Švédsko - Vindelalven - Reportáže

Za samou hranicí je cesta vždy širší. Ať už ta hranice pro vás znamená, co chce, tak po jejím překonání se obzor a vaše možnosti vždy rozšíří. Může jít o práh vašeho domu, hranici vašeho okresu či vaší země, hranici vaší víry v cokoliv, přes kterou myslíte, že se nikdy nedostanete. Je to vždy ve vašem nitru, duši nebo hlavě chcete-li. Jde o hranici tedy omezení, které si sami vlastně nastavujeme. Nestojí tam po zuby ozbrojení vojáci a jde jen o to udělat ten vlastní krok přes tu pomyslnou barieru. Já měl dříve jednu ze svých hranic v používání velkých nástrah.

Klepu na dveře štikám už pěknou řádku let. Doklepal jsem se na dveře se jmenovkou 10 až 90 cm. Jen na ty s označením „Esox Lucius 100 CM PLUS“ až do nedávna NE. Kromě několika krátkých zastávek ve Švédsku při cestách do Norska jsem vždy lovil v českých státních vodách. Avšak hranici jednoho metru délky ne a ne přesáhnout. Jednou takhle na podzim stojím v brodících gumovkách ve studené podzimní řece, mlha líně olizuje hladinu, ranní světlo jen nesměle vykukuje a prodírá se oparem. Přitahuji jemnými a velmi pomalými „dotyky“ svého děleného wobblera, když se asi 2 metry od špičky mého prutu tupě zastaví jako o kámen. Kámen však škubne hlavou do strany a návazec z 0,7 mm silného fluorocarbonu okamžitě praská. Velký vír po odplutí této „vázky“ jen dokresluje moji bezmoc. To ráno na malé řece jsem zaklepal na dveře velkým štikám, ale bylo mi jen pootevřeno. To ráno jsem ale měl štěstí a asi za hodinu zdolávám zubatou krasavici s 90 cm délky a velmi statným vypaseným tělem. Ta první však byla z oblasti mých snů určitě přes metr a mně se v tu chvíli ještě dveře metrových štik neotevřely.

Jsem ale zvyklý si jít za svým a tak plánuji několikatýdenní výpravu na štiky do Skandinávie, kde chci pokořit hranici metru délky. Z různých důvodů i těch „covidových“ se mi to však nedaří a já tak velmi rád přijímám pozvání od Zdeňka se připojit k partě rybářů směřující na severské dravce koncem letošního srpna.
Posádka:
tým 1: Luboš, Zdeňek, Saša a Filip (tedy já)
tým 2: Pavel, Radek a taky Filip
Cíle: okouni, pstruzi, lipani, štiky a lososi
Místo a čas: řeka Vindelälven, 23. – 28.8.2021

