Maledivy - Maledivy - Reportáže

Maledivy
20.-28. února 2014

Když ve středu 19. února odpoledne odlétáme z Prahy, vládne zde téměř jarní počasí s teplotami okolo 10°C. Po noci strávené v letadle se pod námi objevuje moře a jeho blankytnou modř jen tu a tam narušují tmavé pásy korálových útesů a světlé písčiny ostrovů.

Přistáváme do příjemných 30°C a při pohledu mořskou hladinu velmi rychle zapomínáme na realitu všední Evropy.
Po přivítání s posádkou, kterou již tradičně tvoří kapitán, dva lodníci a kuchař jsme se zabydleli v kajutách a za hodinku už se na lodní zádi objevily připravené pruty a navázané udice.
Po čtvrté odpolední přijíždíme na okraj atolu právě včas, když sílí přílivový proud. Najíždíme s lodí vhodným směrem a kapitánovu povelu „Popping, popping“ odpovídá svistot nahazovaných nástrah.
Naše poppy a jerky bombardují klidnou mořskou hladinu na hraně útesu a po pěti minutách přichází Richardovi první záběr. Je tak překvapen, že nestačí ani zaseknou. To se opakuje ještě několikrát, Michal dokonce dva kranasy modroploutvé dotáhl až k lodi, kde se mu vypnuli, až konečně skóruje Richard chňapalem (red snapper) délky 60 cm uloveným na popp. Pak přidává ještě Jirka jednoho půlmetrového kranase modroploutvého, když zapadá slunce a je čas zakotvit loď a připravit se na večerní rybaření.
Než kuchař připravil večeři (polévka, výborné kari-kuře, smažené kousky ryb, zelenina s rybou, dušený špenát, rýže...), stihnou si někteří z nás i zaplavat a Míla předvést prvního maledivského mrože lezoucího z hlubin do lodě.
Po večeři se jeden po druhém vytrácíme na lodní záď, kde lovíme na kousky masa korálové rybky (pruhatce), drobné kanice měsíční (30-30 cm) a chňapaly délky 30-55 cm. V devět, když už polovina z nás poklimbává, se Michal potkává s větší rybou, tedy vlastně parybou – na palubu lodě vyvleče po krátkém souboji žraloka rezavého-chůvu délky 195 cm. Minuta fotografování, zbavení ryby háčku a starého orezlého háku, kterým měl žralok v tlamě z nějakého dřívějšího souboje a ryba opět mizí v hlubině.
Po dlouhé cestě letadlem jsme však unavení a okolo desáté už panuje na celé lodi klid, přerušovaný jen chrápáním a vrněním generátoru.

21. února 2014, pátek
Vstáváme v šest, krátce před východem slunce. Zatímco lodníci vytahují kotvy, připravujeme vybavení na trolling a po chvilce vyjíždíme z atolu na oceán. Ještě jsme nestačili opustit silný mořský proud, který vlivem přílivu vzniká na okrajích atolu, když přišel první záběr. A také první ztráta – Jindrovu parádní chobotnici i s našitým filátkem z pelamidy cosi ukouslo. Když po hodině trollingu nepřichází záběr, věnujeme se raději snídani a pak jeden po druhém usínáme – ten na židli u prutů, druhý v lehátku na přídi a někteří v kajutách. Asi po hodině spánku mne budí dusot nohou na palubě – na hladinovou nástrahu celkem sedmkrát zaútočil mečoun, ale ani jednou nástrahu nedobral.
Před obědem jsme u sousedního atolu, kde si chuť k jídlu vylepšujeme hodinkou šnorchlování. V proudu a v okolí korálových útesů pozorujeme množství korálových ryb od těch nejmenších (klipky, bodloci, pomci, pruhatci, čtverzubci) až po 5-10-kilové macky (chrochtalové, kanici, murény).
Během oběda se přesouváme do míst, kde mořský proud naráží na východní břeh atolu. Hned na první hod zasekl Richard kranasa, ale ryba se rozjela ke korálům a než stačil Richard získat převahu, přetrhla návazec o korály a byla fuč i s poppem. Další záběry přicházely ve vlnách s odstupem 5-10 minut. Bohužel většina ryb z nástrah padala. Na palubě po necelých třech hodinách poppingu nakonec končí jen tři kranasi GT o hmotnosti 8-15 kg.
Richard, kterému dnes opravdu přálo štěstí, stačil utrhnout o další rybu ještě jeden popp a Michal smolnou sérii čtyř zdolávaných a vypnutých ryb nakonec zlomil dvěma zdolanými kranasy.
Večer kotvíme ve spojnici mezi jižní částí atolu a oceánem. Velmi silný proud táhne z atolu ven a rybaření je problematické. Jindra vytáhl dva dvoukilové chňapaly-snappery a Míla o něco menšího chrochtala. Už to vypadalo, že večerní rybaření za moc stát nebude, když najelo hejno tuňáčků bonito. Richard ulovil jedno bonito na kousek chobotnice a další pak nachytali na pilkiny – na přívlač. Všechna bonita byla 2-3 kg a mezi nimi ulovili i několik kilových kranasů.

