Švédsko - Vindelalven - Reportáže

Po téměř roční přestávce, kdy cestování komplikoval koronavirus, bylo v červnu opět možné vydat se na sever Švédska, do Laponska. My všichni, kdo jsme si zamilovali krásnou švédskou přírodu, šumění nekonečných lesů, ticho na hladině jezer a ničím nerušené rybaření na řekách, jsme na tuto chvíli netrpělivě čekali.

Příprava byla krátká, ale důkladná, protože jsme nechtěli nechat nic náhodě a pokud možno na nic nezapomenout. Devítimístný mikrobus zaplnila naše čtveřice k prasknutí.
Vyrazili jsme ráno 19.6.2021 z jihu Moravy a po zhruba 850 km jsme dorazili do Gdaňska, kde jsme se v 18,00 nalodili na trajekt. Ten nás druhý den v poledne vysadil v Nynäshamnu, což je přístav asi 30 km jižně od Stockholmu. Výjezd z trajektu byl trošku komplikovaný, protože Švédové pečlivě kontrolovali veškerá vozidla, včetně namátkových prohlídek zavazadlového prostoru. Z přístavu nás čekalo ještě dalších téměř 900 km. Cesta ubíhala velice dobře. Provoz mimo Stokholm byl minimální a zhruba v jedenáct večer, jsme byli na místě. Cestu zjednodušovalo i to, že v této roční době panuje na severu polární den a je vidět 24 hodin. U chaty jsme se přivítali s domácím, kterým je sympatický mladík. Po celý čas pobytu měl maximální snahu ve všem nám vycházet vstříc. Pomocí google-překladače jsme brzy našli společnou řeč.

Následující ráno jsme dostali lodě. Na řece jeden laminátový a jeden nafukovací člun s benzínovými motory a další dvě lodě s elektromotory na velkém jezeře Abmotrasket asi 20 km od chaty.
Revír na řece je vlastně několik kilometrů dlouhá rozlitina s množstvím zákoutí a mělčin, ohraničená peřejemi, resp. silnými proudy s mělkou vodou. Nutné je pečlivě hlídat mělčiny a loviště, kam je možno zajíždět, protože v řece jsou velké kameny a obsluha motoru musí být vždy ve střehu.
První den jsme věnovali prozkoumání revíru a projetí našeho úseku řeky až po horní peřeje. Večer jsme konstatovali, že chytání bude s ohledem na průtok odpovídající dvojnásobku normálu asi složité. Budeme se muset více snažit. První den jsme chytili 9 malých štik, 6 okounů , jednoho síha a jednoho pstruha, spíše pstroužka.
Druhý den jsme dopoledne věnovali řece a odpoledne jednomu z jezer, kde se potvrdila naším domácím slibovaná šance na velké okouny kolem 40 cm. Na řece se ale ten den podařilo chytit jednu štiku 101 cm a několik menších. Bylo jasné, že řeka jako štikový revír vítězí.

Zkoušeli jsme i menší říční lagunu-jezero Sappetavan, které je domácí vodou našeho hostitele. Zde jsme měli štěstí na pěkné okouny 35–40 cm. Ovšem štiky zde byly menší, vesměs jen 50–60 cm. Jezero bylo hodně zarostlé rdesnem, které opakovaně vyřazovalo z provozu elektromotor našeho plavidla.

Následující den jsme si vyměnili revíry se skupinou českých rybářů ze sousední chaty. Navštívili jsme říčku Gargon, což je přítok řeky Vindelälven a průtočné jezero. Zde jsme neměli štěstí. Na jezeře jsme nechytili nic a na řece jen několik menších štik. Nutno říct, že bylo bezvětří, na místní poměry velké horko (odpoledne 28°C) a celý den svítilo ostré slunce. Celkem jsme uzavřeli den se sedmnácti štikami do 80 cm a dvanácti okouny do 30 cm.

Na základě zkušeností z první poloviny našeho pobytu jsme se dohodli, že zbývající čtyři dny budeme věnovat především řece, kde byla podle všeho šance na větší ryby. Ostatně i Jihočeši ze sousední chaty, kteří chytali na řece o několik kilometrů dále po proudu, vyhodnotili řeku jako nejslibnější loviště velkých štik a tři dny po sobě nám každý hlásili denně několik štik 90-107 cm.
Řeka nám v dalších dnech nadělila několik metrových štik a na jezerech jsme si po večerech zachytali okouny kolem 35 cm.
Lagunu Sappetavan jsme navštívili ještě jeden večer, který se ale moc nevydařil a poslední den dopoledne, kdy jsme zde ulovili jednu hubenou štiku 97 cm.

Poslední den výpravy jsme se dohodli uzavřít vláčením na řece. Vzhledem k tomu, že trajekt vyplouval z Nynashamn další den v 18,00, museli jsme z chaty Lillsebranna odjíždět v pět hodin ráno. Chytání bylo tedy naplánované do 22,00. Při odrážení od mola nám však zhasl motor a už se jej nepodařilo nastartovat. Domácí napsal, že se vrací z práce v 19.00 a že se na to hned podívá. Podíval, zhodnotil a operativně nám zapůjčil jiný motor.
Když jsme asi v půl osmé večer konečně odjížděli na vodu, kluci v druhé lodi se zrovna vraceli, měli odchytáno. „Nebudem to natahovat, zkusíme pár zátok a uzavřeme to“, pomyslel jsem si. Proházeli jsme několik zátok, ale moc se nedařilo. Bylo půl desáté, když jsem se rozhodl zkusit ještě konec peřejí, kde se mi včera podařila štika 109 cm.
Poslední den, je poslední den, ten se nesmí odfláknout. Najel jsem pod peřeje a asi po dvaceti minutách chytání zasekl Jirka štiku. Krátký souboj a štika podle mého odhadu asi 90 cm u lodi padá. Zkusíme ještě házet, než nás slabý proud zatáhne do tišiny pod peřejemi. Je deset hodin, krásný večer a od vody se mi nechce. „Jirko, zajedu tam ještě jednou. Určitě tam něco stojí“, skoro ho prosím. Kolega souhlasí. Točím loď kolem balvanů, které lemují hlavní proud vody a zastavuji za kameny, které brání zpětnému proudu, aby nás vtáhl do řeky. Dáme tomu 15 minut a pak jedem, zůstaneme nejvýš do 22.20, zní naše dohoda.
Na zaseknutí poslední ryby výpravy stačilo Jirkovi asi deset minut. Hned bylo jasné, že bude velká. Několikrát se jí podaří vystartovat od lodi na hloubku a do proudu. Opakovaně musím s lodí zacouvat do zátoky, aby nás štika nevtáhla do proudu. Závěr je prostě úžasný. Štika má 122 cm a my končíme v nejlepším.

Celkem jsme ve čtyřech chytili za devět dní 226 štik (největší 96, 97, 98, 101, 109, 109 a 122 cm), 89 okounů ( největší 39, 41, 42 a 43 cm), 2 síhy, 3 pstruhy, 2 jeseny a spíše omylem i jednoho lipana.
Všichni jsme se shodli, že řeka Vindelälven v okolí usedlosti Lillsebranna je krásný revír. Byla to jedna z nejlepších výprav do Švédska, které jsme absolvovali. Určitě k tomu přispělo i počasí, vždyť celou dobu svítilo slunce nebo bylo trochu pod mrakem, ale teplo a pouze jeden den lehce dopoledne poprchávalo.

Jedinou nevýhodou výprav autem do severního Švédska je dlouhá cesta. Ale na krásná a příjemná místa se má smysl vracet. Zejména s dobrými přáteli.