Revíry - destinace ► Amerika ► Kanada ► Řeka Fraser ► Reportáže ► O medvědech...
Kanada - Řeka Fraser - Reportáže
O medvědech... 14.1.2005
[obr/1/obr]Ministerstvo rybaření a ochrany životního prostředí Britské Kolumbie a Yukonu doporučuje stopařům, lovcům, rybářům a golfistům aby zachovali mimořádnou obezřetnost a měli se na pozoru před medvědy za pobytu v oblasti od Vancouveru po Aljašku.
Doporučuje lidem nosit na oděvu zařízení vytvářející hluk, jako jsou zvonečky, které medvěda upozorní, ale nevylekají.
Také doporučuje mít u sebe pepřový sprej pro případ setkání s medvědem. Je také vhodné si všímat znamení činnosti medvědů.
Lidé by se měli naučit odlišovat trus černého medvěda a grizzlyho.
Trus černého medvěda obsahuje maliny a někdy veverčí chlupy.
Trus grizzlyho obsahuje zvonečky a je cítit po pepři.
No, a teď vážně. Názor odborníka:
Ještě se mi nenaskytla příležitost potkat milovníka toulek volnou přírodou, který by alespoň občas nezauvažoval o možnosti střetnutí s medvědem. Někteří z mých prátel holdujících pěší turistice jsou přímo posedlí představou podobného setkání někde uprostřed lesní nebo horské stezky. Lépe řečeno, každý z nich by dal přednost, aby se takovému střetnutí zdaleka vyhnul.
Medvěd je dravá šelma. Přes svojí obrovskou hmotnost je nesmírně obratný, rychlý a jeho reakce jsou naprosto nepředvídané. V rozporu s jeho nespornou fyzickou převahou nad člověčím jedincem, statistiky potvrzují, že při setkání s člověkem je medvěd v nevýhodě. Posuďte sami:
V Britské Kolumbii způsobili medvědi v uplynulých 25 letech zranění zhruba 30 osobám, zatímco každoročně lidé usmrtí 200-400 černých medvědů a mezi 10-30 medvědů grizzly, vetšinou pouze proto, že domněle ohrožují lidské životy nebo majetky.
[obr/1/obr]
Převážná část jihozápadní Britské Kolumbie je domovem černých medvědů a šance narazit při výšlapu na grizzlyho je vcelku nepatrná. Za celá ta léta a během nespočetných kilometrů našlapaných krížem krážem jsem ve volné přírodě narazila na medvěda nanejvýš pětkrát či šestkrát. S výjimkou mého vzrušením nepatrně zvýšeného pulsu se tato setkání odehrála bez jakýchkoliv nežádoucích incidentů.
Bez ohledu na to si zachovávám k medvědům nevýslovný respekt a vždycky si plně uvědomuji, že se v přírodě vyplácí mít všechny smysly ve střehu.
Zde je několik dobrě míněných rad:
Nikdy se nepřibližujte k medvědovi. V blízkosti lidmi osídlených oblastí si často medvědi zvyknou na přítomnost člověka. Na první pohled mohou působit neškodně, či dokonce přátelsky, avšak je třeba mít stále na paměti, že se jedná o dravé šelmy.
Nikdy se nepokoušejte medvěda krmit a nikdy – jak někteří rodiče z nevědomosti činí – neposílejte děti „jenom trošku blíž“ k medvědovi, abyste se mohli přátelům pochlubit s krásnou fotografií ve vašem rodinném albu.
Buďte hluční: mluvte, zpívejte, kričte nebo tleskejte rukama. Nekteří turisté se ověsí od hlavy k patě tzv. „medvědími zvonečky“, já osobně se k této metodě nepřikláním. Zvuky zvonečku totiž nejsou dostatečně intenzivní a jejich jemné cinkání snadno splyne s hlukem vydávaným zurčící horskou bystřinou. Navíc tu hrozí nebezpečí, že si medvědi na zvonečky vypěstují jakýsi Pavlovův reflex, stejně jako grizzly medvědi žijící v Glacier Narodním Parku. Zaměstnanci správy parku tam překřtili „medvědí zvonečky“ na „zvonečky k večeři“, místní grizzlyové si jejich zvuk totiž začali zaměňovat s pozvánkou k hodovnímu stolu.
Pokud se setkáte s medvědem, s největší pravděpodobností to bude černý medvěd, který v této situaci zpravidla reaguje zběsilým úprkem na opačnou stranu od vás. Pakliže se tak nestane – např. v tom případě, že jste se dostali do blízkosti matky s medvíďaty – nejdůležitejší je udržovat si bezpečnou vzdálenost. Ocitnete-li se příliš blízko, medvěd se může cítit ohrožen a bude také v souladu s danou situací jednat.
Pokuste se medvěda přesvědčit, že pro něj nepředstavujete žádné nebezpečí – vzdalujte se od něj pomalým couváním přičemž zvolna pohybujte vzpaženýma rukama a mluvte tlumeným, zklidňujícím hlasem. NIKDY se neotáčejte zády a nedávejte se do běhu, s největší pravděpodobností by se vám tímto projevem podařilo vyprovokovat medvěda k instinktivní útočné reakci. (A nenechte se ani na okamžik unést představou, že máte sebemenší šanci utéci – medvěd totiž dokáže překonávat krátké vzdálenosti rychlostí dostihového koně).