Jindra – jen rybou utržená chobotnice při trollingu a večer při chytání na kousky ryb u dna 2x chňapal - snapper.
Jirka – bez záběru, jen večer chňapal
Michal – 2x kranas obrovský (GT) 8 a 15 kg, 4x ryba zdolávaná, ale během zdoláváni ztracená
Míla – 2x záběr na popp a večer na kousky ryb ulovil chrochtaly, 3x bonito
Richard – 2x rybou utržený popp, 3x bonito, 1x chňapal
Zdeněk – 1x kranas GT 8 kg a 2x záběr na jerk během přívlače.



22. února 2014, sobota
Protože jsme večer rybařili až do cca 23.00, vstáváme až před sedmou. Celé dopoledne chytáme na popping uvnitř atolu. U některých korálových thil jsme měli jen pár záběrů a 1-2 ulovené ryby, u jiných se nám podařilo ulovit i několik ryb současně, na jednom místě jsme měli současně vytažených 5 kranasů GT.
Přes poledne jsme šnorchlovali u ostrůvku na západním okraji atolu. Byla zde obrovská hejna klipek, bodloků, pomců, ostenců a dalších korálových rybek, viděli jsme i murény, kranasy, chňapaly...
Odpoledne jsme chytali na západním okraji atolu asi hodinu na popping. Záběrů bylo dost, každý měl na prutu aspoň dvě ryby, ale vytáhnout se podařilo jen jednoho kranasa Michalovi.
Mezi třetí a šestou chytáme na trolling, ale záběrů je málo. Zdeňkovi něco ukouslo háček i s našitým filátkem, Míla pak vytáhnul osmikilového tuňáka dogtooth. Když se pak večer uklidnilo moře, měli jsme záběr na tři pruty současně – výsledkem byla jedna rapala utržená, jedna ryba vypnutá a Richard na wobbler Yo-zuri zdolal jednu pelamidu – wahoo délky 121 cm.
Před sedmou přijíždíme do kapitánovy vesnice, kde nocujeme. Krátkou návštěvu kapitánovy rodiny a nákup suvenýrů v místním obchůdku jsme samozřejmě nemohli vynechat.

Jindra – 1x kranas obrovský GT 10 kg
Jirka – 1x kranas obrovský GT 8 kg
Michal – 4x kranas obrovský – GT 6-12 kg a další 4 ryby vodil, které mu spadly + několik záběrů
Míla – 2x kranas modroploutvý-bluefin 2 a 4 kg, 1x kranas obrovský-GT 8 kg, 1x tuňák dogtooth 74 cm na trolling na wobbler Rapala zlatý X-rap
Richard – 2x kranas obrovský GT 2 a 7 kg, na trolling pelamida-wahoo 121 cm
Zdeněk – 2x kranas modroploutvý (bluefin) 2 a 5 kg + asi 6 ryb na prutu, které spadly. 1x na trolling ukousnutý hák od wahoo.