Losos atlantský – splnění dalšího rybářského snu
Jasně, cílem mých nových rybářských přátel byl především losos. I já jsem v něj doufal, ale věděl jsem, že záběr lososa atlantského se povede velmi zřídka a to ještě neznamená, že je zdolaný a vyfocený se šťastným rybářem zářícím s velkým „rohlíkem“ v obličeji od ucha k uchu. Statisticky je prý zdolán každý třetí losos, který zabral. Pro mě byl losos upřímně skromným přáním. Mám ještě v živé paměti výpravu na řeku Kalixälven do severního Švédska, jak nám tam lososi vyprášili kožichy. Nepovedlo se nám tenkrát přelstít žádného. Zpět ale na Vindelälven. Třetí den po našem nočním přejezdu stroze na Sever z letiště ve Stockholmu, kdy nás nad ránem vítali sobi a tetřevi, jsem u vody jako první. Plán po mém včerejším průzkumu „bojem“ a instrukcích od Daniela, rybářského průvodce a majitele chaty, byl jasný. Pět až deset náhozů u každého kamenného ostrohu vybíhajícího k hlavnímu korytu řeky pod peřejí Rastrandsforsen s cílem dojít až dolů k chatičce nad peřejí Bansarforsen, kde řeka Vindelälven tvoří velkou a poměrně hlubokou tůň se zpětným proudem aby pak zvlněným jazykem vytékala z laguny a měnila se v další peřej.
Řídím se radou od Daniela vodit nástrahu do zhruba půl metru pod hladinou. To byla pro nás překvapující informace a výzva k změně vedení. Je stále ještě brzké ráno a já se pomalu brodím lagunou po hrubém písku na dně. Zastavuji ve vzdálenosti „na odhoz“ k jazyku a začínám házet. Atmosféra časoprostoru je až magická. Vedu asi po páté mojí „tobinu“, rozuměj plandavka ABU–Toby 28g, mezi vybíhajícími kamennými valy kde se proud vody značně zrychluje. Zaznamenávám dva lehčí údery do plandavky a třetí se již přeměňuje ve zdolávání. Přisekávám a ještě dotahuji cívku, ze které si velmi silný losos již vzal pár metrů. Mé první setkání s „atlanťákem“ však končí prohrou, když statná ryba se v prostředku říčního jazyku vyhoupne do poloviny svého mohutného těla, škubne hlavou a zbaví se tak mé „tobiny“. Bezmoc, pár jadrných slov a pak už jen stojím jak opařený v řece. Když se uklidním tak si jen říkám: „Tak, to by bylo chlapečku, přestaň se litovat, seber se a snaž se dál!“ V tu dobu má již krásného lososa 90 cm z pondělka chyceného „taky Filip“ způsobem „haling“, což je taková místní disciplína trollingu na vesla v proudu.
Ve čtvrtek se dostávám do lodě v tandemu se Sašou. Budeme lovit na úseku řeky s peřejemi i pomalu tekoucími rozlitinami. Nafukovací člun máme osazený závěsným motorem Suzuki o síle 2 HP a to je pro tyto podmínky naprosto vyhovující. Najíždění do proudu peřeje jsme si v ten den pod zataženými kupkami těžkých mraků se Sašou velmi oblíbili. Každý drift peřeje je velmi rychlý a mi stíháme maximálně 4-5 náhozů.
Co sjezd, to v podstatě záběr, ryby „koušou“. Zdolávám okouna asi 35 cm na konci peřeje a pak pstruha obecného 40 cm. Znovu sjíždíme peřej, nahazuji na okraj hlavního proudu nad velký balvan čnějící asi metr nad vodou a dostávám elektrizující záběr. Proud energie od záběru mě až probíjí, trochu přisekávám a zdolávám rybu v proudu. Síla dává tušit lososa a já se třesu jak ratlík aby mi nespadl. Ryba nepodniká žádný výskok a já po chvíli úspěšně zvedám do lodě fantasticky zbarveného mlíčáka lososa atlantského. Co na tom, že měl „jen“ 64 cm, byl můj první. Plácneme si se Sašou, jen na oslavující „půlku“ si musíme počkat až do večera. Upřímně ale, jsme tak nažhavení, že chytáme plni adrenalinu dál.
Znovu a znovu najíždíme do peřeje, celkem asi 12 krát. Saša zaznamenává dva záběry a na třetí již zdolává krásného lososa. Po relativně krátkém boji, kdy losos podnikne pár výpadů ke dnu, Saša zkušeně vylovuje ocasním hmatem mohutnou jikernačku měřící 83 cm. Oba lososi zabrali na plandavku ABU – Toby 28 g. V peřeji mi pak u lodě spadne pěkný pstruh a následně velký lipan. Ten den na jiném místě úspěšně zdolal Zdeňek famózního mlíčáka 79 cm dlouhého na plandavku Bluefox-Vibrax 28 g. Další den Radek z druhého týmu ulovil velkého lososa 89 cm na slidera od Salma. Luboš bohužel svůj souboj s lososem prohrává, ale skóruje opět „taky Filip“ s mlíčákem 68 cm. Nepatřím mezi zkušené „lososobijce“, ale já jsem byl s lovem lososů nadmíru spokojen a i celkově považuji naše „lososí“ snažení za velmi úspěšné.