Doporučuje lidem nosit na oděvu zařízení vytvářející hluk, jako jsou zvonečky, které medvěda upozorní, ale nevylekají.
Také doporučuje mít u sebe pepřový sprej pro případ setkání s medvědem. Je také vhodné si všímat znamení činnosti medvědů.
Lidé by se měli naučit odlišovat trus černého medvěda a grizzlyho.
Trus černého medvěda obsahuje maliny a někdy veverčí chlupy.
Trus grizzlyho obsahuje zvonečky a je cítit po pepři.
No, a teď vážně. Názor odborníka:
Ještě se mi nenaskytla příležitost potkat milovníka toulek volnou přírodou, který by alespoň občas nezauvažoval o možnosti střetnutí s medvědem. Někteří z mých prátel holdujících pěší turistice jsou přímo posedlí představou podobného setkání někde uprostřed lesní nebo horské stezky. Lépe řečeno, každý z nich by dal přednost, aby se takovému střetnutí zdaleka vyhnul.
Medvěd je dravá šelma. Přes svojí obrovskou hmotnost je nesmírně obratný, rychlý a jeho reakce jsou naprosto nepředvídané. V rozporu s jeho nespornou fyzickou převahou nad člověčím jedincem, statistiky potvrzují, že při setkání s člověkem je medvěd v nevýhodě. Posuďte sami:
V Britské Kolumbii způsobili medvědi v uplynulých 25 letech zranění zhruba 30 osobám, zatímco každoročně lidé usmrtí 200-400 černých medvědů a mezi 10-30 medvědů grizzly, vetšinou pouze proto, že domněle ohrožují lidské životy nebo majetky.
[obr/1/obr]
Převážná část jihozápadní Britské Kolumbie je domovem černých medvědů a šance narazit při výšlapu na grizzlyho je vcelku nepatrná. Za celá ta léta a během nespočetných kilometrů našlapaných krížem krážem jsem ve volné přírodě narazila na medvěda nanejvýš pětkrát či šestkrát. S výjimkou mého vzrušením nepatrně zvýšeného pulsu se tato setkání odehrála bez jakýchkoliv nežádoucích incidentů.
Bez ohledu na to si zachovávám k medvědům nevýslovný respekt a vždycky si plně uvědomuji, že se v přírodě vyplácí mít všechny smysly ve střehu.
Zde je několik dobrě míněných rad:
Nikdy se nepřibližujte k medvědovi. V blízkosti lidmi osídlených oblastí si často medvědi zvyknou na přítomnost člověka. Na první pohled mohou působit neškodně, či dokonce přátelsky, avšak je třeba mít stále na paměti, že se jedná o dravé šelmy.
Nikdy se nepokoušejte medvěda krmit a nikdy – jak někteří rodiče z nevědomosti činí – neposílejte děti „jenom trošku blíž“ k medvědovi, abyste se mohli přátelům pochlubit s krásnou fotografií ve vašem rodinném albu.
Buďte hluční: mluvte, zpívejte, kričte nebo tleskejte rukama. Nekteří turisté se ověsí od hlavy k patě tzv. „medvědími zvonečky“, já osobně se k této metodě nepřikláním. Zvuky zvonečku totiž nejsou dostatečně intenzivní a jejich jemné cinkání snadno splyne s hlukem vydávaným zurčící horskou bystřinou. Navíc tu hrozí nebezpečí, že si medvědi na zvonečky vypěstují jakýsi Pavlovův reflex, stejně jako grizzly medvědi žijící v Glacier Narodním Parku. Zaměstnanci správy parku tam překřtili „medvědí zvonečky“ na „zvonečky k večeři“, místní grizzlyové si jejich zvuk totiž začali zaměňovat s pozvánkou k hodovnímu stolu.
Pokud se setkáte s medvědem, s největší pravděpodobností to bude černý medvěd, který v této situaci zpravidla reaguje zběsilým úprkem na opačnou stranu od vás. Pakliže se tak nestane – např. v tom případě, že jste se dostali do blízkosti matky s medvíďaty – nejdůležitejší je udržovat si bezpečnou vzdálenost. Ocitnete-li se příliš blízko, medvěd se může cítit ohrožen a bude také v souladu s danou situací jednat.
Pokuste se medvěda přesvědčit, že pro něj nepředstavujete žádné nebezpečí – vzdalujte se od něj pomalým couváním přičemž zvolna pohybujte vzpaženýma rukama a mluvte tlumeným, zklidňujícím hlasem. NIKDY se neotáčejte zády a nedávejte se do běhu, s největší pravděpodobností by se vám tímto projevem podařilo vyprovokovat medvěda k instinktivní útočné reakci. (A nenechte se ani na okamžik unést představou, že máte sebemenší šanci utéci – medvěd totiž dokáže překonávat krátké vzdálenosti rychlostí dostihového koně).