23. února 2014, neděle
Ráno jsme asi dvě hodiny zkoušeli trolling při západním okraji atolu, ale bez úspěchu. Jen dva potahy na wobbler. Hladinové nástrahy včetně filátek z bonit zůstaly bez kontaktu.
Dopolední popping nebyl příliš produktivní – u každé korálové thily jsme sice měli nějaké výjezdy na nástrahy, celkem byli však za dopoledne uloveni jen 4 kranasi.
Před obědem jsme šnorchlovali u jednoho z kanálů na východním okraji atolu u písčiny. Jedno z nejhezčích šnorchlování, které jsem kdy na Maledivách zažil - na hraně hloubky se spoustou korálových ryb, ale viděli jsme tam i dvě murény, desetikilového kanice, pětikilového permita...
Po vynikajícím obědě (smažené wahoo se salátem, těstovinami, melounem...) jsme trolovali na jih po východním okraji atolu. Byly více než metrové krátké vlny, které šly do bodu lodě, takže se loď pěkně kymácela. Hned při výjezdu od atolu ulovil Míla na trolling jednoho pětikilového kranase (ryba se pověsila na udici, zatímco rybář usínal s knihou v ruce na lodní přídi). Další záběr-wahoo byl rovněž na Mílův prut (pelamida-wahoo délky 90 cm, která však nevisela za tlamu, ale nějakým řízením osudu se jí podařilo zamotat se do smyčky vlasce a Jindra ji vytáhl za ocas) a pak ještě jeden (opět na Mílův prut), ale ryba se vypnula. Dlužno poznamenat, že všechny záběry proběhly ve chvílích, kdy se spící Míla oddával „četbě“ pokleslé detektivní literatury na lodní přídi.
Mezi čtvrtou a šestou jsme se věnovali poppingu. Popping na návětrné a proudně náběhové hraně atolu byl velmi úspěšný. Až na šílené vlny, ve kterých byl problém udržet se na lodi, zvláště při agresivních záběrech kranasů. Nicméně jsme se několikrát dostali do situace, kde bylo současně na prutech několik kranasů. Jindra měl na udici i hodně velkou rybu, ale bohužel se vypnula. Když jsme z oceánské strany vplouvali kanálem do vnitřního atolu, ulovil Michal na popp malého žraloka útesového - bělocípého. Ve velkých vlnách byly obecně úspěšnější větší poppy s agresivní akcí.
Králem lovu byl dnes Michal. Většinu času vydržel poppovat na špici - forhontě a na výsledcích to bylo vidět.

Jindra – na popp 1x kranas obrovský – GT 7 kg, na trolling pelamida-wahoo délky 90 cm, která však nevisela za tlamu, ale nějakým řízením osudu se jí podařilo zamotat se do smyčky jeho vlasce a vytáhl ji za ocas. Večer na masíčko chňapal velký 55 cm, cejnovka...
Jirka – 3 kranasi na prutu, ale žádný v lodi
Michal – 3x kranas modroploutvý-bluefin 2-3 kg, 4x kranas obrovský-GT 5-8 kg, 1x žralok útesový bělocípý 80 cm – vše na popp Strike-pro.
Míla – 3x kranas modroploutvý-bluefin 2-4 kg, 1x kranas obrovský-GT 6 kg – vše na modrobílý jerk
Večer na masíčko chrochtal 45 cm
Richard – 2x kranas modroploutvý-bluefin 3 kg a 2x kranas obrovský-GT 6 a 8 kg. Vše na malý popp Tsunami (cca 14 cm)
Zdeněk – 1x kranas obrovský-GT 7 kg na jerk

24. února 2014, pondělí
Stejně jako v předchozích dnech se i dnes budíme do jasně modré oblohy.
Ráno zkoušíme trolling po východní straně atolu, ale ačkoli se přes noc utišil vítr, jsou stále dosti velké vlny a po hodině trollingu nemáme ani záběr. Začínáme tedy vláčet-poppovat na okrajích kanálů spojujících oceán s atolem a výsledky se brzy dostavují. Berou téměř výhradně kranasi obrovští-GT spíše menších velikostí okolo 5 kg. Žádná ryba neměla dopoledne přes 10 kg. Byly velké vlny a udržet se na lodní přídi nebo na střeše nebylo právě snadné. Když vjíždíme do atolu, táhne Zdeněk k lodi chňapala velkého cca 70 cm, ale ryba u lodě padá.
Přes poledne šnorchlujeme u korálů obklopujících písčinu jižně od turistického resortu.
Odpoledne znovu sílí vítr, a když zkoušíme trolling vydržíme na vlnách jen cca hodinu. Zdeněk měl na udici pár vteřin plachetníka a Jindrovi zaútočilo na povrchovou nástrahu wahoo nebo barakuda, jinak ani záběr. Po té, co na lodi padá nebo létá po palubě vše, co není přivázané, se vracíme do vnitřní části atolu a chytáme na poppy okolo thil v centrální části atolu. Vítr však stále sílí a nápor na nahozené šňůry vytváří na udicích nepříjemný průvěs, který znesnadňuje ovládání nástrah.
Záběrů bylo odpoledne málo, ale několikrát jsme zvedli k nástraze i velké ryby.
Protože vítr při západu slunce stále sílí, kotvíme v závětří dlouhého ostrova v jihovýchodní části atolu.
Lodníci a kuchař se po večeři baví lovem asi 10-15 cm dlouhých, stříbrných rybek podobných sleďům, které je možné buď pražit nebo použít jako nástražní rybky při lovu plachetníků.
Našemu teamu se při večerním lovu na masíčko moc nedaří až na pár malých chňapalů a chrochtalů. Až v deset večer mne budí sborový pokřik, kterým posádka plavidla oslavuje vylovení velkého rejnoka-trnuchy, kterého zdolal Míla (přičemž mi zlomil úplně nový prut). Ke cti prutu je třeba dodat, že špička praskla hned v úvodní fázi zdolávání, ale zbytek prutu více než půlhodinové zdolávání vydržel.

