Švédsko - Ammarnas - Reportáže

Den 1 – sobota 15.6.

Jezero Sandsjön
Do samotného kempu u jezera Sandsjön, které nás nejen svou rozlohou ohromilo na první pohled, jsme dorazili v sobotním odpoledni po dvaatřicetihodinové cestě (kterou jsme si mimo jiné obohatili o výborné občerstvení na palubě trajektu společnosti Stena Line) a dva a půl tisíce ujetých kilometrů. Nejdříve jsme se samozřejmě přivítali s velice příjemnou majitelkou kempu slečnou Caroline, se kterou jsme si domluvili předání lodí, motorů a všeho potřebného až na druhý den ráno, a také obdrželi klíče od svého obydlí.
Po bleskovém zabydlení v útulné chatičce jsme velice rychle zapomněli na únavu, která nás během cesty zastihla a rozhodli se okamžitě začít s testováním místního jezera, prozatím alespoň ze břehu. Natěšení bylo, prostě a jednoduše řečeno, obrovské. To jsme však ještě netušili, jak těžké toto jezero je. Nebudu ale předbíhat.
Popadli jsme tedy své vláčecí či muškařské náčiní, krabice s neskutečným množstvím různých typů či velikostí nástrah, navlékli se do brodících kalhot a vyšli vstříc nevšedním zážitkům. Rozešli jsme se po břehu poblíže kempu a snažili se prochytávat vodu všude okolo sebe. Jelikož je toto jezero příznačné velice rozmanitým dnem (což jsme později s echolotem zjistili), někde se dalo zabrodit pouze pár metrů, jinde zase více než sto metrů od břehu, kde poté následoval velice příkrý zlom do hloubky. Ať jsme však lovili kdekoliv a na cokoliv a s přestávkou na rychlou večeři vydrželi až do večerních hodin, nepřišel byť jen jediný záběr. První den tak pro nás skončil fiaskem a my měli rozporuplné pocity, kdy se nám hlavou honila myšlenka, že to snad takto nebude celý týden.
Caroline nám však u večerního briefingu nalila optimismu do žil a objasnila nám specifika tohoto jezera. Navíc jsme dle slov „paní domácí“ byly v tomto roce takřka první lovící na tomto jezeře. Voda zde byla ještě hodně studená (což jsme s kolegou Adamem zkusili na vlastní kůži při koupačce) a rybářská sezona zde teprve začínala.
Nejen v důsledku našeho neúspěchu bylo všem čtyřem členům výpravy více než jasné, že se sem v průběhu týdne ještě vrátíme a zkusíme lov z plavidel. Budeme tak moci i mnohem lépe jezero zmapovat a vytvořit si celistvější obrázek.



Den 2 – neděle 16.6.
Časně ráno po snídani jsme si přesně podle dohody převzali dvě lodě se spalovacími motory, které jsme si mohli po celou dobu pobytu převážet z místa na místo dle našeho uvážení. Jen motory a palivo jsme po ukončení lovu vozili na přání „Karolínky“ s sebou do základního tábora.
Nutno říct, že lodě nebyly nijak extra prostorné, ale pro lov ve dvou bohatě dostačující. Navíc byly poměrně stabilní, což jsme občas při silnějším větru o to více ocenili. Hned na samotném začátku měli kluci problém s motorem, ten však naštěstí díky Jirkově šikovnosti brzy vyřešili a bylo po starostech. Jirka pak sklidil pochvalu i od Caroline za jeho „czechishe engineering“ a od té doby jí byl tak nějak blíž, než my ostatní… Jinak nám lodě sloužily na výbornou.

