo.

Závěr:
Celkem jsme v 6 lidech za 13 dní pobytu ulovili 227 štik, z toho bylo rovných 100 ks nad 60cm, 3 ryby nad 90 cm, 2 ryby mezi 80-90 cm a 31 kusů pak v rozmezí 70-80 cm.
Okounů jsme zdolali celkem 246 kusů, z toho bylo 136 kusů nad 30 cm a 10 kusů od 45 cm do magických 50 cm.
Lokalitu, ačkoli je trochu z ruky (cca 2200 km z Litoměřice) vřele doporučuji každému, kdo si chce užít klidu při rybaření, sbírání hub (praváci rostou hned kolem chaty), ale i pohostinnosti a ochoty zdejších majitelů, kteří po naší loňské návštěvě nazvali chatu Pike Paradise Lodge.
Letos ale navrhujeme změnu - na Perch Paradise Lodge.

Miroslav Bulant



Míra a sürstromming