Jindra – 1x kranas obrovský-GT 16 kg, 1x kranas modroploutvý 4 kg, 1x chňapal-red snapper 3 kg – vše na malý popp cca 15 cm od Yo-zuri. Večer při chytání na maso u dna 1x chňapal 45 cm.
Jirka – 3x kranas obrovský-GT 3-8 kg, vše na fialový popp cca 20 cm Williamson
Michal – 3x kranas obrovský-GT 5-8 kg, vše na modrý popp Strike-pro. Večer při chytání na maso u dna 1x cejnovka 45 cm
Míla – 3x kranas obrovský-GT 3-7 kg, vše na modrobílý jerk + večer na maso rejnoka-trnuchu 50 kg
Richard – 2x kranas obrovský-GT 4 a 8 kg a kranas modroploutvý-bluefin 3 kg
Zdeněk – 3x kranas obrovský-GT 4-7 kg, vše na modrobílý jerk.

25. února 2014, úterý
Ráno mne budí podezřelé ticho. Už bude skoro sedm, slunce ozařuje vrcholky palem na ostrově před námi a na lodi se neozve ani hlásek – všichni ještě spí. No, vlastně úplně všichni nespí – kapitán už je vzhůru a popíjí čaj. Posádka se pomalu probírá, v klidu snídáme omelety, tuňáka s fazolemi, chléb, placky z nekvašeného těsta... a v osm vyrážíme na přívlač-popping do okolí thil uvnitř atolu.
Celou noc foukal silný východní vítr a tak ani nezkoušíme vyjet na návětrnou-východní stranu atolu, kde budou příliš velké vlny.
Míla – hrdina předchozího večera a přemožitel půlmetrákového rejnoka si vyhlásil odpočinkové dopoledne a uvelebil se s detektivkou u jídelního stolu, odkud vstával fotit jednotlivé úlovky.
I uvnitř atolu byly skoro metrové vlny a silný vítr značně komplikoval nahazování a vedení nástrah. Výhodou byly dlouhé hody, což se vyplatilo Zdeňkovi při lovu ze střechy, kdy za dopoledne ulovil 5 kranasů a chňapala-snappera, zatímco další čtyři rybáři měli za dopoledne celkem jen 3 kranasy.
Před polednem doplouváme na jihozápadní-závětrný okraj atolu, kde zkoušíme trolling, ale po hodině rybaření bodujeme jen jedním bonitem.
Před oběd zařazujeme tradičně hodinku šnorchlování a pozoruje množství velkých ryb-ploskozubců, pyskounů, chňapalů okolo 3-5 kg, skupinky netopýrníků, jednoho cca 8-kilového napoleona, hejnko metrových barakud a několik kaniců, kteří mají okolo 10 kg.
Po vydatném obědě vyhlašujeme vzpouru a odmítáme jít hned rybařit. Naše požadavky jsou jednoznačné – půl hodiny relaxace a spánku. Na minutu přesně po půl hodině mne budí startující motor. Všichni pomalu vstávají a nastražují udice na trolling. Asi půl hodiny trolujeme po jihovýchodní hraně atolu a pak míříme vnitřkem atolu k západu. Ve čtyři začíná konečně růst příliv a přichází čas na popping. Stále fouká vítr a jsou metrové vlny, ale záběrů je celkem dost. Kromě patnáctikilových kranasů se podařil i jeden chňapal-red snapper a žralok útesový 125 cm. Míla, který celé dopoledne pauzíroval, vylezl ve čtyři odpoledne na střechu, na první nához zasekl a zdolal sedmikilového chňapala, prohlásil, že nám to nechce všechno vychytat a jal se pokračovat ve fandění.
S přicházející tmou kotvíme opět na vnitřní straně v jihovýchodní části atolu, kde dlouhý ostrov vytváří závětří. Zrovna, když je na stůl servírována polévka, zasekává Jirka velkou rybu, tedy vlastně parybu. Na udici se pravděpodobně ocitá velký rejnok, který zcela rezolutně odolává pokusům o zdolání. Ačkoli se na něm střídá všech pět borců, ryba se stále drží u dna. Po půldruhé hodině zdolávání je zvíře stále při síle a na lodní zádi posedává skupinka zpocených a unavených rybářů. Po další čtvrthodině zkoušíme šňůru namotat na kus dřeva a vyrvat netvora z hlubin násilím. Nakonec naštěstí povoluje šňůra a my se úlovku netušených rozměrů musíme vzdát a můžeme se věnovat další rybařině. Zrovna najelo hejno barakud a tak máme o zábavu postaráno (někdo zdolává, někdo převazuje ukousnuté návazce...).