Štika obecná – můj hlavní cíl
Je už pátek a já mám na kontě jen menší štiky. Hoši už několik parádních štik lapli a to: Radek 108 a 115 cm, Zdeněk 110 a 112 cm a Saša 103 a 105 cm. V duchu si ták říkám: „Že by to bylo jako v těch filmových dokumentech, že mi zabere vysněná ryba a já ji úspěšně zdolám až poslední den pár minut před odjezdem“? Takže je pátek asi jedna hodina po obědě, sluncem zalitá krajina, poměrně vedro a bezvětří. Obecně ne úplně nejlepší počasí, ale na počasí se můžeme vymlouvat vždy, tak proč zrovna dnes, že!? Driftujeme se Sašou v mírném proudu podél podvodních trav. Dostáváme se na místo, kde končí trávy a začíná hrana na hloubku. Hranu, osvícenou sluncem s průzračnou viditelností do cca 4-5 metrů tvoří několik obrovských balvanů. Saša přitahuje svého oblíbeného „poláka“, rozuměj slider od Salma, když z poza balvanů se na něj vylétne podívat neskutečný Esox lucius, kterého odhadujeme k 120 cm délky. Štika je neskutečně mohutná a budí respekt. „Dlouhé“ 2 sekundy stojí a pozoruje nás. Pak se otáčí a mizí v hloubce, „Sašo viděl si to“ pronáším, ale ihned nahazuji, protože cítím, že jsme na správném místě.
Taky že jo, na třetí nához dostávám záběr od balvanů a začíná boj s „mým cílem“. Štika dává najevo velmi dobrou kondici a několika výpady si bere z navijáku několik metrů imitace. Za život jsem chytil daleko větší ryby jiného druhu, ale tohle je jiné, je to „můj“ esox přes metr, takže jsem mírně nervózní a Saša mě jen uklidňuje „ easy easy“! Štika se unavila a my ji vytahujeme do člunu, měříme a fotíme. Jsem bezbřeze šťastný a můj „rohlík se až na tváři drolí“, jak se štěstím tetelím. Štiku dlouhou 103 cm v pořádku pouštím a nastává klid v mém nitru. Úkol splněn. Z klidu mě ale asi po deseti minutách zlehka probudí další záběr, který nejdříve hodnotím jako od menší ryby. Štika zabrala pod hranou na hloubku, kde byl předěl trav a hluboké vody bez ní. Odhaduji, že tam mohlo být tak 6-8 metrů. V klidu navinuji imitaci, až do okamžiku, kdy se ryba dostává pomalu pod člun. Šla pomalým a klidným tahem směrem k nám a až pod námi zjistila, že je něco jinak. Co následovalo? Žádný zběsilý úprk. Prostě jen silný tah tam dole v hloubce, metry šňůry si prostě a klidně odvíjela z cívky dál a dál až tah povolil. „Lámu se v kolenou“ a nechci věřit tomu, co se stalo. Dovíjím šňůru, abych zjistil zradu. Zradil mě, i když způsobem zajištění drátu karabinky dobrý, ale nedostatečný chcete-li zmetkový výrobek deklarovaný na 20 kg od výrobce. Štika nemohla vyvinout tah silnější než 20 kg, protože to reguluje seřízená cívka, která proklouzne, když dělá ryba výpad. Obě velké štiky zabraly na SwimBait Perch 60g 15 cm QUANTUM. Ten den ještě pokračujeme a lovíme několik menších štik, ale já již vím, že se na místo vrátíme hned zítra ráno. Jen musím přitvrdit se silou koncového návazce. Hoši na chatě konstatují, že výrobcům nesmím věřit.
Večer se domlouváme se Sašou, že vstaneme brzy a za husté mlhy tak, že by se dala krájet, jsme už na vodě. Cílíme rovnou na to horké místo. Po cestě chytám dva „okyše“ a už jsme tam. Je kolem sedmé hodiny a sluníčko se pomalu prokousalo přes mlžný opar. Zastavujeme na břehu průtočného jezera, aby si Saša odskočil, a já mám zatím čas si vymotat očko na cívce, protože jak víte, když to neuděláte tak je zaděláno na malér. Svoje potřeby jsme dokončili a nastupujeme do člunu. Nasazuji SwimBait od Gunki v délce 22 cm bez zátěže a zatím co Saša vesluje od břehu tak já pouštím nástrahu za člun, nechávám ji padnout na dno a pak pomalu popotáhnu, opět pouštím na dno a popotáhnu asi 5 krát. V korytě je hloubka cca 5-6 metrů. Když se imitace dostává k člunu tak pomalu, velmi pomalu, zdvihám imitaci štiky k hladině, když dostávám u hladiny neskutečně agresivní záběr, až mi to skoro vyrazilo prut z ruky jenže, to je vše. Obrovský závar vody v ranním slunci se jen krásně duhově třpytí, pozvolna rozplývá a já jsem opět bezmocný. Tady prostě můj příběh o velkých štikách na této výpravě kočí. Co se stalo? Moje hloupost či bezbřehá důvěra výrobcům návazců na dravce. To se stalo. Deklarovaných 36 kg nevydrželo!? Silon prostě štika vytrhla z krimpovací svorky. Pohledem na svorku je mi jasné, že nebyla dostatečně docvaknutá. Kontroluji tedy zbylé návazce od uznávaného výrobce a zjišťuji, že všechny svorky jsou nedotažené. A co že jsem měl na mysli tou „vlastní cestou“? Hoši když tu byli na jaře, ale i teď úspěšně chytali velké štiky na plandavky a jerky od Salma většinou při hladině. Zkoušel jsem jerky od Savage Gear a málem jsem slavil úspěch v podobě okouna, kterého jsem odhadoval přes 50 cm, ale pod nohama mi utekl. Brzy jsem však ale přešel na velké gumové nástrahy, které jsem na rozdíl od Saši tahal jen velmi pomalu a nechával propadávat do hloubky mezi travami či vedl hlouběji v korytě řeky nebo na hranách do hloubky. Jsem přesvědčen, že v parném slunečném počasí jsou velké štiky hlouběji a potvrdilo se mi to. Používal jsem X-RAP PETO, ale neosvědčil se mi při nahazování, protože se imitace motá do velkých trojháků. Buď je nástraha špatně vyvážená anebo jsem se s ní ještě nenaučil správně nahazovat. Osvědčenou klasikou byly rotačky od Meps a Savage Gera ve velikostech 3-5. Ty chutnali především okounům, ale i větší lipan si do ní zobnul. Nakonec to nejúspěšnější: SwimBaity od Westinu 16 – 20 cm bez zátěže i s jigem, SwimBait Perch 60 g 15 cm QUANTUM a Gunki imitace štiky 22 CM. Vím, jsou i větší nástrahy na štiky, ale je potřeba aby se měl člověk na co těšit, nebo ne?!