Jezero Lom
Ihned po převzetí lodí jsme se vydali na jiné, zcela odlišné a značně menší jezero Lom. Podle preferencí bychom zde měli dopadnout rozhodně lépe. No uvidíme, po včerejšku jsme v našich myšlenkách byli přeci jen o hodně střízlivější. Nějaké dvě hodinky nám trvalo přesunutí lodí k cca 20 km vzdálenému jezeru, než jsme započali samotný lov a zkoumání této vody. Vytvořili jsme tedy dvě dvoučlenné posádky, kdy první jsem tvořil já s Adamem a druhá posádka byla ve složení Fanda a Jirka. Toto rozdělení nám vydrželo po celou dobu naší výpravy.
Jezero Lom je převážně mělké jezero s velikým množstvím zátok, které byly hojně prorostlé stulíky či jinou vegetací. Jeho hloubka se v těchto zátokách pohybovala převážně mezi 0,5–1,5m, na hlavní ploše pak byla hloubka velice proměnlivá. Největší hloubku naměřil echolot okolo 8 metrů, jinak ale byla převážná hloubka mezi 2-4 metry. Dno, od kterého se odrážela i samotná barva vody, bylo povětšinou rašelinového charakteru. Voda tak zde byla hodně tmavá. Přejezdy lodí po vodní ploše vyžadovaly velikou opatrnost, jelikož po celém jezeře byly rozmístěny obří balvany, které místy dokonce i mírně koukaly z vody či byly skryty těsně pod hladinou. Velikou výhodou tohoto jezera je to, že je zcela ukryté mezi lesy poměrně daleko od cest a čas strávený na něm působí jako klidový balsám na duši. Rozlohu jezera jsme odhadli na nějakých 80-100 ha.
Samotný lov jsme začali od spodní části jezera, kde jsme měli naše přístaviště a postupem času jsme se přesouvali výše do jeho protější části. Snažili jsme se prochytávat především oblasti podél břehů a hledali všelijaké vodní překážky, které mohli tvořit úkryty místních dravců. Velice brzy začaly řicházet první úlovky v podobě okounů malých velikostí. Fanda brzy kontroval i první štikou, jejíž velikost začínala šestkou a která byla po tření značně pohublá. Bylo nám tedy jasné, že ryby tu jsou. Snad i ty velké.
Během prvních dvou hodin jsme velice rychle pochopili, že drtivá většina štik se schovává ve stínech mezi stulíky a z těchto úkrytů vyrážejí za potravou. Využili jsme tedy slunečného počasí a takřka bezvětří, kdy jsme se s lodí udrželi v tichosti takřka na místě a opatrně jsme tak mohli prochytávat okolí každého většího trsu vodního rostlinstva.
Měnili jsme různé typy i velikosti nástrah a záběry přicházeli prakticky na každou z nich. Bylo v celku jedno, zda chytáme na gumy či woblery. Vzhledem k povaze jezera jsme se ale přeci jen soustředili především na woblery, jelikož při lovu s gumami jsme velice často zachytávali o vegetaci na dně. Postupem času jsme přešli takřka výhradně na hladinové nástrahy. Ty byly jednoznačně v mělčích partiích TOP volbou.
Jen první den jsme na této lokalitě pochytali více než šest desítek štik a více jak stovku okounů, jejichž aktivita byla po celý den takřka stejná. Jen ta velikost nebyla nijak extra zajímavá. Nejběžnější velikost štik byla v rozmezí 60-70 cm, pochytali se však i o dost menší. Největší zdolanou rybu dne měl Adam a to rovných 80 cm. František měl na prutě tři o dost větší, dle jeho slov a slov Jirky jedna atakovala zcela jistě 120+, všechny tři však v nelítostných soubojích mezi stulíky zvítězily a vybojovaly si svobodu, aniž by zahlédly objektiv našeho fotoaparátu.
Okouni byli neskutečně žraví, ale jejich velikost byla ještě větším zklamáním, jejich průměrná velikost byla okolo dvaceti centimetrů. Jejich počet jsme se snažili omezit použitím velikých nástrah, ani to se však zcela nedařilo. Všem nám ale bylo jasné, že i ti větší zde prostě musí být. A jelikož jsme s přicházejícím večerem objevili další početné množství kouzelných zákoutí tohoto jezera, bylo nám jasné, že se sem druhý den opět vrátíme.

Krátce k nástrahám. Vyzkoušeli jsme různé typy woblerů jako např. Rapala jointed, shad rap, husky jerk, long cast či Salmo hornet, slider, minow vše od 7 do 15 cm a z těch gumových především Vláčejácké kopyta v 7 a 9 cm. Nejvíce ze všeho se ale osvědčili popíci, jak jsem již zmínil. Z barevných kombinací se vyjímala především „silver blue“, jinak fungovaly všechny tmavší přírodní vzory a klasické slávistické. U gumových nástrah byla klasikou především žlutá. Osobně bych ale řekl, že na barvě nezáleželo tolik, jako na způsobu vedení nástrahy a výběru toho správného štičího parkoviště. Ryby nebyly ochytané, a tak útočily velice dravě a důvěřivě.



Den 3 – pondělí 17.6.