Jindra – 1x bonito 2,5 kg na popp + večer na maso 2x barakuda 63 cm a 72 cm
Jirka – 1x kranas obrovský-GT 96 cm–18 kg na modrobílý popp Strike-pro + 1x bonito 1,5 kg na trolling a 1x barakuda 68 cm při večerním lovu na maso.
Michal – 1x kranas obrovský-GT 16 kg na popp
Míla – 1x chňapal-red snapper 7 kg na modrobílý jerk 140 + večer na maso lodivod
Richard – 1x kranas obrovský – GT 15 kg a kranas modroploutvý-bluefin 3,5 kg
Zdeněk – 5x kranas obrovský-GT 93cm-16 kg, 15 kg, 15 kg, 12 kg, 6 kg, 1x kranas modroploutvý-bluefin 3 kg, 1x chňapal-red snapper 75 cm-8 kg, 1x žralok útesový bělocípý 125 cm (cca 20 kg), vše na modrobílý jerk 140 + 1x bonito 3 kg na trolling




26. února 2014, středa
Ráno okolo sedmé bylo bezvětří a tak zkoušíme vyjet na východní okraj atolu. Jenže to, co se jevilo z atolu jako klidný oceán, byla pořádná hromada vln. Navíc už po osmé se opět zdvihá vítr od východu. Asi půl hodiny jsme se vydrželi houpat na vlnách, ale pak se vracíme zpět do atolu a měníme trollovací vybavení za pruty na popping. Jenže vítr stále sílí a tak i popping uvnitř atolu je technicky docela náročný. Kromě balancování ve vlnách je potíž i se silným větrem, který komplikuje udržení kontaktu s nahozenou nástrahou. Při poppingu jsme viděli na hladině asi třímetrovou mantu.
Přes poledne kotvíme u západního okraje atolu, kde je nádherné šnorchlování – pozorujeme želvu-karetu, barakudu 110 cm, rejnoka – sibu, několik desetikilových kaniců, chňapaly a spousty korálových ryb.
Po obědě stále fouká silný vítr od východu - vyplouváme trolovat po závětrné-jihozápadní straně atolu. Za tři hodiny trollingu máme jen jeden jediný záběr – dvoukilové bonito.
Večer kotvíme v kapitánově vesnici – doplňujeme zásoby vody a relaxujeme.

Jindra – 1x kranas obrovsky 10 kg a 1x kranas modroploutvý-bluefin 3 kg
Jirka – 1x kranas modroploutvý-bluefin 3 kg a 1x bonito 4 kg na popp
Michal – 2x kranas obrovský-GT 16 kg-98 cm a 8 kg
Míla – nechytal, četl a spal
Richard – kranas obrovský-GT 90 cm-15 kg, kranas modroploutvý-bluefin 3 kg na modrý popp Strike-pro a 1x bonito 2 kg na trolling.
Zdeněk – 1x kranas obrovský-GT 8 kg a 1x kranas modroploutvý-bluefin 2,5 kg