Cestovní rybářské vybavení
Když jsem kývl na účast ve výpravě tak jsem zjistil, že cestovní vícedílný prut mám jen jeden a to Shimano Vengeance S.T.C. Spinning 240-270 L 3-14 G což by stačilo tak na okouny a pstruhy. Ten mám osedlaný navijákem NINJA LT 3000-CXH od Daiwy s návinem šňůry WFT 0,08 mm/10 kg, takže OK. To ale na lososy zdaleka nestačí a po konzultaci se Zdeňkem pořizuji od přátel ze Shimano servisu „speciál ušitý na míru“ Beast Master S.T.C. 270 cm do 80 g. K němu mám pak naviják NINJA 4000 A s návinem šňůry FIRELINE ULTRA 8 CRYSTAL 150M 0,20MM 13,9KG. Na štiky pořizuji WFT Charisma Senso Pilk travel 2,4 m 30-120 g a dávám ho do tandemu s mým oblíbeným navijákem od Shimana. No, jednoznačně jako nejuniverzálnější prut do všech situací se ukázala Charisma od WFT. Jsem z ní prostě nadšený. Lehký prut s velmi citlivou špičkou, ale zároveň pevnou páteří, který vás neunaví za celý den nahazování. Perfektně zvládne, vedení rotačních třpytek od velikosti 3, přes plandavky, wobblery až po velké Swimbaity, tedy to na co jsem chytal především.

Nejen úlovky živ je rybář
Ano, je to tak, že vysněné cílové ryby jsou asi tím hlavním naším „tahounem“. Ruku v ruce, ale s těmito výpravami za úlovky jdou i další důležité momenty a zážitky. Dary přírody v podobě hub, borůvek, brusinek a čerstvých ryb jsou už tak nějak nikdy neohranou klasikou. Sauna ale, už není vždy po ruce a na tož to polární záře, kterou jsme většina z nás, viděli poprvé. Nelze opomenout, že jsem potkal nové, stejně zapálené do rybolovu přátelé. Sašu jsem měl možnost poznat nejlépe. Jsi bezva parťák a člověk Sašo. Vám ostatním Luboši, Pavle, Radku, „taky“ Filipe díky za dobrou náladu a tobě Zdeňku za bezchybnou organizaci.

Na závěr soutěžní otázka: „Co je to okyš“? Pro toho, kdo odpoví správně, mám připravené štikové návazce na 20 a 36 kg, které mi zbyly. Na „okyše“ by měli stačit.

Tip: Důvěřuj, ale prověřuj, takže pokud nechcete zažít bezmoc při ztrátě životního úlovku, tak si pořiďte krimpovací sadu a udělejte si návazce sami. Síla fluorocarbonu musí být alespoň 1 mm nebo pořádné lanko. Když by vám pak případně úlovek utekl, tak můžete obvinit jen sami sebe.