Jezero Lom
Tento den jsme se vrátili zpět na nedělní místo činu s cílem prozkoumat další zátoky a jiná zajímavá místa tohoto jezera. Jelikož jsme si zde lodě nechali z předešlého lovu a odpadlo nám tak jejich dovážení, začali jsme lovit o něco dříve, než tomu bylo v neděli.
Každá z posádek se pomalu rozjela svým směrem za vytipovanými místy a po většinu času jsme lovili odděleně. Počasí bylo od neděle značně odlišné, oblačnosti opět nebylo mnoho, ale vítr byl již poměrně znatelný. Zmařil tak náš záměr vyzkoušet streamerování za pomocí muškařského vybavení, jelikož házet s muškařskou šňůrou by bylo chvílemi spíše o život, než zábavou.
Pokračovali jsme tak především v lovu na woblery. Fanda s Jirkou zkusili v průběhu dne na větší hloubce taktiku trollingu s nástrahami 15-20 cm, odměnou jim ale byly ještě menší ryby, než doposud, a tak od této taktiky zase brzy upustili. Rychle se tak vrátili k popíkovému koncertování, kterému se věnoval většinu dne i Adam. Tato taktika byla jednoduše úspěšná. A především pohled na ty nádherné štičí ataky byl pro nás prostě dech beroucím zážitkem. Nezřídka kdy se nám stávalo, že během jednoho náhozu byla nástraha atakována třeba i pětkrát. Bylo úžasné sledovat kolegu čekající na ten správný štičí útok, po kterém přicházel onen úspěšný zásek. Prostě paráda.
Já jsem se snažil volit trošku odlišnější taktiku než kolegové, nutno ale říct, že ne nijak výrazně úspěšnější. A tak jsem se postupem času také vrátil k popování. Snad jen v průběhu jedné půlhodiny jsem zažil lepší momenty při lovu se sedmicentimetrovým sliderem, kdy jsem z vody během chvilky vyndal tři štiky přesahující sedmdesátku a několik odrostlejších okounů. Musím říct, že „vrtkavý“ chod slidera byl po popících pro místní štiky nejzajímavějším, co jsme jim dokázali tyto dny nabídnout. A zároveň mě tento lov velice bavil.
Ani tento den se nám však přes značné úsilí nepodařilo přesáhnout devadesáti centimetrovou hranici. Nejdelší rybu dne měl tentokrát Fanda (78 cm), přes osmdesát se nedostal ani s takřka dvaceti zdolanými kusy. Celkem jsme tento den lapili okolo čtyřiceti štik a devadesáti okounů. I tento den byla aktivita ryb v průběhu celého dne přibližně stejná, šlo spíše o to najít to správné místo, kde se ryby vyskytují.
A jelikož jsme v dlouhé debatě přemýšleli nad příčinami či důvody toho, proč se nám nedaří trefit na větší exempláře, rozhodli jsme se, že se sem podíváme ještě jednou a to za soumraku a vydržíme do noci. Především z důvodu možnosti potvrdit či vyvrátit domněnku, že ty velké mohou být aktivní právě ve večerních či nočních hodinách.

Večerní lov
Dali jsme si tedy po návratu z denního lovu pořádnou večeři, osvěžující drink, lehce odpočali a na devátou jsme již opět stáli ve svých kocábkách s neutuchající nadějí.
Radost nám udělal také uklidňující se vítr, který nám umožnil využití muškařské výbavy za účelem streamerování. Odebrali jsme se tedy do mělčích partií jezera, a zatímco „nemuškař“ Fanda pokračoval s Adamem ve vláčení, já s Jirkou jsme vzali do ruky mušáky. Brzy jsme za to byli odměněni. Jak já, tak Jirka jsme zdolali velice solidní štiky lehce přes sedmdesát a velké množství ryb nám uteklo, některé i větší.
Podstatným zádrhelem se při zdolávání ukázala býti tlustá muškařská šňůra, která neproklouzávala stulíky tak dobře jako vlasec a při projíždění bránících se štik těmito porosty docházelo často k jejich osvobození z háčku. S tím se ale nedalo nic dělat. Ztrátovost ryb zde prostě nešla nijak extra eliminovat, nebo alespoň my jsme to nedokázali. I kluci s vláčáky zabodovali několika rybami, počet ataků našich nástrah se nijak významně v závislosti na rybolovné technice nelišil.
Po přibližně hodině házení jsem se s parťákem Adamem vystřídal, aby i on si mohl dopřát povodit nějakou tu švédskou štiku na muškařské výbavě (házet dva na jedné lodi najednou jsme si vzhledem k našemu umu raději nedovolili). A i jemu se to bleskově povedlo. Záběr přišel dokonce dříve, než sám asi očekával a to dokonce, aniž by nahodil. Sotva totiž položil svého streamera na hladinu za účelem kontroly jeho pohybu, ode dna se vynořila rozevřená tlama a zcela neohroženě do sebe onu nástrahu vcucla. Někdy je to holt jednodušší, než bychom snad i chtěli. Poté jsme společně přidali ještě několik dalších ryb.
S přibývající tmou ale postupně ustala i aktivita ryb a my na tomto jezeře zažili své první delší periody bez záběru. Sem tam se sice něco podařilo, ale nebylo to takové, abychom zůstali až do rozednění. Okolo druhé hodiny ranní jsme tedy lov ukončili a jeli nabrat síly na další den. Mohli jsme alespoň konstatovat, že přes noc to lepší rozhodně není. A jelikož jsme tuto lokalitu zhodnotili jako vcelku zmapovanou, na druhý den jsme naplánovali změnu.