27. února 2014, čtvrtek
Ráno v 5.30 je ještě tma a na nebi svítí hvězdy, když kapitán Ibrahim startuje lodní motory a pomalu opouštíme jeho domovský přístav. Hladina oceánu je klidná a teprve, když po sedmé zcela opouštíme atol, pohupují s lodí táhlé, asi 2-3 metry vysoké oceánské vlny. Moře však přesto zůstává klidné a tak i v oceánských vlnách v klidu snídáme.
Nastražujeme za lodí pět prutů na trolling s povrchovými nástrahami a rychlostí cca 9 uzlů míříme směr Male. První dvě hodiny jízdy se nic neděje ani když přejíždíme přes vrcholky podmořských hor, které vystupují z hloubky více než 1000 m do cca 500 m. Teprve, když jsme pár set metrů od ostrůvku, který je na poloviční cestě přes oceán, přichází první záběr. Na malou povrchovou nástrahu-chobotnici nastraženou na Mílově prutu zaútočilo dorado – koryféna (zlak nachový) délky 103 cm. Které je po pár minutách zdolávání mezi námi (a po obědě dokonce přímo v nás – bylo výborné). Pak přichází záběr znovu na Mílův prut a zase dorado, ale tentokrát jen malé – 60 cm, které se po vytažení na palubu osvobozuje z háčku a několika veselými skoky míří z paluby zpět do oceánu.
Neuplyne ani 15 minut a ryby tentokrát atakují Michalův a Jindrův prut. Z Michalovy udice se ryba ve vteřině osvobozuje, ale Jindrův úlovek putuje na palubu – je to pelamida-wahoo délky 104 cm (bude k večeři).
Jak opouštíme okolí ostrůvku a hloubka klesá z 500 m znovu na 1 km, záběry přestávají a jeden po druhém začínáme klimbat nebo si číst. Náhle přichází útok na Zdeňkův prut a v zápětí startuje nad hladinu mohutné tělo mečouna. Ryba vyskakuje opakovaně nad hladinu, z kvílícího navijáku mizí během pár sekund 200 m vlasce a objevuje se podkladová šňůra. Prutu se ujímá Jirka, který stál nejblíže a podpořen notnou dávkou adrenalinu srdnatě vzdoruje explozi energie, kterou mečoun předvádí.
Je 10 hodin a 25 minut. Mečoun divoce přejíždí za lodí a po pár minutách vyráží vpřed, aby se náhle objevil asi 50 metrů od pravoboku, zatímco šňůra prověšená v oblouku stále směřuje za loď. Začíná další série výskoků, mečoun se vztekle snaží zbavit fialové chobotnice a obtížných háčků. Jirka nejvyšší možnou rychlostí navíjí desítky metrů šňůry, kapitán obratně manévruje s lodí tak, aby ryba zůstala za zádí. Podařilo se. Začínají dlouhé minuty přetahování mezi Jirkou a mečounem – „zvíře proti zvířeti“. Půl hodiny od záseku se Jirkovi daří získat do navijáku zpět uzlík, který spojuje šňůru s vlascem. Zbývá už navinout „jen“ 160 metrů monofilu. Uklízíme z lodní zádě vše nepotřebné, aby bylo možné rybu vytáhnout na palubu, Násir připravuje gaf a vše nasvědčuje tomu, že za dalších pár minut bude dobojováno.
Pak se ale v 11.30 něco stalo - ve vteřině se chování mečouna změnilo a z přetahované ve stylu „pár metrů tam a zase zpět“ je náhle nezadržitelný výpad na hloubku. Ryba míří přímo pod loď směrem ke dnu. Opět se objevuje uzlík spojující monofil se šňůrou a pak další uzlík, který spojuje šňůru se starší šňůrou a zásoba 500 m šňůry se stále tenčí. Z legrace se ptám kapitána, jaká je pod námi hloubka. „600 metrů“, zní lakonická odpověď. „Hmm, tak to se mečem do dna zapíchnout nemůže“, napadlo mne, ale důvod k veselí zde není. Když v navijáku zbývá posledních pár desítek metrů šňůry, přibíhá jeden z lodníků a váže na prut prázdný kanystr od oleje – bójku. Přivazujeme prut pro jistotu ještě na další udici a pak zahazujeme Zdeňkovu sestavu – prut Shimano Speed Master Multiboat 30 Lbs s navijákem Shimano Tiagra 16 do vln Indického oceánu. Barel pluje po hladině pár metrů od lodě a druhou udicí je jistíme. Začínáme se ve zdolávání, či spíše hlídání prutu střídat – nejprve Michal, pak Jindra, Richard, znovu Jirka... Po dvaceti minutách se zdá, že ryba polevuje a tak putují barel i vykoupaný prut zpět na palubu. Ještě, že Zdeněk před dvěma týdny na louce na Kronetu vymotal z navijáku celou šňůru, znovu ji přivázal k cívce a pečlivě navinul. Zdá ze, že uzlík drží. Úkolem příštích několika desítek minut bude navinout na cívku navijáku alespoň pár otoček šňůry, aby na uzlík nebyl vyvíjen takový tah.
Uběhly dvě hodiny od záběru, když ryba opět zesiluje tah a nám nezbývá než prut znovu odhodit s přivázaným barelem zpět do vln. To už se z lodní kuchyně line vůně smažené ryby a zeleniny a po chvíli nám kuchař s úsměvem servíruje oběd – před pár hodinami ulovené dorado, hromadu zeleniny, rýže, ananas. Střídáme se v hlídání prutu a za asistence posádky ho i s barelem po půl hodině dostáváme znovu na palubu. Když se prutu ujímá Richard – statný to jihočeský synek z Bechyně, daří se mu navinout na cívku pár metrů šňůry. Propadáme optimismu. Bohužel předčasnému – uběhne jen pár minut a prut jsme nuceni opět vrhnout do vln oceánu a když ho dostáváme zpět na palubu, je cívka opět prázdná!
Od záseku uběhly více než tři hodiny. Propadáme pro změnu depresi. Co když je někde v hlubinách pod námi podmořský kabel nebo staré lano, utržená síť...? Napadá nás lecsos. Studiem pohybu lodě na GPS-navigaci zjišťujeme, že jsme od místa záseku už více než 4 km a za poslední hodinu jsme urazili téměř kilometr. Nepohybujeme se v kruhu, ale pomalu vpřed. Ale co když se zdolávaná ryba zamotala do chuchvalce chaluh unášených mořským proudem, co když...? Zdeněk dává kapitánovi povel, aby jel pomalu stále vpřed jedním směrem. Buď šňůra vydrží nebo praskne. Metr po metru se loď posouvá, cívka navijáku je prázdná, ale podle úhlu šňůry je zřejmé, že mečoun už není kolmo pod námi, ale kdesi za lodí.
Prutu se opět ujímá silný Richard a když kapitán provede rychlou obrátku a vyrazí proti směru odvinuté šňůry, daří se mu navinout nejméně 50 m!
Pak se šňůra dostává opět kolmo pod nás a znovu začíná boj o každý centimetr. Zdeňek dotahuje brzdu na doraz. Jirka, Michal, Jindra a Richard se za Zdeňkovy asistence jeden po druhém střídají a dostávají do navijáku metr za metrem další kusy šňůry. Někdy se rybě podaří 1-2 metry vytáhnout, jindy vítězíme my. Časové intervaly střídání se stále zkracují. Obvykle vydrží každý z rybářů navíjet jen 2-3 minuty a pak se nechá vystřídat. V navinutých metrech to představuje 0-5 metrů na jednoho.
Je 15.00, čtyři a půl hodiny od záseku, když se opět objevuje uzlík spojující šňůru s monofilem. Centimetr po centimetru se uzlík blíží ke špičce prutu, pak putuje mezi očky k navijáku, a když už se zdá, že zmizí mezi náviny na multiplikátoru, mečoun začíná opět táhnout a uzlík znovu mizí v hlubině! Další střídání – Jirka, pak Michal, Richard, Jindra... Trvá nekonečných deset minut, než se daří uzlík dostat do navijáku. Konečně! Všichni jsme si oddechli, zvláště Zdeněk, který od mečouna uloveného na Maledivách v únoru 2013 právě tenhle uzlík nepřevázal...
Ale stále ještě není dobojováno. Zbývá stále 160 metrů monofilu. Metr po metru se vlasec vrací do navijáku a jeden po druhém se všichni střídají u prutu, aby si odtrpěli svých pár minut dřiny.
Když zbývá posledních padesát metrů, ocitá se u prutu opět Jirka. Košili propocenou, tvář spálenou sluníčkem, protože si zapomněl vzít čepici, jako ostatně všichni z nás. A najednou jde vše snadno – Jirka pumpuje do navijáku metry vlasce, jako-by nebyl unaven a najednou se pár desítek metrů za lodí vyhoupne na hladinu tělo mečouna. Míří ocasní ploutví k nám. Zvláštní. Brzy je však jasné proč – ryba má sice v tlamě oba háčky, na kterých bylo našité filátko z pelamidy, ale návazec má omotaný okolo ocasní ploutve. Tak proto ten urputný tah! Za hromadného jásotu vyvleče posádka mečouna na palubu.
Je 15.50, tedy 5 hodin a 25 minut od záseku. Většině z nás se klepou ruce a některým i podlamují nohy. Lijeme do sebe litry vody, syčí otevírané plechovky piva a koly. Vyrážíme k místu, kde jsme plánovali nocleh – chceme stihnout rybu vyfotografovat a do západu slunce zbývají necelé dvě hodiny.
Zcela mechanicky znovu nastražujeme pruty a v duchu doufáme, že už žádná velká ryba nezabere. Když na Jindrův prut útočí velký plachetník, který se po pár vteřinách ve výskoku vypíná, není to snad líto ani Jindrovi.
Slunce právě zapadá, když uloveného mečouna fotografujeme na malé písčině. U večerního lovu ryb na maso jeden po druhém usínáme a Mílu nevzbudí, ani když mu nahozený prut vytáhneme z ruky a z legrace vedle ucha „rozezníme“ brzdu jeho navijáku.
Je 22.25, dvanáct hodin od záběru mečouna, když se na vlnách zátoky pohupuje loď, na které všichni spí.