Den 4 – úterý 18.6.
V úterý jsme se po společné debatě rozhodli rozdělit a každou loď nechat na jiném místě. Obě party sice prozkoumávali obrovské plochy rozlitin na stejné řece, zatímco Fanda s Jirkou poodjeli na místečko poblíž osady Lom s místním názvem Lomavan, já s Adamem jsme se nalodili o pár kilometrů dál.

Lomavan
Okolí Lomavan je příznačné mělkou vodou (0,5-1,5 m) s trochu hlubším korytem (převážně 1,5-4 m) a množstvím malých ostrůvků. Poměrně značná část vodní plochy je zarostlá vodní vegetací, ale naprosto odlišné od předchozího jezera. Stulíky se zde místy také vyskytují, ale převážnou část vegetace tvoří podvodní rostlina, která svým hustým propletením tvoří pomyslné koberce, rozprostírající se celým vodním sloupcem ode dna až k hladině. Zkrátka naprosto výjimečná místa pro úkryty štičích zubů.
O to těžší však bylo zvolit tu správnou taktiku vedoucí k úspěchu. Pokud se totiž chytalo mimo tyto porosty na volné vodě, bylo to spíše jakési paběrkování místo lovu. Štiky měly zkrátka svá stanoviště uvnitř těchto porostů, obzvláště pak ty urostlejších rozměrů.
Okruh nástrah se tak rázem výrazně zmenšil. Prim zde hráli opět hladinové nástrahy, i když i s těmi jsme se neustále potýkali o zachytávání rostlinstva. Jedinečnou volbou tak zde byly imitace žabího tvorstva, která v sobě měla zabudovaný jen jeden dvojhák zahnutý nahoru a s hrotem směrujícím takřka dovnitř této gumové nástrahy. Tím se značně eliminovala možnost váznutí v porostech. Jejich nevýhodou však na druhou stranu byl fakt, že takřka 95% ryb na háčku nevydrželo. O tom ale později.
Fanda s Jirkou ulovili tento den dohromady na dvacet štik, z nichž dvě přesahovaly osmdesát centimetrů. Za to okounů pouze šest okolo třiceti centimetrů.

Mörtsen
Tato oblast je dokonce v průměru ještě o dost více mělká, než na jaké chytali naši parťáci. Převážně zde jsou zatopené louky, ve kterých je velice často jen několik desítek centimetrů vody. Břehy jsou zde velice pozvolné a místy je vody sotva po kolena a to i na ploše několika fotbalových hřišť vzdálených od břehu. Hlavní úkol tak zněl najít hlubší místa s možným výskytem větších štik.
Vzhledem k malé hloubce bylo navíc poměrně obtížné přiblížit se k rybám, aniž bychom je vyplašili ještě dříve, než jsme začali lovit. Šance na slušnou rybu tak byla v našich myslích ihned o něco menší. I po tomto počátečním mírném rozladění jsme s Adamem pokračovali v proplavávání mělčin a hledali jsme každou jamku, jinou hlubší oblast či nějaké stulíky, kde by se štiky či okouni mohli zdržovat. Neustále jsme věřili, že doplujeme někam, kde se reliéf dna výrazně změní.
Jelikož se jednalo skutečně o velice mělkou vodu, téměř výhradní volbou byly opět hladinovky. A občas se na ně i zadařilo, především jak jinak než v blízkosti stulíků. Dohromady jsme pochytali na patnáct štik (nej 78 cm) a stejný počet v zastoupení měli i okouni (nej 30-32 cm).
Po celý tento den bylo poměrně větrno a přicházející změna počasí se projevila i v přibývání oblačnosti. Jak jsme se všichni shodli, aktivita ryb byla v tento den velice chabá a nedalo se říci, v jakém čase to bylo lepší či horší. Zítra to snad bude lepší, řekli jsme si a odebrali se do základního tábora.

načíst další reportáže