Souhrn informací o uloveném mečounovi:
Několikrát přeměřená délka uloveného marlina - mečouna modrého neboli indopacifického byla 278 cm (měřeno od špičky meče ke špičce ocasní ploutve, resp. 220 cm (měřeno od špičky spodní čelisti do vidlice ocasní ploutve), obvod těla přes "prsa" 112 cm a obvod těla u řitní ploutve 100 cm. Podle tabulek přepočtu rozměrů na hmotnost vážil ulovený mečoun 105-115 kg.
Ryba zabrala na povrchovou nástrahu - fialovobílý střapec s našitým filátkem z pelamidy, zdolána na vlasec o průměru 0,5 mm, prut Shimano Multiboat STC 30 liber a naviják Shimano Tiagra 16.

28. února 2014, pátek
Budím se za rozbřesku a po chvilce vylézají z kajut i ostatní. Stejně jako v předchozích dnech, je nad námi jasná obloha, teplota 27°C a kolem dokola modré moře. Člověku by se chtělo říci, že všechno je, jak má být. Jenže takhle už to bude jen dnes a zítra se naše životy vrátí do normálních – evropských kolejí. Dnes je poslední den naší dovolené.
Ještě před snídaní nás Násir zavezl malou loďkou k písčině, odkud šnorchlujeme k naší lodi. Kromě početných korálových ryb jsme zde viděli i velké chňapaly-snappery, želvu-karetu a několik olihní.
Po ranní šnorchlovačce v okolí písčiny snídáme a v osm vyplouváme vláčet k okolním korálovým útesům.
Fouká jen mírný vánek a už po prvních deseti minutách vláčení z nás odkapává pot. Výjezdů za nástrahami máme celou řadu, většinou od kranasů modroploutvých-bluefinů a chňapalů, ale třikrát nám na poppy a jerky zaútočily i barakudy včetně jedné, která měla hodně přes metr, možná 120 cm. Ale opravdových záběrů jsme mezi osmou a jedenáctou měli ani ne tucet a na palubě lodě končí jen tři kranasi obrovští (1x Richard – cca 12 kg a 2x Jindra 14 a 8 kg). Zkoušíme popping i v okolí hejn bonit a drobných rybek na hluboké vodě, ale bez záběru. Jen jednou se nám u hejnka bonit vyjel na nástrahy podívat plachetník, ale zůstalo jen u dívání, které bylo oboustranné – z horní paluby naší lodě byl na plachetníka velmi hezký pohled.
Krátce před zastávkou na oběd a polední šnorchlování nám za poppy vyjel k lodi i žralok útesový délky cca 150 cm, ale když dojel asi dvacet metrů od lodě, tak si to rozmyslel a zmizel kdesi u dna.
Šnorchlujeme a obědváme asi 3 hodiny jízdy od Male, v severozápadní části atolu North Male. Je zde písčina spojená hradbou korálů s korálovým prstencem. Jsou tu snad nejhezčí porosty korálů, které jsem kdy na Maledivách viděl. Sice jsme zde nenarazili na žádné větší ryby nebo velká hejna ryb, ale barevný svět korálů, sasanek a mořských hub je nádherný.
Po obědě už se jen pomalu přesouváme do Male, kde navštěvujeme tržnici a obchody se suvenýry. Večeři na rozloučenou připravil kuchař ve velkém stylu a tak s plnými žaludky vyrážíme lodí na letiště. Nad námi je obloha plná hvězd a před námi deset hodin letu zpět do Prahy.

načíst další reportáže